Petr Sokol: Rumunsku může vládnout tik-tokový obdivovatel Putina
Rumunská politika se otřásá v základech. První otřes přišel minulou neděli, kdy první kolo prezidentských voleb skončilo naprosto nečekanou senzací. Na prvním místě totiž skončil málo známý kandidát, jehož kampaň nebyla navenek téměř vůbec vidět. Nezávislý nacionalistický kandidát Călin Georgescu obdržel v prvním kole 22,94 procenta a předstihl kandidáty všech zavedených stran, ale i v průzkumech favorizovaného kandidáta nacionalistické a protestní strany AUR (česky tato zkratka znamená zlato), o němž se čekalo, že získá hlasy opozičně naladěných Rumunů.
Na křídlech tik-toku
Georgescova předvolební „neviditelnost“ spočívala nejenom v tom, že v minulosti nebyl známým politikem, ale hlavně ve skutečnosti, že v kampani rezignoval na její tradiční formy a vsadil na jedinou kartu – čínskou sociální síť tik-tok. Ta je v Rumunsku sledovaná více než v jiných evropských státech, ale přesto nikdo nečekal, že tahle aplikace, o níž si mnoho starších lidí myslí, že ji používají jen děti, může tak razantně zahýbat volbami.
Promyšlená a nákladná online kampaň, o níž se v zemi zatím jen spekuluje, kdo ji zaplatil, stála na ryze protestní a nacionalistické rétorice, náboženských motivech a tvrzeních, že Rumunsko je ovládáno zvenku a mezinárodní systém řídí nadnárodní oligarchové, kteří si podle Georgesca podmanili světové organizace, jako je OSN, EU či NATO. O Severoatlantické alianci navíc vystudovaný inženýr přes půdní vědu tvrdí, že už by neměla existovat, když zanikl Sovětský svaz. O Putinovi říká, že miluje svou zem, a sám otevřeně vystupuje proti pomoci Ukrajině. Tyto proruské tóny při tom byly dosud v rumunské politice hodně ojedinělé. Rumuni jsou historicky protirusky orientovaní, i když u mnohých z nich není příliš populární ani Ukrajina, protože oběma těmto východním státům se v Rumunsku přičítá ztráta historických rumunských území a dalších oblastí, které Rumuni napříč dějinami drželi.
Měsíční skeptik
Na rumunské poměry vyhraněná proruská nota ale zřejmě nebyla tím hlavním, co nahnalo více než dva miliony Rumunů do Georgescovy volební náruče. Nebyly to ovšem asi ani některé Gergescovy bizardní názory, například tvrzení, že přistání na Měsíci se nikdy neuskutečnilo, nebo že je třeba omezit vysoké procento porodů císařským řezem, protože se při něm přerušuje „božská nit“ mezi matkou a dítětem. Tím druhým se už ale dostáváme k prvnímu klíčovému bodu Georgescova úspěchu. Tím je na pravoslavném náboženství částečně postavená rétorika o tom, že Rumunsko by nemělo podléhat „zdegenerovanému západu“, mělo by projít národním vzkříšením a jít si svou vlastní, rumunskou cestou. Georgescu sice před druhým kolem prohlásil, že by jako prezident neopustil NATO či EU, ale řada jeho dalších výroků tyto organizace označuje jako nerumunské.
Tahle nota o neutralitě je ale jen jednou ze složek Georgescovy úspěšné písničky, která je celá založena na politickém protestu. Georgescu umně přechází fakt, že byl v minulosti poradcem na ministerstvu či diplomatem zastupujícím zemi v mezinárodních organizacích a prezentuje se jako nový a úplně nezávislý politický spasitel, ačkoli ještě nedávno spolupracoval s národně protestní stranou AUR a byl dokonce po posledních parlamentních volbách jejím kandidátem na premiéra. Nestal se ale tehdy natolik známým, aby se teď nemohl stavět do pozice jediného bojovníka proti zavedeným politickým stranám.
