Proboha, proč to Izrael dělá? Za 33 rukojmí propustí až 1904 Palestinců. Mezi těmi jsou i teroristé
Jednou z nejvíce diskutovaných a málo pochopených otázek kolem příměří v Gaze je to, proč Izrael propustí za 33 rukojmích, z nichž někteří jsou po smrti, až 1904 Palestinců. Včetně vrahů a teroristů. Takový postup plyne ze silné tradice i základního ideologického principu Izraele – tedy z myšlenky, že žádný Žid nesmí být opuštěn, ať to stojí, co to stojí. Premiér Benjamin Netanjahu a izraelská společnost se tím vrací ke kořenům svého státu.
Při výcviku vojáků a vojaček Izraelských obranných sil (IDF) se trénuje i „pochod nosítek“. Při něm je jeden z nejtěžších příslušníků jednotky nesen na kilometry daleko na nosítkách do kopců a pak zpátky do údolí. Je to rituál, který má všechny naučit, že nemá existovat případ, kdy vojáci nemohou přivést své zraněné domů. Nemají je takzvaně „nechat za sebou“. Něco podobného se týká i civilistů. Tedy i rukojmích, kteří byli v říjnu 2023 zajati při útoku palestinských teroristů na Izrael a odtaženi do Gazy. Celkem se jednalo o 251 osob, přičemž desítky z nich tvořily zahraniční dělníci, většinou z Thajska. Několik z unesených bylo zachráněno hned na začátku příběhu a další byli při odvlečeni do Gazy už bohužel mrtví. Teroristé, vedení hnutím Hamás, si kvůli budoucímu vydírání při jednáních odvezli i mrtvá těla… Dobře věděli, že je mohou po čase použít.
Část rukojmích byla propuštěna v listopadu 2023, osm živých osvobodila při vojenských operacích v Gaze izraelská armáda a ta na tomto palestinském území našla i 40 mrtvých. Ke dni 21. ledna zůstalo v rukou teroristů 94 rukojmích, z nichž tři byli zajati už před říjnem 2023. Kolik je z celkového počtu těchto lidí naživu, se pořád upřesňuje. Patnáctého ledna pak byla uzavřena dlouho očekávaná dohoda o příměří, která pojednává i o propuštění živých rukojmích a navrácení těl lidí, kteří zemřeli. V první fázi dohody propustí Palestinci 33 zadržovaných a Izrael na oplátku propustí z vězení až 1904 Palestinců, včetně teroristů a vrahů. V tomto čísle je zahrnutých 737 vězněných a odsouzených Palestinců a 1167 obyvatel Gazy zadržovaných ve vazbě v rámci vojenské pozemní operace. Do neděle 26. ledna se vrátilo domů prvních sedm izraelských žen.
Proč jsou ale mezi zveřejněnými čísly propuštěných na obou stranách tak propastné rozdíly? Palestinci používají rukojmí jako součást dlouhodobé strategie vydírání, která vždy vede k propuštění mnoha jejich vězňů. Že chtějí dostat zpět hodně svých souvěrců, to lze pochopit při výměně za zajaté izraelské vojáky. Ale co to muselo být za odpornou kreaturu, která unesla v říjnu 2023 z izraelského kibucu Nir Oz tehdy devítiměsíčního chlapečka Kfira Bibase, nejmladšího rukojmího, aby s ním pak mohli kšeftovat? To musí být skutečná zrůda.
Proč se tak postupuje
Někteří Izraelci dohodu o příměří dál odmítají a říkají, že nejdříve měl být Hamás a další teroristické organizace zcela zničeny a až pak měla být smlouva podepsána. Jenže velká část izraelské veřejnosti tlačila na premiéra Netanjahua a jeho vládu právě kvůli propuštění rukojmích. Vysvětlení tradic, které tyto věci provázejí, nabídla před časem v rozhovoru pro Reflex česká velvyslankyně v Tel Avivu Veronika Kuchyňová Šmigolová: „Izraelská kultura nenechat takzvaně nikoho za sebou je mimořádně silná. Vždy chtějí všechny své lidi dostat domů. Svým způsobem to vychází z holocaustu, z myšlenky, že Izrael už žádného Žida neopustí. Palestinci to samozřejmě vědí, zneužívají toho, kladou si často nesmyslné požadavky. Proto byla jednání o rukojmích tak komplikovaná. Navíc to vždy vyvolává napětí na rozdělené vnitropolitické izraelské scéně a v komunitě rodin rukojmích. Jejich příbuzní logicky chtěli, aby bylo rychle uzavřeno příměří a to vedlo k osvobození jejich blízkých. Je to velmi citlivá a emotivní věc. Známý je případ vojáka Gil'ada Šalita, kdy byl jeden člověk propuštěn za tisíc vězňů. Celé to plyne z izraelské kultury života.“
Ano, případ Gil'ada Šalita byl obzvláště výmluvný. Tento voják byl zajat 25. června 2006 palestinskými ozbrojenci na izraelském území a přes pět let držen Hamásem v Gaze. Osmnáctého října 2011 byl propuštěn. Ovšem za 1027 palestinských vězňů, včetně 280, kteří si odpykávali doživotní tresty za terorismus a vraždy civilistů. Zní to šíleně, ale Izrael nemá v podobných případech v podstatě jinou volbu.
Přesto je hodně kontroverzní, že na svobodu se i teď dostanou těžcí zločinci. Na jedné straně stál oprávněný požadavek rodin rukojmích na návrat jejich blízkých z Gazy. Na druhé byla stejně oprávněná strategie a taktika židovského státu, jak co nejvíce eliminovat teroristy, aby v budoucnosti opět nezabíjeli. Po propuštění z vězení se totiž dá očekávat, že někteří palestinští vězni se vrátí k terorismu. I proto jednání válečného kabinetu v Jeruzalémě o tom ve finální fázi trvalo osm hodin a třetina ministrů byla proti. Přesto to Izrael udělal. Hlavním důvodem je již zmíněná tradice.
Na svobodu se v rámci stávající výměny dostane například terorista Zakaria Zubeidi, někdejší velitel Brigád mučedníků Al-Aksá, který má na svědomí životy mnoha izraelských civilistů. Zubeidi je léta považován za symbol ozbrojeného odporu Palestinců proti Židům a několik let byl v Izraeli na seznamu nejhledanějších osob.
Na seznamu vězňů, kteří mají být propuštěni, je také Mahmúd Abú Varda, který si odpykává 48 doživotních trestů za přípravu několika teroristických útoků, včetně bombových útoků na autobusy v Jeruzalémě v roce 1996, při nichž zahynulo 45 lidí.
Jak již bylo řečeno, Izrael propustí i 1167 Palestinců zadržených v pásmu Gazy během vojenské ofenzivy. Tito lidé se neúčastnili invaze a masakru v říjnu 2023 na jihu Izraele. Za co přesně byli Palestinci zadržováni, není známo. Takovému zadržení se říká správní vazba a toto sporné opatření umožňuje Izraeli zadržovat podezřelé osoby po dobu několika měsíců bez vznesení obvinění a obvykle se používá v případech, kdy mají úřady k dispozici zpravodajské informace, které podezřelého spojují s trestným činem, ale nemají dostatek důkazů, aby pak obvinění obstálo u soudu.
V každém případě budí výměna 33 izraelských rukojmí za téměř dva tisíce Palestinců pozornost a je i startem toho, že o některých propuštěných teroristech opět uslyšíme. Bohužel v souvislosti s jejich dalšími zločiny.
