Nečekaná komplikace pro Kreml: Okupovaná gruzínská Abcházie odmítla Putinovi (stoprocentní) poslušnost
Demonstranti vzali parlament na zteč, proruský „prezident“ odstoupil a investiční dohoda, která by dala Moskvě bezprecedentní přístup za Kavkaz, zůstala nepodepsána – prozatím.
Jako by nestačilo, že válkou zkoušená ruská ekonomika sotva rachtá kupředu a na frontě si musí armáda vypomáhat Severokorejci, objevil se ruskému vládci Vladimiru Putinovi nečekaný trabl v týlu. Přesně řečeno, v severní části gruzínského pobřeží Černého moře, kde Rusové okupují území Abcházie.
V roce 2008 využil Putin starých problémů mezi Abcházci a gruzínskou vládou v Tbilisi a za všeobecné podpory místního obyvatelstva Abcházii de facto anektoval. De iure je (z pohledu tamní vlády v Suchumi) Abcházie samostatnou zemí; de facto ji však spravují Rusové – se vším, co k tomu patří, jako jsou laciné půjčky, dotované energie, bezvízový styk a volný obchod.
Dosud to fungovalo bez problémů, protože Abcházci obecně většinou vidí v Tbilisi horšího nepřítele než v Moskvě. První polovina letošního listopadu však byla svědkem nečekaného vývoje: otevřeného protivládního odporu, jenž místy nabral vyloženě protiruský charakter.
Začalo to zbytečnou demonstrací síly ze strany vlády. Poté co 30. října podepsala vláda s Rusy investiční dohodu (o jejích detailech bude řeč vzápětí), postavilo se proti její ratifikaci pět příznivců opozice. Vláda je nechala zatknout, ačkoli by dohoda i přes jejich nesouhlas pohodlně prošla.
Překvapivá rezignace
To se stalo 10. listopadu v Suchumi. Na druhý den začali příznivci opozice v ulicích hlavního města demonstrovat. Zablokovali mosty na centrální dálnici a požadovali propuštění zadržených; ti měli podle oficiální verze úřadů napadnout jednoho z poslanců.
Tajemník tamní bezpečnostní rady uvedl, že situace se stává otázkou národní bezpečnosti. Do 12. listopadu však bylo všech pět zadržených propuštěno a situace se zdála být pod kontrolou.
V pátek 15. listopadu však měl parlament dohodu ratifikovat. U budovy parlamentu se shromáždilo na 2500 lidí a podařilo se jim dostat se dovnitř. Požadovali odstoupení samozvaného prezidenta regionu Aslana Bžanii.
Pak se stalo neočekávané: následující úterý prezident Bžania i jeho premiér po dohodě mezi vládou a opozicí odstoupili. Abcházské ministerstvo zahraničí přitom označilo protesty za pokus o státní převrat a uvedlo, že slouží k narušení vztahů s Moskvou.
Kremlu to pochopitelně dvakrát nevoní. Vzhledem k tomu, že válka na Ukrajině ždímá ruskou ekonomiku, jež má kvůli sankcím stále méně zdrojů, je nepokoj v jinak bezpečné državě to poslední, co Moskva potřebuje.
Ona investiční dohoda byla pro Moskvu cenná právě proto, že by Kremlu umožnila snadnější přístup za Kavkaz a lepší pozici u Černého moře, než kterou jim zaručuje jejich vlastní (nebo různě nakradené) území. Abcházie by se mohla stát pro Rusy důležitým dopravním uzlem pro nové obchodní trasy mezi Kaspickým a Černým mořem.
Investiční pobídky ozlomkrk
Dohoda by ruským investorům poskytla několik výhod. Osvobodila by je od cla na dovoz stavebních materiálů; ruské organizace by také na osm let osvobodila od placení daní z majetku a zisku.
Dále by ruským investorům poskytla pětiprocentní sazbu daně z přidané hodnoty (polovina standardní sazby) a vyšší kvóty na zahraniční pracovníky, než je jinak v Abcházii zvykem. Získali by přednostní přístup k energiím a inženýrským sítím; mohli by také využívat pozemky, které jim abchazské úřady hodlají poskytnout, jako zástavu za bankovní úvěry. To vskutku nejsou zlé podmínky.
Moskva doufá, že jí to vše pomůže vybudovat železniční, námořní, letecké a další logistické projekty. Taková infrastruktura by umožnila z Abcházie udělat spolehlivou spojnici mezi Ruskem a partnerskými zeměmi za Kavkazem, především Arménií, v druhém plánu pak s Tureckem a Íránem.
To má ekonomický i bezpečnostní význam. Ruský zájem o strategickou infrastrukturu v Abcházii proto v posledních dvou letech roste. Pro Kreml je zvláště důležitý přístup k přístavům v Černém moři, kde rovněž posiluje svou přítomnost Čína.
