Arizona střídá Vivaldiho. Nový belgický premiér chtěl zemi rozdělit, teď jí naordinuje dietu
Když tento týden předával úřad belgického premiéra liberál Alexander De Croo lídrovi konzervativní strany Nová vlámská aliance Bartu de Weverovi, dal mu jako dárek průvodce americkým státem Arizona. Pro cizince nepochopitelné gesto je spojeno s tím, že nový šéf belgické vlády stane v čele koalice, které se v Belgii říká Arizona. Politika v této zemi se totiž v posledních letech stala tak komplikovanou, že místní novináři vymýšlí originální názvy pro složité koaliční kombinace.
Vivaldi skončil
Dosud Belgii řídila sestava stran, jíž se říkalo Vivaldi, a to podle světoznámého hudebníka, který složil mimo jiné dílo Čtvero ročních období. Právě to měla připomínat koalice vedená liberálem z Vlámska Alexandrem de Croo. V jeho kabinetu totiž zasedali liberálové, kteří jsou v Belgii spojeni s modrou barvou, jež symbolizuje zimu, zelení, jejichž barva se dá spojit s jarem, socialisté spojení s „letní“ červenou a konečně křesťanští demokraté, kteří mají v Belgii oranžovou barvu – symbol podzimu.
Takto komplikované belgické vlády vyplývají z toho, že země je federací Vlámů, Valonů a německé menšiny a každá z těchto etnických skupin má své vlastní strany. Politické spektrum je navíc v poslední době v obou částech království docela rozdrobené. Vláda ještě k tomu potřebuje většinu jak mezi severními Vlámy, tak jižními Valony, přičemž obě skupiny volí skoro vždy trochu jinak. Na severu tradičně více preferují pravicové recepty, na jihu je tradičně silná levice.
Přišla Arizona
Není proto náhoda, že nyní vzniklá vláda se ustavila až osm měsíců po loňských volbách. Bude v mnoha ohledech v belgické historii převratná. Média ji překřtila na arizonskou koalici, protože barvy stran v ní zastoupené odpovídají vlajce amerického státu Arizona. Zasednou v ní vlámští konzervativci z premiérovy strany NVA, kteří tradičně používají jednu ze dvou vlámských národních barev – žlutou, dále červení vlámští socialisté, modří valonští liberálové a obě jazykové křesťanskodemokratické strany, takže v koalici najdeme i čtvrtou barvu arizonské vlajky – oranžovou.
Hlavní pozoruhodnost nové belgické vlády při tom nespočívá v jejím exotickém pojmenování, ale ve faktu, že kabinet země, kde se už několikrát vážně mluvilo o jejím možném rozpadu, povede politik ze strany, která patří k vlámskému politickému hnutí, které s myšlenkou „rozpojení“ Belgie dlouhodobě koketuje.
Vlámské politické hnutí dlouhodobě vychází z historického faktu, že Vlámů je v Belgii sice více, ale po vzniku této země v roce 1830 tvořili dlouho politicky slabší složku státu oproti méně početným, ale fakticky vládnoucím frankofonním Valonům. Vlámové jsou dnes navíc nejenom početnější, ale také ekonomicky výrazně silnější, což ve vlámském hnutí, které původně bojovalo za rovnoprávnost, zrodilo myšlenky na větší vlámskou autonomii, nebo dokonce separatismus.
Vlám proti penězovodu
Z této části vlámského hnutí vzešel i nový premiér Bart de Wever, který v minulosti otevřeně mluvil o tom, že chce belgickou federaci, kterou si Vlámové na Valonech vybojovali, přetvořit do ještě volnější konfederace, která bude krokem na cestě k vlámské samostatnosti. Čtyřiapadesátiletý doktor historie a specialista na historické osobnosti vlámského hnutí byl dlouho hodně neoblíbený ve valonské části země, protože politikou strany NVA, kterou vede posledních dvacet let, dlouho stavěl na kritice „penězovodu“ z bohatého Vlámska na chudší jih. Ten měl skončit jeho plánem na konfederaci. Díky tomuto postoji jeho strana už dlouho vládne Vlámsku, ale na federální úrovni se do kabinetu dostala zatím jen jednou.
Belgická dieta
V poslední době se ale jinak politicky konzervativní De Wever zaměřil na strategii, kdy chce zlepšit ekonomickou situaci v celé Belgii, ořezat sociální stát a tím snížit počet peněz, které proudí ze severu na jih právě zejména na rozpočet pro sociální dávky. K přijatelnosti de Wevera mezi valonskými stranami a jejich voliči přispělo i to, že je zastáncem relativně tvrdého postoje vůči migraci, která aktuálně tvoří problém v celé zemi. Pomohlo ovšem i to, že zapracoval na své francoužštině.
V čele nové vlády chce komunikačně nadaný politik, který před lety získal známost i díky účasti ve velké vědomostní televizní soutěži, zadlužené Belgii naordinovat pořádnou dietu. Ví, o čem mluví, protože nedávno sám zhubl o šedesát kilo, a tak prý nezakrývá, že to bude bolet, ale pak se celá Belgie bude cítit lépe.
Konzervativec pro jádro
V mnoha oblastech chce zemi posunout doprava a odstranit to, co prosadili ve Vivaldiho koalici zelení. De Wever například pozastavil plánovaný konec belgických jaderných elektráren a chce naopak investovat do jejich rozvoje. Odmítá, že by byl euroskeptik, ale usiluje o to zbrzdit „regulační horečku“ Evropské unie. V unijní politice se jeho strana hlásí k evropským konzervativcům, kteří jeho nástupem do funkce budou mít již třetího premiéra, jenž v Evropské radě doplní Italku Giorgiu Meloniovou a Petra Fialu). Zaměřit se také chce výrazně na boj s kriminalitou, která hodně tíží hlavně velká města jako jsou Brusel nebo Antverpy, kde byl de Wever posledních 22 let starostou.
Hlavním úkolem Barta de Wevera ovšem bude reforma Belgie a její ekonomiky i veřejné správy, o níž sám dokonce v minulosti řekl, že je zhrouceným státem. Jeho úspěch ovlivní zejména to, jak stabilní a akceschopná bude jeho vládní koalice v arizonských barvách.
