Andrej Babiš pozdravil na Velikonoce své příznivce v plavkách a z moře, popřál a odplaval. Brzy se zase vynoří a snad vydržel na opulentní dovolené i Velký pátek, který by měl být podle křesťanské tradice dnem půstu a také by se nemělo prát či uklízet (to Babiš ale nezná). Prezident Petr Pavel zase na velikonoční Zelený čtvrtek vynesl video, které ho ukazuje v kokpitu při letecké akrobacii. Zatímco podle křesťanské tradice ve čtvrtek „zvony odletěly do Říma“, tak Pavel odletěl z letiště kvůli natočení klipu. Ani jednomu z nich nevyčítám opomenutí tradic, protože já jsem hrál s manželkou na Velký pátek golf a po hře jsme místu půstu večeřeli. To vše jen dokumentuje, že dnešní české Velikonoce se skutečnými křesťanskými tradicemi nic nemají moc společného.
Velikonoce dopadly u nás podobně jako Vánoce. S těmito největšími svátky jsou vždy spojena velká a vzletná slova, ale jejich křesťanská podstata u nás většině lidí zcela uniká. Místo náboženských obřadů, modliteb či odříkání velebíme pracovní volno, užijeme si výletů, zábavy a o Vánocích dárků. Pokud něco dobrého u těchto svátcích přetrvalo, tak zejména to, že je to čas, kdy jsou rodiny více pospolu. Jistě u toho mnozí drží v ruce mobil, protože bez něj si už neumíme představit skoro žádnou činnost. Budiž. Svět se změnil a lkát nad tím, že již nic není, jak bylo (ani Vánoce a Velikonoce), nemá žádný smysl. Ani diskuse o tom k ničemu nevedou.
Jen si dovolím připomenout, protože už ani to mnoho lidí netuší, že Velikonoce jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíže Krista. To je takový vousatý a vlasatý pán, kterého často vidíme na kříži. Jedním z dodnes viditelných symbolů Velikonoc je pak beránek. Současného velikonočního beránka si můžete upéct z třeného, piškotového, šlehačkového, ba i tvarohového nebo mramorovaného těsta. Jenže pokud jde o skutečné Velikonoce, tak beránek představuje v židovské tradici Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. A současný Izrael to fakt není nic z piškotového těsta. V křesťanství je beránek Boží jedním ze symbolů Ježíše Krista, protože podle víry je on beránkem, obětovaným za spásu světa. Kolik lidí ovšem nadále zajímá, že někdo byl obětován za spásu světa? Určitě jen menšinu.
Dalším z hezkých symbolů Velikonoc jsou kočičky. Jak to známe od nás, tak zpravidla jde o větvičky vrby jívy s částečně rozvitými pupeny. Tato tradice ale vychází z biblického příběhu o Ježíšově příchodu do Jeruzaléma, při kterém jej obyvatelé vítali palmovými ratolestmi. Palmy u nás nerostou, takže máme kočičky. Starým zvykem bylo jejich svěcení na Květnou neděli a používání popela z jejich spálení na Popeleční středu (ta připadá na 46. den před Velikonoční neděli). No, kdo by se s tím dnes doma pálil, že? A vítání Krista v Jeruzalémě? To jsme letos viděli jen u skromného počtu křesťanů a turistů, naopak na jeruzalémské posvátné Chrámové hoře u mešity al-Aksá zněly výkřiky velebící terorismus, islamistický Hamás i vyjadřující odpor ke křesťanství. I to je podoba Velikonoc ve svatém městě.
Když se vrátím na samotný začátek, tak prezident Petr Pavel alespoň projevil u letošních Velikonoc dobrý hudební vkus, protože jeho letecké video provází skvělá píseň Knockin' on Heaven's Door (původně od Boba Dylana) v podání americké kapely Guns N' Roses. No a ta je o klepání na nebeskou bránu, takže alespoň trochu křesťanské to je…
