Další mýtus padl: Putin svojí podporou teroristů z Hamásu a Íránu odhodil masku a ukázal další odpornou tvář
Mnoho lidí se stále diví, proč se Putin staví zády k Izraeli ve válce proti Hamásu a Íránu. Zvláště když sám kdysi řekl: „Mám mnoho přátel židovského původu.“ A navíc hlavní ruský propagandista Vladimir Solovjov je žid a jeho život kvůli tomu rozhodně není z cukru. Putin ho drží na vodítku a musí chudák argumentovat ve prospěch nepřátel vlastního národa. Jestliže skutečnost, že se Vladimir Vladimirovič postavil na stranu Íránu, nikoho nepřekvapuje, jeho podpora Palestiny naopak vyvolává mnoho otázek.
Írán
Někteří by ovšem řekli, že Putin podporuje ajatolláhy jen proto, že se Írán postavil na stranu Ruska ve válce proti Ukrajině a pomohl mu i dodávkami zbraní. Na webových stránkách Kremlu byla navíc zveřejněna „Smlouva o komplexním strategickém partnerství mezi RF a Íránskou islámskou republikou“, podle níž má ruský prezident svému spojenci v případě nebezpečí pomoci. Ale buďme upřímní – ze zkušeností víme, že Putin se k jakýmkoli dohodám chová jako k toaletnímu papíru, takže íránskému vedení bych doporučila, aby neočekávalo, že Rusko pomůže a zapojí se do války s Izraelem. Jako příklad lze uvést, že Putin se vykašlal na Arménii a premiéra Pašinjana, když došlo k válce v Karabachu. Jediné, co může Putin ajatolláhům nabídnout, je místo vedle Janukovyče a Asada v moskevském azylu.
Za prvé, Putin sám vede válku a zapojit se do další, kde nepřítel velmi přesně likviduje teroristy a diktátory během několika hodin, je mírně řečeno strategicky nevýhodné a jednoduše děsivé. Za druhé, Vladimir Vladimirovič už tak má s Trumpem napjaté vztahy, tahá čas, stále se snaží oprášit oči a přesvědčit amerického prezidenta, že chce mír. Trump dal úderem proti Íránu jasně najevo, kterou stranu ve válce na Blízkém východě podporuje. Putin zatím ale není připraven jít proti Trumpovi. Ale co tedy bude Rusko dělat? Jako vždy hlasitě křičet o porušování mezinárodních práv, o nespravedlnosti, o tom, jak byli opět podvedeni atd. Tedy nic nového.
Dmitrij Medveděv už v záchvatu vzteku zveřejnil na svém telegramovém kanálu příspěvek, že nařízením útoku na íránská jaderná zařízení Trump zatáhl USA do nového konfliktu s perspektivou pozemní operace. „Trump, který přišel jako mírotvorný prezident, zahájil novou válku,“ napsal Medveděv. Dále tvrdí, že „naprostá většina zemí světa je proti krokům Izraele a Spojených států“ a některé státy jsou dokonce „připraveny dodat Íránu své jaderné bojové hlavice“. Zda je mezi nimi i Rusko, ale neupřesnil. Medveděv zveřejnil své záměry také v angličtině, zřejmě aby v amerických partnerech vzbudil strach. Američtí novináři tomuto příspěvku věnovali pozornost a požádali JD Vance, aby se k němu vyjádřil. Soudě podle reakce amerického viceprezidenta, Medveděv svého cíle nedosáhl, americký politik Medveděva prostě označil za hlupáka. To znamená, že pokud dříve Rusko všem hrozilo jaderným obuškem, nyní hrozí, že jej dá někomu jinému. Stojí však Írán za to, aby se s ním kdokoliv dělil o jaderné hlavice, když je USA a Izrael mohou okamžitě zničit? Samozřejmě že ne a ruská strana si to uvědomuje. Podle mého názoru vše skončí tradičním způsobem – Putin si opět vytře zadek se všemi dohodami a vykašle se na své partnery.
Palestina
Hamás kdysi dal Vladimiru Vladimiroviči k narozeninám obrovský dárek, když 7. října 2023 zaútočil na hudební festival. Tímto dárkem nebylo zabíjení Izraelců, ale zahájení nové války, která odvedla pozornost od Ukrajiny a vytvořila Západu nové problémy. Dodnes mnozí diskutují o tom, zda byl Putin do útoku Hamásu zapojen, či ne. Neexistuje žádný důkaz o jeho zapojení, ale je faktem, že je jediným, kdo získal nějaké výhody v souvislosti s vypuknutím války na Blízkém východě. Ačkoli ukrajinská rozvědka obvinila Rusko z dodávek zbraní Hamásu, neexistuje pro to žádný potvrzující důkaz. Nějaká forma podpory ale zřejmě poskytnuta byla. Například v předvečer útoku na Izrael obdržel Hamás miliony dolarů prostřednictvím kryptoměnové burzy se sídlem v Moskvě. Vladimir Vladimirovič obecně velmi rád bere teroristy do své péče. Myslím, že si vzpomínáte, jak byli představitelé Tálibánu čestnými hosty na ekonomickém fóru v Petrohradě. A mimochodem, Tálibán ani Hamás nejsou v Ruské federaci uznány jako teroristické skupiny ani po útoku ze 7. října, při kterém zahynulo nejméně dvacet Rusů.
