Vláda Petra Fialy, samotný premiér i jeho ministři mají velmi slabou důvěru občanů. Je jedna z nejnižších od roku 1993, kdy vznikla Česká republika. K tomu musíme ještě přidat varovný fakt, že některé členy vlády širší veřejnost nezná, což vypovídá o jejich práci. Že by s tím chtěl předseda vlády Fiala něco dělat, se ale nezdá. To vše nahrává nejenom opozičním stranám, které jsou v Poslanecké sněmovně (Babišovo ANO a Okamurova SPD), ale i cirkusovým představením protivládních uskupení, jež jsou mimo parlament. O reálné důvěře aktérů hodně napoví zejména podzimní krajské volby a hlasování do sněmovny příští rok.
Poslední výsledky o důvěře v politiky pocházejí z února a března (zveřejněny byly 5. dubna) a jsou pro vládní pětikoalici tristní. Premiér Petr Fiala má důvěru pouze 19 procent lidí, nedůvěřuje mu 79 procent (v tomto případě je to nejvíce z 23 zkoumaných politiků). Důvěra necelých dvacet procent je přitom velmi hluboko pod tím, kolik lidí volilo strany pětikoalice ve volbách v říjnu 2021, tehdy to představovalo dohromady 43,4 procenta hlasů. Je zjevné, že velká nespokojenost s vládnutím panuje i u části někdejších voličů koalice. Podle průzkumu na rozdíl od mnoha členů vlády téměř nikdo z dotázaných alespoň neodpověděl, že Fialu nezná. To je ovšem slaboučká útěcha.
Vůdce opozice Andrej Babiš má podle posledního měření CVVM důvěru 46 procent a nedůvěra u něj dosáhla 51 procent, což je poměrně vyrovnaný výsledek. Tomio Okamura pak dosáhl na čísla 40 (důvěra) a 56 (nedůvěra). To všechno nevěští pro vládu nic dobrého, i když do voleb do Poslanecké sněmovny zbývá ještě rok a půl.
Nejdůvěryhodnějším členem kabinetu je v současnosti pirát Ivan Bartoš s 28 procenty důvěry (nedůvěra 60 %), následuje jeho stranický kolega a ministr zahraničí Jan Lipavský (poměr 24 ku 37, ale skoro třetina lidí odpověděla, že ho nezná). Tato čísla korelují s tím, že podpora Pirátů, kteří avizují, že do příštích voleb půjdou sami, je přece jenom stabilnější. Z vládních politiků má pak 19 procent důvěry klidná pětikoaliční síla, ministr dopravy Martin Kupka (ODS). Stejné číslo ukázalo šetření i pro ministra vnitra a šéfa hnutí STAN Víta Rakušana, jenže tomu současně nedůvěřují dvě třetiny lidí. U něho je proto velkou otázkou, zda jeho tolik medializované debaty „Bez cenzury“ skutečně zabraly. Nevypadá to tak a může to být způsobeno i tím, že Rakušan vždy rád a hodně mluví, ale při řízení rezortu zůstává nemastný a neslaný (jako příklad uveďme Českou poštu).
Co vlastně dělají?
Za selhání se pak dá označit to, že až 12 členů vlády (Válek, Černochová, Jurečka, Síkela, Baxa, Blažek, Stanjura, Hladík, Bek, Dvořák, Langšádlová, Šalomoun) vykazuje důvěru 15 procent a ještě daleko nižší. Pochopitelné je to snad jenom u ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, protože žádný šéf tohoto rezortu, zejména když chce něco měnit, nebyl nikdy v Česku moc populární. U některých politiků je zarážející rovněž to, že veřejnost je málo zná a někdy ani netuší, co vlastně dělají. V případě ministra pro legislativu Michala Šalomouna (důvěra jen 5 procent) říká až 77 procent lidí, že ho nezná. Budiž, úpravě zákonů většina lidí nerozumí. Ale že 67 procent dotázaných neví, kdo je Helena Langšádlová, ministryně pro vědu, výzkum a inovace, to je u vlády, která se neustále zaklíná tím, jak se těmto věcem neustále věnuje, politickým selháním. Ještě horší je to u ministra školství Mikuláše Beka, kterému důvěřuje 9 procent lidí, 30 procent nedůvěřuje a 54 procent ho nezná. Naprostá většina české veřejnosti nezná ministra školství nebo mu nedůvěřuje? Člověka, který prý chce reformovat náš vzdělávací systém a má o tom přesvědčit ostatní. Jak to chce dokázat? Představit si to moc nejde.
Průzkumy o důvěře politiků, stran či parlamentu dělá pravidelně Centrum pro výzkum veřejného mínění celá desetiletí. Nejblíže ke dnu se v historii České republiky dostal v lednu 2013 kabinet Petra Nečase (stejně jako Fiala byl z ODS), který měl důvěru jen 11,8 procenta lidí. A z posledního průzkumu kromě jiného plyne, že předsedkyni Poslanecké sněmovny Markétě Pekarové Adamové nedůvěřuje až 73 procent lidí. I to je příliš.
Důvěra ve významné vládní politiky je nízká, a pokud se nějak zázračně nezmění ekonomická situace země, může to tak zůstat až do sněmovních voleb příští rok. Takové věci se dají někdy změnit, když dojde k výměně a objeví se „jiní sekáči“. Existují někde? A chtějí vůbec do toho za současné nelehké situace jít? Odpověď by musela dát vládní pětikoalice a premiér Petr Fiala. Moc času jim už nezbývá.