Právě čínské konsorcium má vybudovat gruzínský přístav Anaklia. Je součástí takzvaného středního koridoru spojujícího jihovýchodní Asii a Čínu s Evropou přes střední Asii a právě jižní Kavkaz.
V půli listopadu také odsouhlasilo vedení gruzínského města Poti spolupráci s čínským městem Mien-jang v provincii S-čchuan. Předpokládá se spolupráce v oblasti technologií, ekonomiky, vzdělávání a cestovního ruchu, ačkoli detaily dosud nejsou známé.
Obchod i bezpečnost
Pro Rusko je prioritou číslo jedna železniční doprava. Protože hornatý terén regionu výstavbu nových železničních tratí pekelně prodražuje, znamenalo by to obnovu a rozšíření stávajících železnic ze sovětských dob.
V současné době funguje jen jedna železnice, podél Kaspického moře. V sovětských dobách spojovala obě území ještě jedna železnice (podél pobřeží Černého moře, táhnoucí se na jihovýchod do Arménie). Během rusko-gruzínské války v roce 2008, kdy Abcházie s podporou Ruska vyhlásila nezávislost, se však tato železniční síť stala hlavním terčem útoků.
Rusko následně poskytlo Abcházii na rekonstrukci nízkoúročnou půjčku ve výši dvou miliard rublů (tehdy přes 30 milionů dolarů). Železnice přesto dodnes funguje jen z ve směru ze Suchumi do Ruska, nikoli opačným směrem do dalších oblastí Gruzie.
Kromě obchodu má Moskva zájem na propojení se světem za Kavkazem i z bezpečnostních důvodů. Železnici by Rusové potřebovali k přepravě vojenského vybavení a doplňování zásob v případě bezpečnostního ohrožení ruského jihu.
V abchazském přístavním městě Očamčyre, napojeném na regionální železniční síť, plánovali Rusové zřídit stálou námořní základnu. V Abcházii se již dnes nachází 7. ruská vojenská základna. Právě na stanovišti v Očamčyre jsou rozmístěny hlídkové lodě i jednotky ruské pohraniční stráže.
„Historické vazby“
Abcházii chybí klíčová věc, jíž má Rusko stále relativně dost: peníze. Od roku 2008 obdržela Abcházie od Ruska (na platy ve veřejném sektoru, důchody, sociální projekty a poválečnou obnovu země) přes 115 miliard rublů.
Není divu, že si Suchumi nemůže dovolit vlastní financování rozvojových projektů. V posledních letech proto tamní vláda nabídla strategické státní projekty do aukce; Rusové byli pokaždé prominentními zájemci. Například rekonstrukci (a následný provoz) mezinárodního letiště v Suchumi odevzdali Abcházci loni v červnu ruským firmám.
Z toho všeho vyplývá, že listopadové události nezmění mnoho na proruském kurzu Abcházie ani na její rivalitě s gruzínskou vládou. Dokonce i vůdce opozičního Abcházského lidového hnutí, které nedávné protesty spoluorganizovalo, označil Rusko za strategického partnera a prohlásil, že „lid Abcházie a Ruska pojí historické vazby“. (To je pravda – jen nejsou o nic růžovější než ty, jež Abcházce pojí s s Gruzínci.)
Jiní opoziční představitelé trvali na tom, že nepokoje nejsou namířeny „proti Rusku, ale proti oligarchům“ – jak v Rusku, tak v Abcházii. Promoskevský konsensus se nemění.
Případ přesto naznačuje, že pozice Moskvy v této separatistické oblasti je méně stabilní, než se kdysi zdálo. Odstoupení od investiční dohody by mohlo zkomplikovat ruské plány. Vrhá stín pochybnosti na to, jak dalece jsou Rusové schopni své kriticky důležité infrastrukturní projekty dotáhnout do konce.
Vzkaz Rusům: netlačte na pilu
Loni v září začali Rusové na abcházskou vládu tlačit, aby zmiňovanou investiční dohodu rychle přijala. Pozastavili proto platby zaměstnancům tamního veřejného sektoru a začali si účtovat tržní ceny za energie.
Snažili se tak podle všeho naléhat na abcházskou vládu, aby splnila jejich požadavky. Zároveň se však musí snažit, aby oblast nedestabilizovali do té míry, že by to vyžadovalo ruskou intervenci. Ta by odvedla tolik potřebné zdroje z ruského válečného úsilí na západě a vytvořila prostor pro další zahraniční aktéry – a to by se Moskvě pochopitelně ani trochu nehodilo.
Protesty tak plány Kremlu sice docela nevykolejily, ale alespoň zkomplikovaly. Donutily Rusy k pozdržení jejich plánů a k dalšímu jednání. To naznačuje, že Moskva bude muset učinit ústupky a investovat do realizace svých projektů více času, než předpokládala. Kdyby to bylo výsledkem působení západních tajných služeb, nemohly by odvést lepší práci.
