Dnes už „lidé dobré vůle“, které budí ze spánku pocit světové nespravedlnosti, nemusí zastírat své zastaralé předsudky žvaněním o antisionismu. Dávno toto stadium překročili asi tak, jako „odbojáři“ z Hamásu překročili mrtvoly svých bezbranných obětí. Dnes se už můžou směle přihlásit k pravým důvodům svého zaujetí a odvážné plány do budoucna nemusí halit do vznešeného blábolu. Návrat starých reflexů jen dokazuje, že žádný předsudek není definitivně přežitý a snadno na sebe bere módní dobovou podobu. I to sebevětší svinstvo a zvěrstvo budou napříště ospravedlnitelné tím, že se přece neodehrávají ve vzduchoprázdnu, jak trefně podotkl generál OSN Guterres. Předcházely mu jisté okolnosti a ty jsou mnohdy důležitější než zvěrstvo samo.
Davidova hvězda v koši
Žádné odkazy na historické události, na zaprášené mapy či staré deklarace nejsou schopny rozhodnout spory o dnešní realitu. Pravou podstatou většiny expertních pří o Blízkém východě je venkoncem spor o legitimitu Izraele.
V očích „kritiků Izraele“ dějiny nejsou nic jiného než řetězec vědomých či nevědomých chyb, jež vedly k založení židovského státu. Zdánlivě učená diskuse nemůže skončit jinak než hledáním cesty, jak tuto chybu napravit. A žádné účinnější východisko nemůže být nalezeno než to staré osvědčené a tisíckrát vyzkoušené. Lapidárně ho vystihl plakátek, který na demonstracích rády nosí spolubojovnice vzteklé Grety. Je na něm odpadkový koš, do kterého pokroková mládež hází Davidovu hvězdu a nápis Zachovej svět čistým! Význam je jednoznačný jako osvětimský komín: chceš-li zachovat svět čistým, hoď Židy do koše a na smetiště dějin!
Debaty o možnostech nápravy historického omylu se vyznačují neuvěřitelným nihilismem a mravní pokleslostí. Pokud někdo vůbec potřeboval důkaz morálního úpadku příznačného pro dnešní „Zeitgeist“, pak je to právě spor o právo Izraele na existenci. Ze všech neřešitelných problémů dnešního světa si tito umravňovači neomylně vybrali ten nejbanálnější – problém Věčného Žida. Už samotné takovéto otřelosti, druhotnosti a triviality by se měl štítit každý, kdo má v sobě aspoň trochu estetického smyslu pro styl a krásu příběhu. Mdlému rozumu není dáno pochopit, že primitivní hesla, která nadšeně znějí v ulicích Berlína, New Yorku a jinde, nejsou nic jiného než pogromový pokřik oprášený a kulturně adaptovaný pro marketingové potřeby duševně dezorientované omladiny. Zatímco jejich rodiče ještě bájili o nějakých fantaskních variantách řešení typu „dva státy pro dva národy“, ideálem dnešních pomatenců je Palestina od řeky k moři, kde z definice není místo pro židovský stát. Domyšleno do důsledků jde jen o házení Davidovy hvězdy do osvětimského odpadkového koše.
Naivní idea dvou států
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
