I obchodník a finančník jsou lidé s nějakými politickými představami o světě a ve vypjatých chvilkách sotva zůstanou stát stranou. To je i podstatou prudké reakce majoritního vlastníka potravinářského e-shopu Rohlik.cz Tomáše Čupra na aktivity agrobarona Jandejska, majitele holdingu Rabbit, při nedávném protestu části zemědělců v Praze za účasti několika známých proruských a protisystémových partiček. Čupr výrobky z Rabbitu vyřadil ze sortimentu Rohlíku a dal o tom hlasitě vědět.
Připomíná to spontánní hnutí spotřebitelů, kteří s pomocí aplikace do telefonu v obchodech kontrolovali své nákupy, aby si domů nepřinesli nic od Agrofertu, protože Babiš se přece nepodporuje.
Upřímně je to trochu marná snaha. Rabbit je dost velký na to, že se i s bojkotem nikoli malého, ale pořád okrajového e-shopu vyrovná, podobně jako to zvládl Penam či Kostelecké uzeniny.
Problém je v tom, že se nám ta politika do byznysu motá více, než by bylo zdrávo. Například ministryně obrany Jana Černochová po nedávném setkání s významnými českými zbrojaři konstatovala, že tuzemské zbrojovky i dva roky po začátku války na Ukrajině, v níž jde i o naši svobodu, mají stále problémy s velkými bankovními domy. Odmítají nejen poskytovat úvěry, ale vůbec vést účty, provádět platby a další služby. Jen z vlastních politických důvodů, kterým se říká ESG neboli Enviroment, Social and Corporate Governance, což se překládá jako ekologická a sociální udržitelnost a správa společnosti.
To je dnes pro mnohou banku důležitější než zisk, který vytvářejí. Nebo se tak alespoň tváří, protože šéfové bank jsou podle toho hodnoceni a odvozují se od toho jejich bonusy. Lze to na jednu stranu pochopit. Jde o banky vlastněné zahraničními matkami a ty mají své preference. Ale na druhou stranu si nelze nevzpomenout na to, co by se s takovými šéfy odmítajícími akceptovat státní zájem v základních bezpečnostních otázkách dělo ještě před pár desetiletími. V době války by to fakt nebylo na nějaký podmíněný trest. U nás na ty banky ani berňák nezaklekne.
Ale to jsou pořád jen nějaká morální a politická kritéria. Největší problém je v tom, že náš systém je založen na tom, že do byznysu jsou implementovány principy, které se staví nad dosahování ekonomického úspěchu. A má to dopady. ESG vzniklo v Americe a tam prokazatelně takto řízené fondy a firmy dlouhodobě dosahují horších výsledků než firmy řízené klasicky. Stát Texas už stáhl miliardy dolarů z fondů orientovaných na ESG a zakázal tam umísťovat veřejné prostředky. Jiné republikánské státy postupují podobně. Naopak demokraté bojují za ESG. Byznys přestává být o vydělávání peněz, které potřebuje stát i jeho občané, ale začíná být o politice, které slouží více než svým vkladatelům a akcionářům.
To samozřejmě neznamená, že by se firmy neměly chovat zodpovědně k zemi či městu, kde podnikají, a ke svým zaměstnancům. Jen by neměly vstupovat do politiky a fungovat na společenskou objednávku. Tahle cesta fakt k lepšímu světu nevede. Takže nemusíme nakupovat od Jandejska ani od Babiše. O moc nepřijdeme. To je naše věc. Jen ten Čupr se musí starat, aby i jeho investoři a věřitelé nemalých sum dostali bez Jandejska stejná čísla ve výkazech jako s ním. To Rohlík asi zvládne. Ale obecně si na politiku v byznysu dávejme pozor. Ta nás totiž může přijít hodně draho. A třeba to financování zbrojovek je fakt zásadní věc.
