Události po říjnovém útoku teroristů z Hamásu na Izrael a po následné izraelské reakci odkryly, že na Blízkém východě dnes fakticky probíhá vedle operace izraelské armády v Gaze také ještě jedna „skrytá“ válka. Na jedné straně tohoto málo popisovaného konfliktu stojí šíitský teokratický režim v Íránu a široká skupina jeho spojenců. Teherán s nimi vytvořil vojenskou koalici, které sám říká „Osa odporu“. Ze západního pohledu přitom jistě zaujme, že název íránské koalice vznikl parafrázováním sloganu o „Ose zla“, jak o Íránu a dalších „zlých“ režimech mluvíval bývalý americký prezident George W. Bush.
Zapomenutí Američané
Osa odporu a její jednotliví členové bojují nejenom proti Izraeli, ale také proti americké přítomnosti v regionu. Ta přetrvala, přestože si mnohý z nás může myslet, že stažením americké armády z Íráku skončila. Jenže Američané mají dodnes platnou smlouvu s iráckou vládou, podle níž si mohou v zemi ponechat několik vojenských základen. Několik amerických vojenských základen se ovšem nachází i v sousední Sýrii. Tam ale nejsou se souhlasem syrské vlády v Damašku, a leží proto na území, které ovládají protivládní povstalci ze Syrských demokratických sil (SDF), což je spojenectví kurdských a arabských sunnitských milic. Američtí vojáci do této oblasti přišli před devíti lety v rámci operace, která měla zabránit vzestupu Islámského státu a zničit jeho mezinárodně neuznávaný stát na území Sýrie a Iráku. Jenže Islámský stát se trochu paradoxně podařilo potlačit paralelním úsilím dvou jinak znepřátelených sil – Američanů a různých proíránských sil. Z druhých jmenovaných se ostatně vyvinuly základy dnešní Osy odporu, což byl na druhou stranu jeden z důvodů, proč americké jednotky v Sýrii zůstaly dodnes, kdy už bylo území kontrolované Islámským státem úplně vymazáno z mapy.
Šíitská internacionála
Úspěchy proíránských sil v boji s Islámským státem totiž využil teheránský režim k aktivizaci šíitských skupin v různých částech Blízkého východu a vytvořil z nich nyní z jeho pohledu dobře fungující Osu odporu. Za ideového i praktického otce Osy odporu je považován bývalý velitel elitních jednotek Quds v rámci íránských Islámských revolučních gard – generál Kásim Sulejmání. Ten do Osy odporu zapojil nejenom tradičního spojence v podobě libanonského šíitského hnutí Hizballáh (Strana Aláhova), který si na jihu Libanonu vybudoval šíitský stát ve státě, ale i další „nové“ spojence.
Bývalí socialisté ze Sýrie
Díky vypuknutí arabského jara a následné občanské válce v Sýrii se pod větší vliv Teheránu dostala a do Osy odporu zapojila i Asadova syrská vláda. I ta je totiž v širším slova smyslu šíitská, protože původně prosocialistický režim vybudovaný Asadovou rodinou stojí na podpoře příslušníků menšinové šíitské sekty alavitů.
Iráčtí bojovníci
Důležitou součástí Osy jsou také proíránské milice v Iráku, které se za íránské peníze zformovaly z části iráckých šíitů, aby bojovaly nejprve proti americkým okupačním jednotkám a později hlavně proti extrémně sunnitskému Islámskému státu a jeho spojencům. Většina obyvatelstva Iráku se totiž rovněž rekrutuje z šíitské odnože islámu, ačkoli na rozdíl od Íránu zdejší šíitové nejsou etnicky perského, ale arabského původu. Jádrem této irácké součásti Osy jsou Lidové mobilizační síly a Islámský odpor v Iráku, který měl na svědomí zatím nejvýraznější epizodu přímého amerického střetu s Osou odporu, když v lednu útokem dronu zabil tři příslušníky armády USA na základně Tower 22 v Jordánsku a vyvolal tím americké odvetné útoky na tábory různých složek Osy v Sýrii a Iráku.
Jemenští piráti
V reakci na izraelský útok na Gazu se zase výrazně zviditelnil pátý důležitý člen Osy – jemenští Hútíové. Ti jsou vyzbrojováni Teheránem v jemenské občanské válce, protože také náleží k jedné ze sekt šíitské větve islámu. To, že Hútíové začali raketami a drony útočit na Izrael, je považováno za důkaz, že se Íránu daří členy Osy plně využívat ke své strategii asymetrické války. V ní nechává Teherán své spojence, které vyzbrojuje, financuje a do velké míry díky tomu i řídí, útočit na Izrael, americké jednotky či západní obchodní lodě v Rudém moři, ale sám se do konfliktu otevřeně nezapojí, aby nevyprovokoval otevřenou a masivní odplatu izraelské či americké armády.
Palestinští kamarádi
Írán touto taktikou zároveň chce odlehčit nejméně typickému a možná spíše „přidruženému“ členovi Osy odporu, kterým je palestinský Hamás. Ten s Íránem spojuje vypjatý islamismus, ale rozděluje je věrouka, protože palestinští muslimové nejsou jako zbytek Osy šíitové, ale sunnité. Hamás ostatně také v syrské občanské válce podporoval jiné skupiny než Írán, ale po jejím utlumení se zase vrátil do íránské koalice proti Izraeli a Západu a začal svůj postup koordinovat s Teheránem.
Složky Osy ze stejného důvodu od října loňského roku útočí na americké jednotky v regionu, aby ukázaly, že ony jsou opravdovým lídrem tažení za oslabení vlivu USA v regionu. Současný konflikt mezi USA a proíránskou Osou je mimochodem velkým potvrzením krachu snah některých západních politiků, rekrutujících se hlavně z evropské i americké levice, kteří se snažili hledat v posledních letech nějaký modus vivendi s íránským režimem. Část evropské levice se ostatně hodně zlobila, když Donald Trump odsouhlasil v lednu 2020 raketový úrok na tvůrce Osy odporu generála Sulejmáního, ačkoli i ona musí nyní vidět, že Írán si podle plánu tehdy zlikvidovaného generála nyní krok za krokem bez jakýchkoli skrupulí buduje vojenskou sílu, aby mohl Blízkému východu dominovat.
