Pavel Páral: Bytové iluze. V menších městech je dostupnost bydlení zcela jiná než v Praze
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Dostupnost bydlení hýbe zejména mladší částí společnosti už hezkých pár let. Názorů na řešení či neřešení problémů jsou mezi politickými stranami kupy. A většinou jsou navzájem neslučitelné. O nějaký komplexní přístup se aktuálně před pár dny pokusili ekonomové z NERV a institutu PAQ Research. Je to ovšem pochopitelně z dominantní části politické téma hýbající nemalou částí voličů.
Zpracovaný dokument má hlavu a patu a celkem správné východisko, že stát momentálně jen podporuje poptávku formou daňových úlev na hypotéky a dotacemi na stavební spoření, které více pomáhají vysokopříjmovým skupinám obyvatel. A je tudíž na místě něco udělat s nabídkovou stranou trhu s nemovitostmi. Proti tomu nelze asi nic namítat.
Jen je dobré se nejprve zamyslet nad realitou našeho problému dostupnosti bydlení. Dominantně se týká Prahy, Brna a některých dalších velkých měst. V menších městech a na venkově je dostupnost bydlení zcela jiná. Což mimochodem ukazuje i jednu z opomíjených možností řešení naší situace.
Pomalu a draze
Češi zcela jasně preferují vlastnické bydlení před nájmy. Vnímají ho jako zajištění na stáří a základní životní jistotu. Představa, že dojde k nějakému významnějšímu přechodu k bydlení v nájmech, je iluzorní. Ve vlastním žije 75 procent našich domácností, dalších osmnáct procent v privátních komerčních nájmech a zbytek pak v různých formách dotovaného a sociálního bydlení. Dostupnost vlastního bytu tak nespočívá jen v hypotékách, ale i v demografii. Byty a domy se dědí a populace klesá kvůli nízké porodnosti, takže dlouhodobě podstatnou část dnešních potíží vyřeší ubývající počet mladých rodin.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