Vládní mesaliance
Právě politika zavedených politických stran zprava i zleva Georgescův vzestup zrodila. Častou korupci totiž v rumunské politice doplnilo ještě velmi divné spojenectví největší pravicové a nejsilnější levicové strany. Dlouho se totiž politika v zemi odehrávala na půdorysu střetu postkomunistů (sociálních demokratů kdysi založených prvním porevolučním prezidentem Ionem Iliescem) a antikomunistů, mezi nimiž v posledních letech dominovala Národně liberální strana (PNL) dosluhujícího prezidenta Klause Iohannise. Ten byl při prvním zvolení považován za naději pravicové politiky, ale nyní končí jako jeden z těch, kteří vydláždili cestu k vzestupu protestních hlasů.
Iohannis neustále střídal premiéry a natolik se při výměnách vlád rozhádal s rumunskou obdobou dřívější koalice PirStan u nás – antikorupčním a liberálním uskupením Svaz pro záchranu Rumunska (USR), že rozbil „antikomunistickou“ a protikorupční vládu jeho národních liberálů s USR a nahradil jí velkou koalicí s postkomunistickými sociálními demokraty, kteří mají v zemi pověst strany, jež nejvíce zneužívá moc a má za sebou nejhorší korupční případy. Tahle „nesvatá“ velká koalice ale došla ještě dál, když do evropských voleb národní liberálové a sociální demokraté kandidovali na jedné listině. Pro představu tahle předvolební koalice by u nás dříve odpovídala předvolebnímu spojení ODS a ČSSD, nebo aktuálně společné kandidátce Spolu a ANO.
Hledání alternativ
Právě toto spojení vedlo k propadu obou předsedů koaličních stran v prezidentských volbách, protože voliči hledali vpravo i vlevo jiné alternativy. Napravo se nejvíce z nich přiklonilo k lídryni sociálně liberálního USR Eleně Lasconiové, která skončila v 1. kole druhá, nalevo se hlasy rozdrobily s populisty a pomohly Geogescovi. Tomu navíc premiérovi sociální demokraté ještě před prvním kolem nechtěně pomohli, když jimi ovládaný ústavní soud z voleb vyloučil excentrickou a dost šílenou kandidátku strany SOS Rumunsko, europoslankyni Dianu Șoșoacăovou, a to se zdůvodněním, že narušuje rumunský ústavní systém.
Georgescu není v druhém kole bez šance, protože může počítat s podporou skoro 15 procent hlasů, které získal další národně protestní kandidát a zalovit může i mezi hlasy postkomunistických sociálních demokratů, kteří jsou podobně jako on silní na venkově a jejich elektorát je z části také dost hodnotově konzervativní.
Nic není nemožné
Kandidát z tik-toku ovšem nemá zdaleka vyhráno, a to i proto, že ústavní soud ve čtvrtek nařídil přepočítání všech hlasů kvůli stížnosti jednoho z okrajových kandidátů. Ve hře je při tom hlavně to, že mezi třetím kandidátem (sociálnědemokratickým premiérem Marcelem Ciolacem) a z druhého místa postupující Elenou Lasconi byl rozdíl pouhé 4 tisíce hlasů.
Frašku připomínalo už první rozhodnutí soudců, aby se více než devět milionů hlasů přepočítalo za jeden den, ale ještě ji prohloubilo, když ohlášené rozhodnutí bylo v pátek opět odloženo na pondělí. V neděli se při tom v Rumunsku v nejistotě, co bude s druhým kolem prezidentských voleb, konají parlamentní volby. Až po nich se země dozví, zda bude první kolo ústavním soudem anulováno, a Rumuni půjdou příští neděli místo druhého kola hlasovat v opakovaném prvním kole. Další možností je, že soud prohodí pořadí na druhém místě a do druhého kola nastoupí místo liberálky Lasconiové sociálnědemokratický premiér Ciolacu.
Tahle soudně volební bramboračka, ale ve výsledku nahrává jen Georgescovi, který stojí proti celému systému a nabírá na síle. To potvrzuje i fakt, že dosud úplně neznámá Strana mladých lidí (POT) se může podle průzkumů v neděli dostat do parlamentu, protože ji před pár dny Georgescu podpořil.
Chování standardních rumunských politiků zkrátka dovedlo zemi do velkých turbulencí a není jasné, kde to všechno může skončit.
