Páral: Trumpova cla jsou absurdní a nespravedlivá, ale tvrdá odpověď nám nepomůže
Trump vyhlásil ve středu večer celní válku celému světu. Už ode dneška platí pro Evropu pětadvacetiprocentní cla na dovoz automobilů, dvacet procent na zbytek produktů začne platit za pár dní. Některé asijské země jsou na tom ještě hůře. Jen Velká Británie, Singapur, Brazílie, Chile, Austrálie, Turecko, Kolumbie vyvázly z pouhými deseti procenty.
Původní Trumpovy sliby, že cla budou reciproční, tedy budou odpovídat clům, jakými daná země zatěžuje dovozy z USA, se tak ukázaly jako zcela liché. Jak americká administrativa došla ke konkrétní výši cel u každé země, je ekonomům nepochopitelné a vzoreček, podle něhož se počítalo, vypadá absurdně nejen pro ekonomy. Úředníci nejprve vydělili obchodní deficit, který s dotyčnou zemí mají USA exportem, a pak to vše ještě vydělili dvěma. Ekonomickou logiku v tom je těžké hledat. Dovoz do USA, který byl dosud zatížen v průměru cly kolem dvou procent, bude náhle clen více než dvaceti procenty.
Vyvolá to změny v dodavatelských řetězcích nyní táhnoucí se kolem světa. I americké automobilky používají množství autodílů dovážených z celého světa. Trumovým cílem je přitáhnout i tyto dodavatelské fabriky do USA a zjevně se nebojí zvednutí inflace a možného vyvolání recese.
Inflace způsobená cly bude brzdit americkou centrální banku FED ve snižování úrokových sazeb, které mají vliv na ceny akcií. Burzy také po ohlášení cel po světě poklesly. A v USA táhne ekonomiku z velké části spotřeba domácností. A polovinu této spotřeby generuje deset procent nejbohatších Američanů, kteří právě na burzách v tomto okamžiku chudnou. Investiční banka Goldman Sachs proto zvýšila odhad pravděpodobnosti recese v USA z dvaceti na 35 procent. A ani sám Trump možnost ekonomického propadu nevyloučil. Podle něj ale z celní války vyjde nová, mnohem silnější americká ekonomika s mnohamiliardovými příjmy z cel, které umožní snížit domácím firmám daně a nastartují bezprecedentní růst.
Většina postižených zemí ale chystá odvetná opatření, která také mohou mít rozsáhlé dopady na světový obchod, který se vrací o sto let zpět, a Americe nebudou chutnat. Tehdy také Američané uplatňovali na dovozy devacetiprocentní cla a nakonec z té celní války byla recese trvající až do války skutečné, druhé světové.
Na české spotřebitele a domácnosti americké tarify přímý vliv mít nebudou. Ti by naopak pocítili odvetná cla EU na americké produkty ve zvýšené inflaci. Jak moc, je ale věštění z křišťálové koule. Cla totiž platí vždy dovozce a ten se o zvýšené náklady může dělit s výrobcem, který sníží cenu, i spotřebitelem, kterému dané zboží zdraží buď o plné clo, nebo jenom jeho část. To si už v tuto chvíli zkouší američtí spotřebitelé u cel na auta. Tam to na ně asi dolehne dost silně, protože do USA se z Evropy vyváží především prémiové značky a luxusní vozy, kde je bohatý spotřebitel spíše ochoten akceptovat vyšší cenu. Německý Volkswagen už oznámil, že v USA promítne cla plně do prodejní ceny.
Na evropskou ekonomiku však cla dolehnou nepochybně dost tíživě. USA jsou největším obchodním partnerem a ke snížení exportu nepochybně dojde. Americké tarify nepochybně poškodí už tak rachitický růst ekonomiky EU. Dopady na jednotlivé státy budou odlišné a analýzy vycházející z opravdu schválených čísel se teprve rodí. Ty předběžné ukazovaly na silný dopad na Česko z důvodu naší závislosti na automobilovém průmyslu. Aut do USA sice vyvážíme velmi málo, ale vyrábíme spoustu autodílů pro německé producenty právě těch prémiových vozidel. Model sestavený Slovenskou národní bankou ukazující dopady světové celní války vyhlášené Trumpem předpokládá, že celkový ekonomický dopad na Česko bude do roku 2027 až 2,7 procenta hrubého domácího produktu, což je v dnešních cenách skoro 225 miliard korun. To by podstatně snížilo ekonomický růst a hrozilo by to návratem do recese.
Pro změnu hůře než my je na tom podle analýzy banky ING Slovensko, které je třetím největším vývozcem aut do Ameriky. Jde především o luxusní modely značek Volkswagen a Jaguar Land Rover.
Evropská unie připravuje odvetu, což se jeví na první pohled pochopitelně. Jenže navýšení cel na dovoz z USA pak znamená zdražení pro Evropany a prakticky žádný zisk. Kromě toho, že to s velkou pravděpodobností vyvolá eskalaci ze strany Trumpovy administrativy. Proto ne všechny členské země jsou pro razantní odpověď. Na rozdíl od Německa a Francie se k odvetným opatřením staví negativně Itálie.
Navíc dovozy zboží z USA do Evropy, které by protistranu účinně zasáhly a nezpůsobily nám ještě větší škody, jsou většinou omezené. Výjimkou je třeba už tak drahý zemní plyn LNG, který představuje zdaleka největší položku v dovozu, ale třeba také farmaceutické produkty, které si rovněž nechceme zdražovat. Balík připravený EU ke zvýšení cel tak má dosáhnout ne moc výrazných 26 miliard eur.
V Bruselu je tak na stole zavedení poplatků na technologické giganty, jako je Apple, Google, Meta a další. Zpoplatnit by se mohlo třeba i stahování aplikací. Jenže to by znamenalo nemalé zdražení těchto služeb, což by asi dost naštvalo evropské spotřebitele, ale poškodilo by to i firmy. Prostě nebylo by to moc moudré.
Ekonomicky výhodnější se proto jeví jen nějaká symbolická odpověď a trpělivé vyjednávání o ústupcích či výjimkách, ke kterému snad bude nyní příležitost. Pokusy vyjednávat dopředu nebyly moc úspěšné. Šéfka komise von der Leyen se do Ameriky nevypravila a slovenský eurokomisař pro obchod Maroš Šefcovič sice jednal s ministrem obchodu Lutnickem, ale zjevně nepořídil. To ale neznamená, že nyní Trump jednat nechce a nebude.
