Vypne nám Trump F-35? Na prokleté stíhačky dnes útočí nejen Babiš a ruská pátá kolona
Předražený šrot, zbytečné a drahé, místo F-35 radši Iron Dome. Na nejmodernější americké stíhačky, jež objednala i česká armáda, se sneslo už hodně kritiky. Zatím především z opozičního tábora. Andrej Babiš, Jindřich Rajchl, Kateřina Konečná a další je obrací v politické téma s větší či menší mírou absurdní zkratky a nepochopení. Dnes se na stranu odporu přidávají i politici, od kterých bychom to dříve nečekali. Jejich argumenty jsou rozumnější, přesto stále zkreslené.
Postoje nové americké administrativy vnáší do dříve nezpochybňovaného transatlantického spojenectví pachuť nedůvěry. Drzé výpady Donalda Trumpa a jeho lidí vůči dosavadním partnerům budí pobouření a někdy se mění v konkrétní protikroky. Například předseda dánského parlamentního výboru pro obranu Rasmus Jarlov si nedávno v reakci na to, jak nemístně se Donald Trump vyjadřuje stran Grónska, posteskl, že americké stíhačky vůbec kupovali. Podle něj je prý riziko, že by USA mohly na dálku omezit schopnosti strojů či dodávky náhradních dílů. V podobném duchu se vyjádřila i česká europoslankyně za Piráty Markéta Gregorová, podle které by se nákup stíhaček měl ještě přehodnotit, pokud si nemůžeme být jisti, že nám „Američané nevypnou jejich software“. S tímto a dalšími návrhy týkajícími se armádních nákupů hodlají jít Piráti v nejbližších dnech jednat na ministerstvo obrany.
Může Trump vypnout F-35?
Obavy z „vypnutí“ stíhaček budí především tzv. „kill switch“ neboli funkce, jež umožní na dálku vypnout systémy stroje, kdyby se dostal do nepovolaných rukou. Jeho existenci Pentagon nikdy oficiálně nepotvrdil, měla by nicméně svou logiku. Odborníci na vojenské letectví nejsou ani tak znepokojeni možnou existencí kill switche, jako spíš závislostí F-35 na amerických systémech ALIS a ODIN, které řídí provoz a údržbu letadel, a na dodávání softwarových aktualizací, které pomáhají adaptaci letounu na zařízení nepřítele. V tomto je provoz letadel tak, jak objednáváme, na Američanech skutečně závislý, protože spoléhá na získávání informací o nepříteli z amerických zdrojů nebo provádí analýzy dat provozu a údržby na cloudových úložištích mimo letoun.
Není to ale jediný způsob, jak F-35 provozovat. Na světě je kromě USA dalších 19 zemí, které si tato letadla objednaly. Jediný Izrael si však software letadel a jeho aktualizace zajišťuje sám. Ve svých podmínkách si pravděpodobně Izraelci dokážou lépe pomoct sami, ostatní země v tomto spoléhají na Američany, protože je to jednodušší a levnější než si sami zajišťovat pravidelné aktualizace dat o nepřátelských systémech. Evidentně ale existuje cesta, jak by F-35 mohly fungovat i autonomně, podobně jako v Izraeli. Navíc je nutno připomenout, že jakákoliv jiná letadla, která bychom místo těch amerických kupovali, potřebují zajistit obdobnou technologickou podporu od dodavatele.
Může Evropa vypnout F-35?
Evropské státy ale nejsou jediné, kdo dosud zcela spoléhal na spojenectví v severoatlantické alianci. I výrobce letadel F-35 Lockheed Martin je závislý na zahraničních partnerech. Řada technologií, z nichž se letadlo skládá, se totiž vyrábí v Evropě. Jen namátkou: turbíny vyrábí britský Rolls-Royce, Britové také dodávají raketové systémy i nosiče dalších zbraňových systémů. Nizozemci dodávají klapky křídel a komponenty přistávacího zařízení. Z Itálie pochází další součástky křídel. A nakonec z Dánska, jejichž politici se o provoz letadel obávají, pochází povrchové materiály pro ocasní křídla letounu.
Letadla F-35 jsou jedním z mnoha zbraňových systémů, které sice pocházejí od amerických výrobců, ale jejich produkce je adaptována na alianční spolupráci. Pokud by USA z jakéhokoliv důvodu měly odříznout spojence od jejich používání, pravděpodobně by došlo k recipročnímu zastavení dodávek komponent a dílů k jejich výrobě. Navíc jsou to právě letadla F-35, která nesou americké jaderné hlavice v rámci programu sdílení atomových zbraní členských zemí NATO. Vypínali by Američané německé či nizozemské stíhačky, jež jsou klíčové pro jejich vlastní schopnost jaderného zastrašení? Odborníci na vojenské letectví takové scénáře považují za nepravděpodobné, protože pokud by ochlazení vztahů mělo dojít až tak daleko, nebudou zneschopněné stíhačky zdaleka ten největší problém.
Řeči se vedou a nákupy jedou
O tom, že jde spíše o rétorická cvičení než skutečné pojmenování reálné hrozby, svědčí i skutečnost, že zatímco probíhají slovní přestřelky mezi americkými a jinými politiky a někdo už dává od F-35 ostentativně ruce pryč, skutečná rozhodnutí dosud nepadla. Kanadský ministr obrany Bill Blair sice připustil, že v návaznosti na zhoršené vztahy mezi USA a Kanadou vinou celní války jeho rezort prověřuje možnosti vyzbrojení alternativními letouny, rušení kontraktu na 88 nových F-35 však vůbec není na stole. A v témže duchu se vyjádřil i dánský ministr obrany Troels Lund Poulsen, podle kterého má pro Dánsko jediný smysl pokračovat v programu F-35 a nakoupit ještě více strojů, přičemž vojenskou nezávislost na Spojených státech označuje za iluzorní.
A podobně zdrženlivý postoj by si měla ponechat i Česká republika. Jednání Donalda Trumpa a jeho administrativy s dobrými spojenci je někdy skutečně děsivé. Mějme však na paměti, že slova se na rozdíl od dlouhodobých armádních kontraktů berou zpět mnohem snáze. Navíc v roce 2031, kdy by mělo Česko obdržet první várku letounů, bude v Bílém domě úřadovat už někdo jiný.
O stíhačkách F-35 jsme mluvili v nové epizodě podcastu Padni komu padni:
