Rumunské volby nerozhodly mrtvé duše ani tajemné hlasy ze zahraničí. Matematika prezidentem udělala prozápadní tradice
V Rumunsku minulou neděli skončily asi nejkontroverznější evropské volby tohoto roku, z nichž americký viceprezident J. D. Vance dělal referendum o charakteru demokracie v Evropě a jiní v nich zase naopak viděli souboj o to, zda Rumunsko opustí prozápadní orientaci a nasměruje se k Rusku. Ani jedno nebyla úplně pravda, ale platí, že tyhle volby opravdu budily emoce.
Nepřekvapí, že teď i na českých sociálních sítích kolují divoké teorie o tom, že národně konzervativní favorit George Simion prohrál v druhém kole kvůli nějakým podivným událostem, nežijícím voličům či „cinknutému“ hlasování v zahraničí.
Tyhle teorie samozřejmě pramení ze dvou zdrojů. Prvním je fakt, že listopadové první kolo tohoto prezidentského klání bylo anulováno rozhodnutím rumunského ústavního soudu, protože jeho nečekaný vítěz, nezávislý protestní kandidát Călin Georgescu měl nepravdivě tvrdit, že jeho rozsáhlá kampaň na sociálních sítích vůbec nic nestála, a protože rumunské tajné služby zároveň prohlásily, že na jeho podporu ve volbách intervenovala cizí moc, tedy Rusko.
Georgescův dědic
Vzhledem k politickému obsazení ústavního soudu ovšem vznikla v Rumunska teorie, že celé soudní zrušení voleb bylo způsobem, jak zavedené rumunské strany zabránily zvolení někoho, kdo nepatří do jejich kartelu. Ostatně i druhá kandidátka, která původně postoupila ze zrušeného prvního kola – Elena Lasconiová nepatřila k tehdejší vládnoucí koalici, v níž se spojily největší levicová a nejsilnější pravicová strana.
V opakovaných volbách proto nasedl šéf národně konzervativní strany Svaz pro jednotu Rumunů (AUR) George Simion na koně antiestablishmentové politiky a prohlásil se za politického dědice Călina Georgesca, kterému volební komise a soud nepovolily účast v novém hlasování. Simion už kandidoval v listopadu, a dokonce patřil k hlavním favoritům, ale mnoho voličů mu tehdy překvapivě vyfoukl právě Călin Georgescu, takže na něj zbylo až čtvrté místo.
V opakovaném hlasování se zdálo, že Simion nejvíce na Georgescově diskvalifikaci vydělá, protože bude jediným kandidátem tábora, kterému se v Rumunsku říká suverenisté, a budou ho volit všichni příznivci Georgesca z prvního hlasování a i ti, které naštvalo zneplatnění voleb. Opakované první kolo tomuhle scénáři odpovídalo. George Simion si připsal přes 40 procent hlasů a s velkým náskokem postoupil do rozhodujícího střetu, v němž vypadal jako velký favorit.
Ani to ale Simionovi nestačilo ke zvolení v druhém kole, protože prezidentem se překvapivě stal bukurešťský primátor Nicușor Dan. Nečekaná otočka zavdala živnou půdu pro různé konspirace, ale ve skutečnosti měla několik racionálních důvodů.
Těžký soupeř
Zaprvé Simion v druhém kole narazil na asi nejtěžšího možného soupeře. Muž s pověstí geniálního matematika, který kdysi skončil druhý ve světové matematické olympiádě, má diplom ze Sorbonny, ale vrátil se do Rumunska, aby zde později založil hnutí na obranu Bukurešti proti nevhodným stavebním zásahům, totiž rozhodně není někdo, kdo by vypadal jako reprezentant zavedených rumunských stran. Bukurešťský primátor Nicușor Dan je navíc aktuálně nestraník, takže mohl úspěšně lovit napříč volebními skupinami. Navíc má pověst hodnotově konzervativnějšího politika, což zmenšila prostor, kde na něj národní konzervativec Simion mohl efektivně útočit.
Simion svému soupeři navíc nahrál, když se v kampani hodně tlačil směrem k radikálnějšímu suverenismu či po prvním kole slíbil, že Georgesca jmenuje v případě vítězství premiérem a zařídí referendum, kterým se tento vítěz zrušeného prvního kola stane „opět“ prezidentem. Ale Georgescu, který je nejenom obdivovatel Putina, ale také ezoterik, jenž o sobě tvrdí, že byl v kontaktu s mimozemšťany, je pro mnohé Rumuny očividně již trochu moc. Simion si chtěl radikálními sliby pojistit jeho voličské dědictví, ale podobně jako Andrej Babiš v posledních prezidentských volbách v České republice tím zároveň vyklidil voličský střed. Na něj mohlo mít vliv i to, že primátor Dan byl silnější v předvolebních debatách se Simionem.
Radikální Simionova rétorika vyvolala v mnohých Rumunech pocit, že chce přece jenom zemi odtrhnout od Západu, ačkoli je v realitě umírněnější než Georgescu a chce zůstat v EU i NATO. To zmobilizovalo zejména voliče ve velkých městech pro Nicușora Dana. Ten také získal větší část voličů spíše venkovské sociální demokracie, podobné slovenskému Smeru, což ukázalo, že její příznivci jsou stále z velké části prozápadní.
Hlas protestnímu kandidátovi Simionovi nedala ani početná maďarská menšina, i když jí k tomu vyzval samotný Viktor Orbán. V Rumunsku nezafungovalo to, co pomohlo na Slovensku vyhrát poslední parlamentní i prezidentské volby Robertu Ficovi, když se k němu přiklonila na doporučení z Budapešti velká část maďarské menšiny. V Rumunsku byl ale vztah mezi touto minoritou a nacionálně laděnými rumunskými politiky vždy napjatější než u našich východních sousedů, takže nepomohl ani Orbán a Nicușor Dan získal nejlepší výsledky v maďarském srdci Sedmihradska
„Zrada“ v diaspoře
Bukurešťský primátor i proto vyhrál druhé kolo na území Rumunska, ale zvrat měly přinést hlasy Rumunů žijících v zahraničí. Ti v prvním kole výrazně podpořili Simiona, který měl dosud pověst miláčka rumunské diaspory. Zahraniční Rumuni ho volili jako politika, který bojuje proti politickým elitám, kvůli nimž se museli jít živit do ciziny.
V druhém kole ho ale diaspora „zradila“. Nezapříčinili to ale ani mrtvé duše ani „nově vyrobení“ voliči, jak šíří protestně laděné hlasy po celé Evropě. V Rumunsku sice pro krajany existuje korespondenční volba, ale většina voličů mimo území země stejně hlasuje osobně na zastupitelských úřadech, protože k využití korespondenční volby je třeba předcházející registrace. Korespondenčně v druhém kole proto hlasovalo jen 3 139 voličů. Celkově ale „zahraničních“ voličů v druhém kole přišlo o skoro sedm set tisíc víc a drtivá většina z nově hlasujících volila proti Simionovi.
V dvoukolovém většinovém systému je běžné, že v druhém kole přijde více voličů, tady ovšem přišla „nově“ hlavně jedna názorová skupina. Ukázalo se, že Rumuni, kteří normálně v zahraničí hlasovat nechodí, se tentokrát k urnám dostavili, protože se zřejmě také báli možného odklonu země na Východ. Opakované rumunské volby tedy nerozhodly nějaké konspirační zásahy, ale fakt, že v zemi přes necitlivý soudní zásah proti původním volbám stále převažuje tradiční rumunská obava z Ruska a nový prezident Nicușor Dan nemohl být lehce soupeřem označen za součást „podvádějícího“ systému.
Simion výsledek voleb nejprve uznal, ale po pár dnech ho začal zpochybňovat, a dokonce se u ústavního soudu dožadoval zrušení voleb. Stížnost stavěl zejména na údajném narušení regulérnosti voleb v Moldávii, kde má mnoho občanů rumunské občanství a může proto hlasovat v rumunských volbách. Siomion zde paradoxně také hodně prohrál, přestože je sice zastáncem znovusjednocení obou „rumunských“ států, ale v současné Moldávii není populární pro svou údajnou smířlivost vůči Rusku a reálně nižší ochotu pomáhat Ukrajině. Soud jeho stížnosti nevyhověl a protestní politik hlavou rumunského státu minimálně zatím nebude.
