Už jsem o tom psal několikrát, a nejen já, odkud šli. Ale dějiny je nutno si občas připomínat, abychom se z nich poučili, i když se z nich nikdo nikdy nepoučil. Nakonec snad platí Marxovo, že dějiny se opakují, ale jako fraška, což potvrdil i osud jeho vlastního díla, které se jmenuje marxismus a bylo příčinou úmrtí sta milionů lidí, které pobily stále se opakující nepoučitelné revoluce. Jejich marxistický étos upadal a proměňoval se v bizarní děje, například v atomovou frašku marxistického pidimuže, majitele Severní Koreje. Vidět ho Marx, vyletěl by z kůže.
Ale k věci. Patnáctého března 1939 dávala hraběnka Valdštejnová čaj pro dámy. Bubny a píšťaly ji vylákaly k oknu. Po Valdštejnském náměstí pochodoval Wehrmacht. Prusové, řekla hraběnka. Minule přišli od Újezda. To minule bylo v roce 1866. Hraběnka se dožila velmi vysokého věku, což v Čechách nebývá moc výhodné. Nikdy nevíte, čeho všeho se musíte dočkat. Jediné rozumné poučení z dějin: nežít dlouho, ať ty hrůzy nemusíte vidět. Hraběnka se dožila i roku 1948. Tehdy okupanti nepřišli. Nemuseli. Už tu byli. Armádu k tomu nepotřebovali. Nic netušící dav je vítal, bratry. Hraběnka, myslím, ne. A v roce 1968 přiletěli a přijeli v tancích. Nikdo je nevítal. Už bylo všem jasno. Vlastně všem ne, proruská pátá kolona je vítala a podporovala dalších dvacet let. Vlastně ne dvacet let, dodnes je podporuje a ráda by je vítala znovu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
