Karel Steigerwald: Trump vypadá jako Čech v hospodě. Málo znalostí a žádná noblesa

Slanost země

Trump a Adamová – to jsou dva patníky politického světa. Vymezují, kde právě všichni žijeme. Nahoře a dole. Napravo a nalevo. Vpředu a vzadu, špatně a dobře. Mezi patníky zaniká to jednoduché, že na ústup z politiky má paní Adamová plné právo, že je to její osobní záležitost, kterou mají všichni respektovat bez šťourání, co je za tím.

Být osobní je hlavní právo občanů. Místo osobní, ryze soukromé věci máme na krku jakousi nepochopitelnou válku o nic. Sytí nám hlavy málem víc než ten Trump a jeho nápady. Odchod paní Adamové nevěští přece vůbec nic, co by se týkalo nás. Jako politička, ať už jste ji uznávali, nebo ne, patřila k těm slušným, jichž máme tak málo. Na odchod má se jí vzdát čest a kus uznání. Odchází něco, co být v politice má, ale také něco, co bude brzy někým nahrazeno. Nenahraditelných politiků, kteří dávají své době pečeť, je za století málo, pět šest. Ani politiků, kteří jsou nezbytnou solí země, není, jak praví bible, moc. Jsou politici všelijakých názorů, dobrých i špatných, jak kdo a jak pro koho, ale jsou také politici, kteří mají jakýsi přídavek nad to, nad své názory i nad svou stranickou odbornost. Paní Adamová je politička, na niž i bible myslí, když se ptá: „Až země ztratí svou slanost, kdo ji zas oslaní?“ Naše slavná mediální veřejnost dělá, jako by za odchodem Adamové bylo něco, co má být skryté a kvůli čemu se i ona chce skrýt. Jako by všechno, co se u nás stane, byla lumpárna, ledabyle nějakou výmluvou nebo lží zastřená. A odchod Adamové je pořádná rána. Není.

Z výkřiků doktrína