Pouhých několik hodin trvalo opakované soudní líčení v kauze Čapí hnízdo. Soudce Jan Šott znovu nepravomocně zprostil obžaloby bývalého premiéra Andreje Babiše a jeho manažerku Janu Nagyovou. Euforie je však předčasná, ještě nemají vyhráno. O jejich vině či nevině pravděpodobně rozhodne odvolací Vrchní soud v Praze, který rozcupoval Šottův předchozí rozsudek.
.
Nejprve si povšimněme jednoho rozdílu. Osvobozující rozsudek Městského soudu v Praze přijal okruh ANO s radostí a pochvalou, že u nás máme nezávislé soudnictví. Vládní politici rozhodnutí respektují a vyzvali Babiše, aby se omluvil za dehonestaci justice, že šlo o politický proces.
Kontrast je patrný v porovnání s reakcí ANO na nález Ústavního soudu, který odmítl jeho stížnost na snížení valorizace důchodů. Padala ostrá slova o porušování principů právního státu. Babiš šel ještě dál, když označil Ústavní soud za součást totality a polistopadového kartelu, což připomíná politickou kulturu na úrovni banánových republik. Nezávislý soud je v jeho pojetí jenom ten, který vyhoví jeho zájmům.
Rozpor se závěry OLAF
Babiš si byl tak jistý úspěchem, že pustil Nagyovou na volitelné páté místo ve volbách do Evropského parlamentu. Její nominace působí jako vrchol papalášství nebo cílená provokace, nehledě na konečný výsledek soudního řízení.
Nepřehlédnutelný je totiž rozpor Šottova rozsudku se závěry vyšetřovatelů Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF). Jejich šetření dospělo v roce 2017 k závěru, že přípravu a realizaci Babišova projektu provázela četná porušení unijní legislativy a došlo přitom ke spáchání dotačního podvodu.
Jelikož je unijní právo v otázce čerpání evropských dotací nadřazeno nad národním, vyzvala Evropská komise Babišovu vládu k vrácení padesátimilionové dotace. Vyplatila ji ze státního rozpočtu, jinak bylo ohroženo čerpání dalších dotací. A nyní do evropských struktur kandiduje bývalá manažerka Čapího hnízda, jež měla zúřadování dotace napadené úřadem OLAF na starosti.
Soudce Šott posuzující trestní odpovědnost dospěl i podruhé k odlišnému závěru. „Důkazy netvoří ucelený řetězec, který by usvědčoval obžalované a vyvracel jejich obhajobu,“ konstatoval. Nastala podle něj tzv. „důkazní tma“, jelikož se nepodařilo shromáždit dostatek přímých důkazů.
V až příliš krátkém procesu se však Šottovi nepodařilo rozptýlit vážné pochybnosti odvolacího soudu o kvalitě jeho rozhodování. Z těchto důvodů mu původní osvobozující verdikt zrušil a vrátil případ k doplnění důkazů.
Šott trvá na svém
Šott svůj právní názor nezměnil a řadu kritických připomínek vrchního soudu ignoroval. Vyslechl jen dva znalce a nového svědka z holdingu Agrofert, jenž potvrdil verzi obhajoby, a poté ukončil důkazní řízení. Nepřizval znovu ani svého klíčového svědka Jana Bareše. Na jeho selektivně použité výpovědi z velké části postavil svůj osvobozující rozsudek, což vrchní soud naopak nepovažoval za směrodatné.
Podnikatel Bareš přitom současně vypovídal, že majitel Agrofertu celou stavbu řídil a ovlivňoval a projekt byl od počátku propojený s holdingem. Tuto část jeho svědectví nevzal Šott z neznámého důvodu vůbec v potaz.
Vrchní soudci podrobili Šottovu práci drtivé kritice. Nemělo by to zapadnout z toho důvodu, že se žalobce Jaroslav Šaroch s největší pravděpodobností znovu odvolá, a odvolací vrchní soud možná už letos pravomocně rozhodne. Odvolání avizovalo pražské městské státní zastupitelství již v předstihu, takže patrně příliš nepočítalo s tím, že Šott změní názor.
