Motoristé vybržďují sami sebe. Odmítnutí Šlachty se může krutě vymstít
Motoristé sobě mají v klíčových měsících před volbami problém. V průzkumech se začínají opakovaně objevovat pod pětiprocentní hranicí, a ve scénářích pro povolební vyjednávání se s nimi přestává počítat. Za poklesem jejich preferencí je více faktorů, z nichž většinu ale strana mohla svými rozhodnutími ovlivnit. Ukáže se odmítnutí Přísahy jako osudová chyba?
Pohled do dat sociologických agentur v posledních týdnech naznačuje, že hvězda Motoristů sobě pohasíná. Namátkou zmiňme jen několik průzkumů, které v posledních týdnech proběhly médii. Kantar straně na konci června přisoudil 4,5 %, stejně jako IPSOS o týden později. STEM z 6. července naměřil čistá 4 % a NMS Market Research o čtyři dny později jen dvě desetiny nad třemi procenty nutnými pro zisk většího státního příspěvku. To pro stranu, která vyrostla z pražské recesistické formace zesměšňující klimatické aktivisty a mezitím dokázala získat mandát v Evropském parlamentu, rozhodně není dobrá zpráva.
Bezpečná zóna průzkumů
Psychologická hranice pěti procent je pro voliče několik měsíců před volbami zásadní. Přestože se jich stále více rozhoduje až na poslední chvíli, strany, které nemají mohutná volební jádra, musí přesvědčovat vlažné příznivce. Přitom úspěšný příběh toho, kde se to v posledních týdnech stalo, máme všichni před očima. Bitcoinová kauza jako by polila živou vodou Piráty. Ti se z nebezpečné šedé zóny kolem hranice volitelnosti vyškrábali do bezpečí šesti až osmi procent. Když v této sféře vidí voliči stranu opakovaně, postupně přestanou mít strach, že jejich hlas propadne.
Nutnost dostat se „do bezpečí“ už pochopily ty menší strany, které uzavírají strategická spojenectví. SOCDEM dost možná pomůže alianci Stačilo! se z potácení se kolem pěti procent vymanit. Motoristům by tomu dozajista mohla pomoct obnova spojenectví s Přísahou, kterou ale lídři obou stran už napříště odmítají. Letní preference naznačují to, že se to oběma stranám může krutě vymstít.
To, že musíte dát voličům nějaký důvod, aby vám dali hlas, zní jako jednoduchá a trochu vágní poučka. Pro hodně současných politiků, nové strany nevyjímaje, je to ale problém. Motoristé navíc už jednou úctyhodnému počtu podporovatelů tento důvod dali. Ve volbách do Evropského parlamentu se jim povedlo uspět zejména díky kombinaci novosti, influencerského kultu Filipa Turka a šikovné komunikaci o odporu k zákazu aut se spalovacími motory. Motoristé, ač reprezentovaní téměř výhradně Turkem, budili zdání kompetentnosti. Ta v očích mnoha voličů znovu zažehla motory měkkého euroskepticismu, který je latentně v české společnosti dlouho až překvapivě silný. Je ostatně příčinou neustálého nadávání na opatření Bruselu i váhání politické reprezentace s přijetím eura.
Jenže mobilizace tohoto typu se do národních voleb ve formátu jedna ku jedné přenést nedá. Zásadní je tu proměna volební účasti. Přestože Motoristé v eurovolbách přivedli k urnám řadu dosavadních nevoličů, pořád k nim přišlo necelých 37 % z těch, kdo volit mohou. V podzimních volbách jich přitom můžeme čekat klidně o dvě třetiny víc. Zároveň se jen velmi těžko dá na národní půdě uspět, když se někdo prezentuje jako tzv. single-issue party. To je taková strana, která staví svou identitu jen na jednom tématu. Své o tom ví třeba Svobodní, kteří svou kampaní „proti euronesmyslům“ v roce 2014 dostali Petra Macha právě do Evropského parlamentu. Na národní úrovni ale s podobnými výsledky nikdy neuspěli. Dnes už voličům místo měkkého euroskepticismu a libertarianismu nabízejí spojení s SPD.
Nemají témata
Právě nedostatek vlastních originálních témat je jednou z příčin problémů strany, která si do svého loga v zimě loňského roku vetkla volant. Na svém prvním kongresu, kde logo představili, se Motoristé pokusili o trochu vlastní iniciativy. Z auta se pokusili udělat symbol, za kterým se ve skutečnosti skrývá něco víc. Petr Macinka vystoupil se vzletným projevem, ve kterém tvrdil, že efektivní mobilita je nejsilnější zbraní proti rozpínání totality. Představil programové priority, které vycházely dílem z lákavé formulace konzervativních myšlenek a dílem z interpretace díla Václava Klause z časů jeho vládnutí. Není nutně pravda, že by prezentované myšlenky, jako je důraz na svobodu slova, boj proti klimatickým opatřením nebo redukce státu na minimum neměly dost příznivců na to, aby mohly dostat nějakou stranu do parlamentu. Stejně tak je mezi námi i hodně takových, kteří mají pocit, že jejich svět už neexistuje, a frustraci nahrazují nostalgií po 90. letech. Faktem ale je, že nositeli takových myšlenek momentálně nejsou Motoristé. Ač by si to hodně přáli.
