Jefim Fištejn: Revoluce „pokroku“ proti Trumpovi aneb Převraty v USA nemají žádnou tradici
Pilný konzument domácích sdělovacích prostředků informujících o společenské situaci ve Spojených státech musí nutně nabýt dojmu, že tamní občané tuze litují výsledku posledních prezidentských voleb a nostalgicky vzpomínají na staré dobré časy. Zpětně prý pochopili, že pod larvou údajně demokratických voleb se v zemi ve skutečnosti odehrál zpátečnický převrat, který vrhl společnost o jedno až dvě století dozadu.
Převrat zpravidla nemá standardní logiku, je to výsledek spiknutí nepatrné menšiny, a proto nemá smysl se pídit po příčinách neblahého zvratu – prostě je radno se spiklencům vzepřít a tuhým odporem vrátit vývoj k normálu. Američané si údajně uvědomili, jaké chyby se dopustili, a jejich masový protest sílí, kam se podíváš. Tu a tam živelně propukají demonstrace pokrokového studentstva, demokratických nelegálních migrantů, třídně uvědomělých soudců a mírumilovných státních úředníků. Dříve nebo později hrozny jejich hněvu uzrají a smetou tmářské samozvance do propadliště dějin, aby se do Bílého domu mohli vrátit oblíbení demokratičtí lídři.
Tento obrázek popisuje stav americké společnosti stejně pravdivě jako tvrzení nějakého západního levicového zpravodaje, že v Česku sílí nostalgie po časech komunistického totáče, čehož nezvratným důkazem je možný návrat komunistů do sněmovny v přestrojení za aktivisty, kterým Stačilo! Každá společnost má vlastní marginální bublinu. V každém protestním davu se najde křikloun, který slibuje vbrzku rozdrtit vítěze voleb na prach. Všechny průzkumy veřejného mínění ve Spojených státech svědčí o brutálně opačných náladách obyvatelstva, které vnímá dosavadní činnost staronového prezidenta jako vysoce kladnou a pro zemi přínosnou.
Uvedu jako příklad poslední průzkum univerzitní agentury Quinnipiac, která po celou volební kampaň byla jednou z Trumpovi nejméně nakloněných. Je třeba upřesnit, že americké průzkumy veřejného mínění, tak jako všechny produkty třídního pojetí sociologie, v žádném případě nebyly neutrální, nýbrž generovaly obraz společnosti v souladu se svým stranickým zadáním. Ze dvou tuctů největších agentur jediná společnost Scotta Rasmussena jemně fandila Trumpovi a ve výsledku byla, jak se ukázalo, pravdě nejblíž. Uvádím to, aby bylo jasno, že univerzita Quinnipiac a její průzkum současné vládě rozhodně nestraní.
Bylo zjištěno, že prezident a jeho tým po volbách vůbec neztratili podporu obyvatelstva, spíš naopak své postavení posílili. Trump a jeho ministři jsou nyní mnohem populárnější než kterýkoli z lumenů Demokratické strany. V kategorii celonárodní oblíbenosti by Trump i teď snadno vyhrál proti každému soupeři. Údaje svědčí o tom, že své druhé funkční období začíná s podporou o 10 procent větší, než měl před 8 lety: 46 % oproti 36 %.
Republikánská strana již několik let zaznamenává pozoruhodný nárůst členstva – podle počtů nově registrovaných její řady ve všech státech Unie až na jeden rostou rychleji než u demokratů. Ti se naopak stále hlouběji propadají do díry neoblíbenosti – podle agentury Quinnipiac jsou na tom nejhůř za posledních 17 let. 57 % dotázaných má o této straně špatné mínění a jen 31 % Američanů si myslí opak. Zato u republikánů je tento poměr takřka vyrovnaný (43 % jim fandí proti je 45 % odpůrců). Podobné zjištění činí také jiné průzkumné agentury: Gallup kupříkladu tvrdí, že poprvé za mnoho desetiletí se většina dospělých Američanů politicky ztotožňuje s republikány.
V jednotlivostech tato inklinace platí ještě výrazněji než obecně. Zejména tam, kde to pálí nejvíce: v otázkách nelegální migrace a v ekonomických problémech země. Američané věří, že Trump je dokáže vyřešit lépe než jeho odpůrci. I když chápou, že nová cla na import zboží z Mexika a Kanady musí nutně zdražit dovážené položky, přesto věří, že je to nutné a dočasné zlo, které bude vbrzku bohatě kompenzované zvýšenými příjmy. Ještě jednoznačnější je podpora Trumpových plánů na masové deportace nelegálů. I tak protitrumpovsky zaujatá agentura jako New York Times/Ipsos uvádí, že s tímto opatřením a právě v tomto měřítku je srozuměno 55 % dotázaných.
V komentáři k průzkumu se konstatuje, že přesvědčení progresivistů, že důraz na práva sexuálních menšin a odpor k potratům postačí k příštímu vítězství, je liché a svědčí jen o tom, že se jejich představy hrubě míjejí s prioritami obyvatelstva. Dříve nebo později budou muset pochopit, že nebojují jenom proti Trumpovi a Muskovi, nýbrž proti 77 300 000 Američanům, kteří jsou spíše živí než mrtví.
Politické trendy mívají zpravidla dlouhé trvání a jejích mírou nejsou měsíce, ale generace. V Severní Americe palácové převraty nebo důstojnické vzpoury nemají žádnou dobrou tradici. Ti u nás, kdo tupě malují smyšlený obraz Spojených států na pokraji údajné pokrokové revoluce, která smete „protilidový Trumpův režim“, budou muset nejspíš strávit zbytek života v slzavém údolí, polykajíce vlastní hořkou žluč. Uvnitř své bubliny budou mluvit o realitě s potměšilým úšklebkem, leč to je tak všechno, co budou moct dělat.