Současná ruská podpora Hamásu má historické pozadí a je velmi podobná vztahu mezi Palestinou a SSSR. Během studené války, dokonce i v době uvolňování, Moskva dodávala zbraně a podporovala palestinské bojovníky. Hlavním cílem Ruska je posílit své postavení v zemích globálního Jihu. Koneckonců krize na Blízkém východě dává Moskvě příležitost ukázat se jako spolehlivý diplomatický partner jak pro tuto oblast, tak pro celý globální Jih. Role prostředníka zahrnuje komunikaci a spolupráci se všemi stranami konfliktu. Jako analogii můžeme uvést Trumpa nebo svého času Erdogana, kteří se snažili být touto osobou, která udržovala vztahy s oběma stranami konfliktu a přitom nezapomínala na sebe.
Nejde však jen o historii. Nebudeme jako Putin vytahovat z archivů dopisy Bohdana Chmelnického a vydávat absurdní prohlášení typu, že Polsko samo donutilo Hitlera k útoku. Jde o to, že v Rusku je velmi vysoká míra xenofobie, zejména antisemitismu. Rusové jsou v zásadě netolerantní k jiným národnostem, urážejí Asiaty, kavkazské národnosti, muslimy a výjimkou nejsou ani židé. Otázkou není, zda je v Rusku více rozvinutá islamofobie nebo antisemitismus, ale co z toho je více rozvinuté v Putinovi, protože podle jeho příkazů propaganda maluje pro společnost nového nepřítele. A Putin by možná nedal tak jasně najevo, že je antisemita, ale bohužel pro něj je ukrajinský prezident žid, což ho přimělo k řadě antisemitských výroků. Prohlásil například, že „západní manipulátoři záměrně postavili do čela současné Ukrajiny etnického žida“, aby „skryli protilidskou povahu“ Ukrajiny. „Skutečnost, že etnický žid zakrývá oslavování nacismu a těch, kteří v určité době stáli v čele holocaustu na Ukrajině, činí situaci krajně nechutnou,“ dodal ruský prezident. A dříve v roce 2022 poskytl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov rozhovor italské televizní společnosti Mediaset. Byla mu položena stejná otázka: „Jaký nacismus je na Ukrajině, Zelenskij je přece žid, ne?“. Lavrov odpověděl: „Možná se mýlím, ale Hitler měl také židovskou krev. Moudří židé říkají, že nejzarytější antisemité jsou obvykle židé. To vedlo k diplomatickému skandálu a Putin se musel za svého ministra omluvit. Hitler opravdu žádnou židovskou krev neměl.
Někdo může namítnout: Káťo, ty přece nejsi židovka, jak můžeš mluvit o antisemitismu Putina? Dobrá, pak se obraťme k názoru žida. Novinář Vitalij Portnikov napsal vynikající článek o Putinově antisemitismu, který byl zveřejněn na Rádiu Svoboda. Podle Portnikova mnozí lidé odmítají vidět u Putina známky antisemitismu právě proto, že má ve svém okolí mnoho „židovských přátel“. Podle Portnikova „je Putin antisemita – a vždycky byl, i když se přátelil s Rotenbergovými a objímal se s Netanjahuem. Ano, je to xenofob – vždyť v projevu o Moše Israeličovi (pozn.: takto nazval Vladimir Putin Anatolije Čubajse, když odjel z Ruska) neopomněl zfackovat kulturní osobnosti, které údajně prosazují „netradiční hodnoty“ a kazí jeho důvěřivé poddané. A ano, je to lidojed – dokázal to válkami v Čečensku, Gruzii, Sýrii a na Ukrajině a jeho apetit v průběhu let jen roste.“
Důvody, proč Vladimir Putin podporuje Írán a Palestinu, jsou historické, ideologické a strategické. A mají svůj původ dávno před válkou na Ukrajině. Když byl zbořen mýtus o síle druhé světové armády a nebojácném Putinovi, začaly padat i další mýty, například o jeho údajné lidskosti a adekvátnosti. Nyní však byly masky odhozeny a tuto odpornou tvář nezakrývá nic, dokonce ani andělský obličej.
Autorka je ruská novinářka, redaktorka režimem zlikvidované stanice Echo Moskvy