Jedním z mnoha přání předsedy Petra Macinky bylo, aby se Motoristé stali alternativou pro současnou ODS, respektive koalici SPOLU. Přitom si ale za celé své působení na celostátní scéně vlastní jádro vybudovat nedokázali a jejich příznivci se často rozhodují mezi volbou Motoristů a podporou ANO. Je to mimo jiné důsledek velmi vstřícných gest Motoristů směrem k Andreji Babišovi, když se sami stylizují do role jeho spolehlivého koaličního partnera. Jenže – jaký tedy mají voliči důvod volit Motoristy, a ne hnutí ANO? Co Motoristé nabízejí tak jiného, že jim to Andrej Babiš nabídnout nedokáže? Petr Macinka prováhal příležitost srozumitelně dodat k první části sdělení – tedy „chceme vládnout s ANO“ ještě druhou část – tedy „do té nové vlády vneseme něco, co vám Babiš nedá“. Macinkova komunikace o pravicové korekci jinak levicově orientované Babišovy vlády nestačí, protože Patrik Nacher nebo Karel Havlíček reprezentují pravici uvnitř hnutí ANO pro voliče už dostatečně.
Problém s voliči, který Motoristé mají, vychází z výsledků evropských voleb. Oslovili totiž nerovnoměrné skupiny voličů. Ti, kdo přišli Turka a spol. podpořit, pocházeli z okrajů velkých měst, předměstí, ale nezřídka i menších vesnic. Byli v Čechách i na Moravě. A přestože to byli zejména muži, nebyli to pouze mladí. Obecně je docela těžké mobilizovat skupiny voličů, které jsou tak heterogenní. Motoristé v tom tak mají o něco těžší úkol než třeba SPOLU nebo ANO. Zatímco voliči SPOLU jsou pořád často podnikatelé nebo střední třída ze středně velkých municipalit, fanoušci ANO jsou nadproporčně starší. Jinak řečeno – hodně ostatních stran má svá jádra, na která se můžou v případě potřeby spolehnout. Pokud Motoristé nějaké takové mají, je malé a fluidní. A o spoustě jejich podporovatelů se vůbec nedá říct, že k volbám skutečně dorazí.
Česká politika je také stále víc personalizovaná. Strany už téměř neinvestují své omezené prostředky do expertních komisí, které tvoří jednotlivé kapitoly volebního programu. Místo toho se ohlížejí na to, jak co nejefektivněji přistoupit k politickému marketingu a zvýrazňování svých lídrů. A přestože se teď souboj stále víc redukuje na binární finále Babiš-Fiala, není pravda, že by ostatní „střední vrstvy“ stran nebyly důležité. Pochopilo to i hnutí ANO, jedna z nejvíce personalizovaných stran v České republice vůbec. Do diskusí posílá tu Karla Havlíčka, tu Alenu Schillerovou, jindy zase Aleše Juchelku nebo Patrika Nachera. Strana pak působí jako celek vzdušněji a pracovitěji, když si umí uvnitř práci rozdělit. Tohle ale Motoristům úplně uniklo. Čela krajských kandidátek, kde ještě ani všechna jména neznáme, obsazují méně známé osobnosti. A když už známé jsou, většinou jen úzkým skupinám voličů nebo těm, kdo politiku sledovali dost intenzivně už před dvaceti lety. Národní volby už nejsou volbami evropskými s jedním volebním obvodem, kde všichni na volebním lístku viděli svítit jméno Filipa Turka. I na regionální úrovni musíte předvést něco víc.
Nejasno kolem Turka
S personalizací politiky souvisí i nesrozumitelnost vystupování strany navenek. Přestože je nejvýraznější postavou, a nakonec i jedním z krajských lídrů Filip Turek, titul „čestného prezidenta“, kterým se honosí, se voličům též prodat nepodařilo. Těm, kdo politikou nežijí, není jasné, proč je předsedou Motoristů ve skutečnosti někdo jiný. Je to chaotické. Pokud je nově pozitivní přidanou hodnotou hnutí ANO dělba práce, která nahrazuje komplexní programový dokument, tak ani ta se Motoristům moc nepovedla.
A na konec je tu přístup Motoristů ke kauzám Filipa Turka, který se v souvislosti s poklesem jejich preferencí zmiňuje asi nejčastěji. Vzorce komunikace jsou pořád stejné. Média přijdou s kauzou, osobně spojenou s Filipem Turkem, a nastane několikadenní mlčení. Po něm přijde reakce na Turkových sociálních sítích, která situaci ještě víc vyhrotí. A nakonec snaha o formulaci vyjádření pro média s příchutí arogance a v případě trestního oznámení bývalé Turkovy partnerky, které zveřejnila Apolena Rychlíková na Page Not Found, i nepřijatelná verbální agrese. Není to něco, na co by byli voliči zvědaví. Zdá se, jako by u Motoristů vůbec nefungovalo to, co jiné strany používají naprosto běžně. V politice nikdy nesmíte okatě lhát. Krajně problematický je tak samozřejmě nejen charakter novináři popisovaných činů, ale i mediální reakce.
Motoristé mají teď několik letních dnů na nádech. Pokud chtějí do vlády s Andrejem Babišem a usadit Filipa Turka do pozice ministra životního prostředí, musí trend klesajících preferencí zvrátit. Musí se na své cestě přestat především sami vybržďovat a domluvit si konkrétní strategii, se kterou chtějí ve volbách uspět. Zázračné výsledky spolků nadšenců sice nejsou vyloučené, ale bývají o dost míň pravděpodobné, než je tomu u dospělých politických stran.
