Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj obměnil prakticky celé velení armády, složky, která je ve válce tou nejdůležitější. Skončil populární velitel Valerij Zalužnyj a jeho místo zaujal dosavadní šéf pozemních sil Oleksandr Syrskyj. Vznikají dvě zásadní otázky – pomůže to k rozhýbání v poslední době zamrzlé fronty? A bude mít Zalužnyj ambice stát se příštím vyzývatelem Zelenského?
Ruská agentura TASS v první reakci na jmenování Oleksandra Syrského vrchním velitelem ukrajinských ozbrojených sil vyhledala ve Vladimiru nedaleko Moskvy jeho bratra Olega. Nový šéf armády válčící proti Rusku se tu totiž v létě 1965 narodil, prožil tu dětství a bratr i rodiče tu žijí dodnes. „Nebavím se s ním a ani o něm nic nevím. Je to už dávno, co odjel tam, na Ukrajinu,“ řekl Oleg Syrskyj agentuře TASS.
Tato situace je do jisté míry zvláštní a nastoluje otázku možné vydíratelnosti vrchního velitele. Jenže v poměrech bývalého Sovětského svazu to ale zase tak neobvyklé není. Značné procento – zvláště profesionálních – vojáků přišlo na Ukrajinu ze všech konců někdejšího impéria. A protože se vojenské povolání často dědilo, slouží v ukrajinské armádě (stejně jako třeba v běloruské, uzbecké, a dokonce i litevské či lotyšské) běžně etničtí Rusové.
Zpravidla však pochopili, na čí jsou straně, a nejsou o nic méně loajálními bojovníky než ostatní. Občas jen mají problémy s ukrajinštinou, což je podle některých informací i případ generála Syrského. I přes tento handicap ale úspěšně velel klíčovým úspěšným operacím války s Ruskem, od ústupu od Debalceva v roce 2015 až po hájení Bachmutu, které bylo sice neúspěšné, na druhou stranu vyčerpalo útočící Wagnerovu soukromou armádu natolik, že se vzbouřila proti Kremlu.
Potřeba jsou zbraně i lidé
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
