Rusové mají za sebou další instalaci Putina k moci, tentokrát s mimořádně silným mandátem 87 procent. To se odrazí i v příštím šestiletém období jeho vládnutí. Co čeká v další Putinově éře Rusy a co to přinese světu?
„Je velice důležité zachovat jednotu, abychom se mohli posunout kupředu. Budeme myslet na budoucnost naší veliké vlasti a našich dětí. Jsme odsouzeni k úspěchu! Pusťme se do velké práce ve jménu Ruska,“ to jsou slova, která Vladimir Putin pronesl přesně před šesti lety po volbách v roce 2018.
Dnes už víme, co mělo být onou „velkou prací ve jménu Ruska“. Putin měl jistě na mysli ekonomický rozvoj země, ale především její expanzi. Nejdříve v Sýrii, kde se Rusku podařilo sice nenápadně, ale přece jen spolehlivě a nadlouho uchytit tím, že pomohlo bortícímu se režimu Bašára Asada. Současně jsme svědky toho, jak Rusko prostřednictvím ozbrojené skupiny Vagnerovců i umnou propagandou získává pozice i ve třetím světě.
Důležitější je ale pro něj Evropa včetně bývalého sovětského impéria a jeho satelitů. První tak bylo po minulých volbách na řadě Bělorusko, kde předělem byly nepokoje v roce 2020. Byla to pravděpodobně i Moskva, kdo přikládal pod kotel protestů, protože potřebovala tamního diktátora Alexandra Lukašenka přitlačit ke zdi, aby mu pak nabídla pomoc výměnou za vazalství.
Začátkem roku 2022 pak Lukašenko dal k dispozici své území pro invazi na Ukrajinu. To byla další expanze, která ale nevyšla přesně podle plánu na rychlé pohlcení a pacifikaci. Zatímco jižní a východní oblasti šly obsadit poměrně snadno a bez boje, nejvýznamnější města jako Kyjev a Charkov se Putinovi postavila. Rychlé dobytí a vyhlášení státu závislého na Moskvě, které zřejmě mělo být cílem invaze charakterizovaným Putinem v projevu ze 24. února 2022 jako „demilitarizace“ a „denacifikace“.
Svých dlouhodobých, a ne úplně čitelných cílů na Ukrajině i jinde se ale Putin nevzdal. Je mu 71, vládnout má zatím do svých 77 let, což je plně reálné. A jak vidíme třeba v případě Joe Bidena, ještě i s dalším ucházením se o šesté znovuzvolení. Co vůbec Putin plánuje dělat se svou zemí dál? V jaké činy se promění dalších šest let jeho vládnutí?
Jednotou k pokroku
Vládce Kremlu má velmi silný mandát 87 procent získaných hlasů při volební účasti 77 procent. Něco takového v ruských dějinách ještě nikdy nebylo, nehledě na to, že tu ani náhodou nešlo o nějaký demokratický proces, protože miliony lidí byly nahnány k urnám svými zaměstnavateli, ponejvíce státem.
„Účast byla vysoká, protože lidé přišli vytvořit podmínky pro vnitřní politickou konsolidaci země, abychom se pohnuli dál. Naše jednota nám umožní efektivně konat na frontách, v ekonomice, duchovním rozvoji, budeme moct dosáhnout cílů v sociálně rozvojových projektech,“ prohlásil Putin po svém zvolení. Jeho voliči si, jak řekl, přejí „rozvoj a posílení své vlasti – Ruska“.
Pod pojmem „posílení vlasti“ si lze představit mnohé. Dá se předpokládat posílení pozitivní motivace i té negativní v podobě represí, které však už teď jsou všudypřítomné a neustále se zostřují. Zatímco dřív se protesty proti režimu trestaly pokutou či maximálně několikadenním vězením, dnes je možné za pouhý post na sociálních sítích dostat 12 let, stačí jen veřejně vyjádřit nesouhlas se „speciální vojenskou operací“, jak se v Rusku smí mluvit o válce na Ukrajině.
