Martin Bryś: Vojna nemusí být jako za komunistů, jde to i bez pakárny
Když 30. března 2004 nastoupilo posledních 878 branců základní vojenskou službu, bylo mi osm let. Já i oni jsme si tehdy svým způsobem hráli na vojáky. I když oni měli na rozdíl od mého plastového samopalu zbraně skutečné, podle výpovědí pamětníků, jež slýchám v rodině i jinde, vyšlo naše vojákování v podstatě na stejno.
Ztracené roky, tak se o základní vojenské službě v dobách minulých mluví. Po revoluci se sice doba služby významně krátila, přišly i alternativní způsoby plnění branných povinností a vojna už zdaleka nebyla výhradním nástrojem státu ke kontrole a indoktrinaci obyvatelstva, jak ji chápali komunisté. Přesto se ji jiným způsobem ospravedlnit nepodařilo, služba byla drahá, neefektivní a u populace neoblíbená. Navíc k čemu takovou armádu, když jsme členy NATO a EU, v mírem ukolébaném srdci Evropy?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
