Summit jako budíček: Rusko myslí válku vážně, Češi mají odkryté nebe a málo vojáků
V atmosféře letních akcí a dovolených to nám všem nedochází, ale přituhuje a Rusko se podle různých indicií stále intenzivněji chystá na rozsáhlejší válku, než je ta současná. My si hrozbu zatím ani neuvědomujeme, ačkoli bychom se na ni měli chystat. Summit NATO s pětiprocentním závazkem peněz na obranu je v tomto směru budíčkem, i když není jasné, zda všichni pochopili vážnost situace.
V okamžicích, kdy summit NATO v Haagu přijímal závazek pro členské země vynakládat do deseti let pět procent na obranu, cvičili v Česku příslušníci teritoriálních sil odvody. Dle jednoho z účastníků cvičení se vší vážností – včetně figurantů, kteří si třeba po hodinovém jednání před komisí postaví hlavu a řeknou, že do armády nastoupit odmítají. „V takovém případě jsme ho zařadili do skupiny, která by vykonávala prospěšné práce v civilním sektoru,“ říká cvičící voják. A ačkoli se o tom příliš nemluví, budíček pro obranu z Haagu a mobilizace po Česku spolu i tak trochu souvisí.
Summit se dohodl na zvýšení obranných výdajů na pět procent hrubého domácího produktu do roku 2035. Z toho 3,5 procenta HDP by mělo jít na tradiční vojenské výdaje, zbývajícího 1,5 procenta HDP na ostatní výdaje, kam by měly spadat mimo jiné investice do infrastruktury, kybernetické bezpečnosti nebo odolnosti společnosti.
Pro českou armádu je to dobrá zpráva, aktuální koncepce výstavby totiž počítá s tím, že dostane „nejméně 2 procenta HDP.“ Teď nejen že se za ony dvě procenta neschovají jiné výdaje třeba na infrastrukturu, ale peněz bude podstatně víc, postupně až 3,5 procenta. Jenže i to ale může být nakonec zrádné. Ne snad kvůli tomu, že by resort obrany nevěděl co nakoupit, protože tady by asi nestačilo ani deset procent HDP. Armáda však bude muset sehnat do budoucna dostatek motivovaných lidí, kteří v ní budou sloužit a to už tak snadno navýšení peněz nevyřeší.
Čím přikrýt nebe
Ohledně potřeb armády leccos napoví definice slabých stránek v koncepci: „Limitované schopnosti protivzdušné obrany území ČR vlastními prostředky a vedení přesných paleb na velké vzdálenosti, nedostatečné pohyblivé a operační zásoby materiálu a munice včetně zásob přesně naváděné munice,“ říká dokument.
Musela totiž přijít válka na Ukrajině, aby si Česko uvědomilo, že má prakticky odkryté nebe. Pokud by se Rusko rozhodlo útočit dnes běžně používanými ruskými raketami typu Iskander M (balistická) či K (s plochou dráhou letu), série K či původně íránskými drony typu Šáhid, přičemž to vše k nám třeba z Běloruska nebo kaliningradské enklávy bez problémů doletí, muselo by se Česko plně spolehnout na spojence. Se stávajícími systémy typu KUB na tyto střely nemá šanci, relativně nedávno nakoupené švédské systémy RBS-70, které teď armáda nakoupí i osazené na vozidlech, jsou určeny na bojiště a lze si představit jejich nasazení nanejvýš proti íránským dronům.
Pokud se Česko spolehlivě nedohodne se spojenci na jiném řešení, bude si muset nějaký sofistikovaný systém typu Patriot, NASAMS, IRIS-T či další pořídit. Očekává se, že půdou na dračku. Ačkoli svůj vlastní typ vyvíjejí prakticky všechny velké evropské země, je o tyto prostředky už teď enormní zájem a přednost dostávají vlastní armády.
Ukrajinský portál Kyiv Independent nedávno informoval, že ruská zbrojovka ve Votkinsku vyrábějící rakety nabrala nových asi 2500 pracovníků a plánuje rozšířit výrobu raket právě typů Iskander, střel středního doletu Orešnik či mezikontinentálních raket Yars a Bulava. Pokud se článek zakládá na pravdě, zapadá to do celkové situace, kdy Rusko v poslední době zvyšuje výrobu veškeré válečné výzbroje včetně tanků T-90, které se osvědčily na ukrajinském bojišti.
Ruské fabriky pak dokáží produkovat levněji a ve velkém množství i munici, kde evropské zbrojovky jen těžko stačí s dechem. Dalo by se říci, že pořídit munici včetně té vysoce přesné je poměrně snadnou záležitostí, nemusí tomu ale tak být, pokud munici budou chtít všichni.