Závažná pochybení, rizikový projekt
Co mu vrchní soud dále vytýká? Podle severu Česká justice zprošťující rozsudek neobstál pro závažná pochybení. Městský soud „některé důkazy pominul, k hodnocení jiných přistoupil selektivně a nepodrobil je komplexnímu hodnocení, což vedlo až k hypotetickým a tendenčním závěrům“.
Vrchní soud zpochybňuje základ Šottova rozsudku, že farma nebyla z holdingu Agrofert účelově vyčleněna kvůli dotaci, ale kvůli rodinným vztahům. Pozastavuje se hlavně nad tím, že nově vzniklá společnost Farma Čapí hnízdo hodlající investovat stovky milionů korun neměla před podáním dotace žádné zdroje ani majetek.
Odvolacímu senátu se nezdá, že by Babiš za této situace převedl farmu na rodinu, aby si vyzkoušela podnikání. „Ze zjištěných skutečností se totiž jeví, že celý projekt byl od počátku ekonomicky neúnosný, vysoce rizikový, s téměř nulovou pravděpodobností návratnosti,“ tvrdí vrchní soud.
Naprosto bizarní jsou pak vývody prvoinstančního soudu týkající se akcií Andreje Babiše mladšího. Šott nemá pochyby, že smlouvu, na jejímž základě měl akcie nabýt, nepodepsal, protože podpis na ní je padělaný a v době údajného podpisu smlouvy ani nebyl v České republice. Babišovi mladšímu nikdo účast ve firmě nenabídl a on o ni ani neměl zájem.
Kuriózní logika
Šottovi se však přesto zdá logické vysvětlení, že se Babiš snažil falšováním smlouvy rozdělit vlastnictví rodinného podniku spravedlivě mezi členy své rodiny včetně syna.
„Logika je to více než kuriózní. Spočívá na úvaze, že pokud máte potomka, který nemá zájem o získání nějakého vašeho majetku, je podle soudu logické, že ho o možnosti získání tohoto majetku neinformujete a zfalšujete smlouvu, na základě které by měl tento majetek nabýt,“ komentuje nesrovnalosti advokát Aleš Rozehnal.
Podle vrchních soudců měl městský soud vzít v potaz vedle ekonomické situace firmy celý vývoj kauzy – od nákupu pozemků přes vyčlenění farmy z Agrofertu až po načasování jejího návratu do holdingu. „Komplex událostí v tomto širším rámci nemůže být pominut,“ uvedli.
Vrchní soud zmiňuje konkrétní důkazy, jimiž se má městský soud zabývat. Šlo například o daňová přiznání, znalecké posudky, smlouvy či některé výpovědi. „Přičemž se vesměs jedná o důkazy, které jsou k dispozici v trestním spisu, a proto jejich doplnění není spojeno s žádnými obtížemi, které by další průběh soudního řízení mohly komplikovat.“
Apeluje, aby se Šott vyhnul spekulacím. Cituje z jeho rozsudku, kde soudce zkritizoval žalobce Šarocha, že používá hypotézy. „Odvolací soud zde musí kontrovat, že ke spekulacím a hypotézám se uchýlil především soud nalézací, a pokud zde hovoří o ,prázdných místech‘ v důkazní situaci, tato lze jistě do značné míry zaplnit důkazy opomenutými.“
Výhrad ze strany vrchního soudu zaznělo mnohem víc. Nenařizuje však, jak má nižší soud rozhodnout. Šott veškeré pochybnosti vzhledem k závažnosti kauzy nezvykle rychle smetl ze stolu, což překvapilo i Šarocha. Je to však jeho právo a odpovědnost.
Pokud se ovšem státní zástupce odvolá, vše nasvědčuje tomu, že dokazování před soudem začne nanovo a se zcela otevřeným koncem.