V represích se Rusko zřejmě bude dál blížit třeba běloruskému režimu, kde si dnes nedovolí veřejně demonstrovat v ulicích už vůbec nikdo. I výsledkem 87 procent se Putinovi podařilo „překonat“ Lukašenka a středoasijské diktátory. Některé regiony měly navíc přes devadesát procent, Čečensko dokonce 99 procent hlasů za Putina.
Putin v tomto volebním období bude dál pracovat na dalším upevňování správného vlasteneckého vědomí a hrdosti na vítězství ve druhé světové válce, což ve skutečnosti není ničím jiným než fašizací společnosti a vyvoláváním nenávisti vůči západní demokracii. Tento proces bude pokračovat především v médiích a ve školách, které vyvolávají mladou generaci.
Se „zrádci“ jako v boji
Současně si ale musíme uvědomit, že Putinův drtivý volební výsledek je do určité míry Potěmkinovou vesnicí a jeho 87 procent není reálným vyjádřením podílu příznivců a odpůrců. U voleb jsme viděli množství incidentů, kdy lidé podpalovali urny s hlasy, vrhali Molotovovy koktejly, výzva štábu nedávno zesnulého opozičníka Alexeje Navalného přijít v neděli v poledne do volebních místností vyjádřit tichý protest vedla ve velkých městech k dlouhým frontám.
To tady doposud nebylo. Jsme svědky toho, že režim má i určité množství aktivních odpůrců v podobě babiček odhodlaných hodit do volební místnosti Molotovův koktejl. Je možné očekávat, že s pokračující válkou na Ukrajině, kterou si značná část veřejnosti nepřeje (podle oficiálních průzkumů mezi 15 až 25 procenty populace) bude počet a razance odpůrců růst a v Rusku bude čím dál větší horko. Mimochodem právě to je aspekt, jehož by mohl Západ využít pro podminovávání režimu v Kremlu, kdyby chtěl a měl na to kapacity.
Současně poroste i míra represe vůči nim. Putin řekl zajímavou věc, kterou agentury příliš nereflektovaly – nechce obnovovat tresty smrti, ale proti zrádcům „je třeba postupovat stejně jako v zóně bojů“ ve válce. Oproti předchozím případům například u otravy přeběhlíka Sergeje Skripala na jaře 2018 se tedy pozice oficiálního Ruska mění od popírání k otevřenému schvalování. Něco takového jsme mohli vidět v případě pilota, dezertéra zastřeleného nedávno ve Španělsku, kde ruští činitelé čin otevřeně schvalovali s tím, že zrádci taková smrt patří.
Otázkou také je, kdo všechno je pro Putina zrádcem – zda to jsou například jen přeběhlí vojáci a rozvědčíci, nebo širší kategorie všech odpůrců Putinova režimu a války. Nyní vše směřuje k tomu druhému.
Prioritou je Ukrajina
Prioritou pokračujícího prezidentství bude podle Putina posílení armády a splnění úkolů spojených se speciální vojenskou operací, jak Moskva oficiálně nazývá svou plnohodnotnou invazi na Ukrajinu. Z toho lze vyčíst, že se Rusko bude snažit dosáhnout dalšího postupu na frontách a přirozeně i Kyjev porazit. Putin dal také najevo plány na zřízení „sanitární zóny“ na Ukrajině, zřejmě po vzoru té turecké na východě Sýrie, přičemž nespecifikoval, jak by měla být hluboká.
Dnes nelze říct, nakolik se mu to podaří, a bude záležet na Ukrajincích, aby vytrvali v odporu a nenechali situaci dojít až ke zvratu.
Válce se v Rusku nyní podřídí vše a továrny stále více najedou na zbrojní výrobu obrněné techniky a munice. To lze vyčíst ze slov „posílení armády“. Pokud Putin nabyde dojmu, že je k tomu dostatečně silný, nebude váhat organizovat provokace i proti některým členským zemím NATO.
A jestli bude mít pocit, že jsou Západ a NATO rozklížené a neakceschopné, klidně napadne některou ze členských zemí – i když to dle svých vyjádření pro páté funkční období Putin v plánu nemá. Možná až v tom dalším, šestém.
