Největší odborářská centrála sehrála zvláštní partii. Zbavila funkce a poté znovu zvolila svého předáka Josefa Středulu. Důvody těchto hrátek nejsou úplně jasné, ale nasvědčují tomu, že Středula poztrácel důvěru nemalé části členské základny a jen těsně ustál pokus o své sesazení. O čem to vypovídá?
Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula byl loni v listopadu zbaven členství v odborech kvůli administrativnímu pochybení. Od května 2023 pět měsíců neplatil členské příspěvky.
O zániku členství, což automaticky znamená ztrátu předsednické funkce, se dozvěděl od své mateřské vítkovické organizace KOVO v dopise, který letos v únoru „shodou okolností“ unikl do médií. Svoji chybu označil za lajdáctví, omluvil se a poděkoval všem funkcionářům, kteří mu vyslovili podporu. Jenže tak snadno z toho nevyklouzl.
Béčkový kabaret
Celý příběh nese rysy béčkového kabaretu. Jak se může stát, že klíčový odborářský boss a účastník jednání tripartity tak dlouho neplatil příspěvky, až porušil vnitřní předpisy?
Pokud si podle svých slov opomněl obnovit trvalý příkaz, jak je možné, že ho nikdo na tuto skutečnost neupozornil? Přece jen se nejedná o řadového člena, ale o hlavu organizace zastupující 270 tisíc odborářů. Tato trapná kauza nevrhá špatné světlo jen na hříšníka, ale na celou konfederaci.
A pokud někdo Středulu upozornil, jak to, že včas nezjednal nápravu? Musel by snad tušit, že riskuje osobní blamáž.
Středula se hájí, že jakmile se o svém opomenutí dozvěděl, doplatil příspěvky zpětně. Pozdě, jelikož byl vyřazen z evidence. A dopis byl medializován ve chvíli, kdy už nemohl nic dělat a ostuda byla na světě.
„Určitě proběhla nějaká neformální komunikace,“ myslí si šéf Odborového svazu KOVO Roman Ďurčo. Středulu prý upozorňovali ještě před uplynutím pětiměsíční lhůty. „Problémem je, že poplatky uhradil až v sedmém měsíci, tedy se zpožděním,“ vysvětluje.
Středula ovšem nic takového nepotvrdil. Je to tak absurdní, že se tomu ani nechce věřit. Pozoruhodné vysvětlení přinesl bývalý předseda ČMKOS Milan Štěch. Upozornění na nezaplacené příspěvky podle něj „zřejmě nějakým způsobem proběhlo, ale asi se to nedostalo úplně k panu Středulovi“. Tak ke komu?
Nezodpovězené otázky
Každý nese odpovědnost za svůj šlendrián sám, což v tomto případě platí dvojnásob. Asi i proto nechtěl sesazený šéf ČMKOS příliš veřejně pitvat podivné okolnosti této kauzy. Přesto zůstávají nezodpovězené otázky.
Proč nikdo Středulu ve vítkovické organizaci KOVO předem nevaroval, že bude zbaven členství, a tudíž i předsednictví? Pokud to byl záměr, co tím kdo sledoval? Náhoda to být nemohla, to je evidentní už vzhledem k celkovému aranžmá této akce.
Protřelý dlouholetý funkcionář Středula ovšem dokázal mobilizovat energii a zákulisní tahy, aby svoje křeslo udržel. Už loni si zařídil obnovení členství, aby mohl znovu kandidovat na post předsedy.
Středulovi spojenci poté zablokovali návrh na odsunutí mimořádného volebního sněmu ČMKOS až na podzim, což požadovaly některé vlivné organizace v čele se školskými a zdravotnickými odbory. Chtěly tak získat víc času na vyprofilování konkurence do vedení. Stejný názor měla téměř polovina delegátů, ale středulovci nápor ustáli.
Slabý mandát
Výsledkem bylo hlasování o předsedovi ČMKOS, kdy Středula neměl protikandidáta, a těsně svůj post obhájil. Slabý mandát 57 procent hlasů znamená hluboký propad podpory proti roku 2022, kdy získal 88 procent hlasů. To nemůže být jen náhoda.
Co Středulovi vyčítají jeho interní kritici? Připomeňme si některé jeho sporné aktivity, jež oslabily klesající důvěryhodnost odborů, kde se organizuje stále méně členů.
První v řadě byla kandidatura na prezidenta, jež se proměnila ve frašku. Středula získal pocit, že má šanci, protože mu zpočátku slíbil podporu prezident Miloš Zeman. Na podzim 2022 se chtěl svézt na vlně masivních demonstrací na Václavském náměstí, na které tehdy proputinovští věrozvěsti přilákali desítky tisíc lidí.
Středula v té době oznámil vlastní mítink a přitvrdil rétoriku. Požadoval skokové zvyšování mezd a cenovou regulaci energií, potravin, tepla, vody, nájemného a pohonných hmot, jinak pohrozil generální stávkou.
Jenže se ukázalo, že odborářský předák netáhne. Očekával Václavské náměstí zaplněné desítkami tisíc lidí. Dorazilo jich jen několik tisíc, přestože je odborové svazy svážely autobusy a vlaky z celé republiky.
Prezidentské fiasko
To byl konec Středulových ambicí. Vzápětí ho potopil Zeman, jenž ho ke kandidatuře vyprovokoval. Oznámil, že bude volit Babiše a Středulovi „řekl do očí, že mu uškodila velmi neúspěšná demonstrace na Václavském náměstí, která ho hendikepuje.“
Středula poté z voleb odstoupil a nečekaně podpořil Danuši Nerudovou. Dodnes mu tyto veletoče kolem kandidatury řada odborářů vyčítá.
Dalším problémem bylo jeho angažmá v loňských protestech školských a zdravotnických odborů, jež chtěl strhnout sám na sebe.
Naopak přispěl k jejich diskreditaci, když se účastnil mítinku na Malostranském náměstí za účasti dezinformátora Vidláka a radikálního odboráře Bohumíra Dufka z konkurenční Asociace samostatných odborů, vyzývajícího k blokádě parlamentu, ministerstev a „skopčáckých“ supermarketů.
Spolek Učitelská platforma zastupující stávkující se tehdy proti akci odborů a jejím účastníkům ostře vymezil a vyzval Středulu k odstoupení.
Ve hře ale může být ještě něco jiného. Část odborářů může mít dojem, že Středulovo vedení je v porovnání s Dufkem málo radikální, a chce ho dotlačit k razantnějším krokům. Tomu by nasvědčovalo zaúkolování staronového předsedy, aby připravil protestní akce proti záměrům vlády.
ČMKOS vadí záměr zrušit zaručené mzdy v soukromém sektoru, po kterém volají zaměstnavatelé, a jež nyní rostou ve vybraných oborech s každým zvýšením minimální mzdy. A třeba i proti záměru postupně zvyšovat důchodový věk, což si vyžaduje demografický vývoj.
Otázka tak zní, jestli odborářské manévry nepovedou k tomu, že se relativně uměřenější Středula nepřiblíží destruktivnímu Dufkovi, jako vystřiženému z Marxova Kapitálu.
