Smrt Cyrila Höschla nastoluje i otázky kolem fungování českých elit

Viliam Buchert: Elity a jejich vliv

Přestože psychiatr Cyril Höschl, který psal pravidelně do Reflexu od roku 2002, měl v mnoha věcech pravdu a navrhoval originální řešení, jež se týkala zdravotnictví či společnosti, jeho hlas byl jen jedním z mnoha. Ne, nebyl to hlas na poušti, byl přece příslušníkem elity, jenže motorovou pilu, kterou se dají provádět změny, mají v rukou politici. Odchod profesora tak navozuje otázku, jaký potenciální vliv vlastně naše elity mají.

Prolínání světů

Pro elity je typické, že pokud uspějí v nějaké oblasti, snaží se postupně svůj vliv a postavení prohlubovat, chtějí zasahovat i do oblastí, které bezprostředně s jejich původní prací nesouvisí. Může to mít na společnost i chod státu pozitivní, ale i negativní důsledky.

V případě Cyrila Höschla šlo o takzvaný měkký vliv. Byl velmi zdatným rétorem, vyznal se v některých uměleckých a společenských oborech a uměl srozumitelně naformulovat i složité věci. Dostával proto prostor v médiích, naslouchala mu odborná veřejnost a někdy i politici. Höschl byl prostě příslušníkem elity, jehož názory byly pro ostatní zajímavé. Pokusil se v roce 1996 získat také místo v Senátu, to se ovšem nepodařilo. Pak často říkal, že k jednotlivým politikům se vyjadřovat nebude, protože je „nevyšetřoval jako pacienty“. Pokud by se ale v minulosti prosadil i v politice, zajisté by některé věci mohl ovlivnit jinak. Takto si Höschl svoji pozici budoval přes svoji autoritu, znalosti a rozsáhlou síť kontaktů (ty jsou u elit mimořádně důležité). Kdybychom to zjednodušeně shrnuli, tak byl Cyril Höschl člověkem, jemuž se podařilo trvale ovlivňovat část společnosti. A takových nebývá mnoho.

Z minulosti si připomeňme několik příkladů, i když každé srovnání u podobných osobností kulhá. Typickým příkladem byl František Palacký, jenž dostal i přezdívku Otec národa. Historik, spisovatel, organizátor kulturního a vědeckého života i politik. Zářným příkladem byl také prezident T. G. Masaryk, který se často i jako elitář choval. Specifickým příkladem vlivných elit byl podnikatel a bankéř Jaroslav Preiss. V letech 1917–1938 byl vrchním ředitelem Živnostenské banky a tato finanční instituce měla obrovský vliv před druhou světovou válkou a vlastnila takřka polovinu tehdejšího československého průmyslu. Ten měl až neslýchaný vliv na reálný život, i když si dnes na něj málokdo vzpomene.

Potřebná autorita