Drony a motorky
Koncepce dále hovoří o „omezené schopnosti pružného zavádění dynamicky se rozvíjejících přelomových a nastupujících technologií.“ Na mysli má třeba umělou inteligenci nebo drony, přičemž s tím prvním se vojáci na celém světě teprve učí zacházet a nejdále jsou možná v USA, Izraeli nebo Číně. To druhé, drony, je dnes běžné na ukrajinském bojišti a taktika je už vyzkoušená a propracovaná, třeba při působení dronů ve skupinách, vzájemných soubojích nebo nasazení aparátů řízených optickými vlákny, které není možné rušit ze země.
Nejde jen o drony, ale třena i terénní motocykly, které se na ukrajinském bojišti staly úspěšným prostředkem, na nichž se nepřítel snaží útočit v menších skupinkách. To vše a následná robotizace bojiště je obsaženo ve formulce „dynamicky se rozvíjejících přelomových a nastupujících technologií“. Je také třeba mít na vědomí, že ruská armáda jako potenciální protivník si mnohé dokázala už vyzkoušet v praxi a je na rozdíl od evropských států na potenciální konflikt daleko lépe připravená. Jediný, kdo má s tímto druhem konfliktu zkušenosti, jsou Ukrajinci a od nich by se NATO mělo učit.
Americký Institut pro studium války (ISW) upozorňuje, že ruské vedení svou rétorikou připravuje společnost na válku proti Severoatlantické alianci, patří sem třeba výroky o probouzejícím se nacismu nebo snaze expanzi NATO, dodávky raket Ukrajině, úmyslům Rusko zničit a podobně. A zdá se, že tyto snahy dopadají na úrodnou půdu a ruská společnost jde většinově za Vladimirem Putinem, aniž by na to kromě již zavedených omezení svobod potřebovala i nějaké další.
Dva tisíce nových vojáků ročně
Ve sféře výzbroje jsou dosavadní úkoly dlouhodobě dané ještě z dob před summitem. Jde o dobudování těžké mechanizované brigády (hranická 7. mechanizovaná brigáda) nově vybavená pásovými bojovými vozidly pěchoty CV90 a tanky Leopard 2A8. Kromě toho by Česko mělo postavit ještě jednu mechanizovanou brigádu a zatím není úplně jasné, zda by šlo o posílení současné 4. brigády rychlého nasazení nebo budování jednotky na „zelené louce.“
Dále má česká armáda v plánu postavit ženijní prapor a vybudovat logistické kapacit. Vše by bylo nutné k tomu, aby zvládlo roli tranzitní země, přes kterou se budou přepravovat jednotky z jihozápadu na severovýchod Evropy, kde by se v oblasti Polska, Pobaltí či Finska bojovalo.
Více peněz usnadní pořízení techniky, stále však zůstává problém, kde vzít lidi. Dnešní armáda spolu s ministerstvem obrany má zhruba 28 tisíc lidí a bude jich potřebovat 37,5 tisíc. A k tomu 10 tisíc lidí v aktivní záloze. Jakékoli navyšování nad hranici, kdy se počty vojáků hen doplňují za ty stávající, jde ale kvůli nízkému zájmu ztuha. Na tisíc vojáků totiž ročně armádu opouští a to znamená, že nabrat bude třeba prakticky dvojnásobek, 20 tisíc lidí.
Dvacet tisíc lidí za deset let znamená dva tisíce ročně. Takovým tempem u nás ještě nikdy nábor neprobíhal a bude třena stimulovat lidi, aby do armády vstoupili. Otázkou je, jestli je v české společnosti ještě je nějaká zásoba lidí jít dobrovolně na vojnu a zda hodně peněz jako motivace bude stačit.
Může se taky stát, že armáda spolu s ministerstvem plány přehodnotí a vojáků bude víc než 37 tisíc plus 10 tisíc záložníků. Anebo se po volbách dostane k vládě Andrej Babiš, stanovené počty sníží a od závazku na 3,5 procenta HDP do armády ustoupí.
Není čas na hádky
A volby mohou přinést i další příležitosti. Třeba se po nich politici vzpamatují a začnou přemýšlet o tom, po čem volá armáda už delší dobu – povinné vojenské službě. Personální problém včetně chronicky vysokého věku armády by to jistě vyřešilo a některé země, třeba Pobaltí či Chorvatsko, se k tomu vracejí. Uvidí se, zda k tomu najde odvahu i Česko – největší odpor k tomu mají, jak je známo, paradoxně příznivci stran, které se nejvíc ohánějí češstvím.
Jenže legrace končí a není ani příliš prostor na politické hádky, protože Rusko je ve svém odhodlání to Západu nandat pevné a jeho válečná mašinerie byť se skřípajícími koly jede. A chystá se tak, že za několik let už může být na válku reálně připravená – i s možností na nás střílet rakety. Západ kromě Pobaltí, Polska a Finska to zatím podceňuje, ale nejsme připraveni a nepřítel si počíná v přípravách daleko rychleji.
