Hnutí STAN přitvrdilo v kampani a premiér Fiala poprvé svolal dohodovací řízení, aby se zabývalo vnitrokoaličními rozpory. Neohlášený krok ministra Martina Dvořáka, který jmenoval „zmocněnce pro euro“, byl jen poslední kapkou. Chování představitelů STAN začíná připomínat marketingový projekt Víta Bárty.
Tento způsob zahájení debaty o přijetí eura se zdá poněkud nešťastným. Procesně, vztahově, ale i věcně. Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák formálně povýšil svého poradce Petra Zahradníka na post zmocněnce pro přijetí eura. To mohlo vyvolat mylný dojem, že se jedná o vládního zmocněnce místo koordinátora, na jehož ustanovení není v koalici shoda.
Dvořákova sóloakce
Dvořák, jenž tuto věc s nikým z koaličních partnerů nekonzultoval, se brání, že se jedná o jeho zmocněnce, na což má právo, a nikdo mu do toho nemá co mluvit. Nemůže ale zakrýt, že tento pokoutní tah nelze vnímat jinak než jako další rozbušku, kterou Starostové v poslední době hodili do vládního soukolí.
Zahradník je sice solidní ekonom, ale nemá žádný mandát navrhovat kroky k přijetí eura. Dvořák mu tak hned zpočátku oslabil pozici, jelikož nebude v takto závažné otázce respektován jako spíkr a nemůže překročit stín ministrova poradce.
To nakonec vyplývá z reakcí zbývajících koaličních partnerů, kteří tento krok unisono odsoudili jako Dvořákovu soukromou iniciativu. Kompetence pro přijetí eura navíc náleží ministerstvu financí a České národní bance, což Rakušanovo hnutí dobře ví.
Toto téma vyžaduje mnohem širší společenskou i politickou podporu. Dvořákovo zviditelnění přichází krátce poté, kdy premiér Fiala oznámil, že otázka přijetí eura není v tomto volebním období vůbec na stole. Zatím nesplňujeme tři ze čtyř kritérií pro jeho přijetí a hlavně není dohoda na jeho termínu.
Předvolební šprajc
Je sice pochopitelné, že některé strany odehrávají téma brzkého přijetí eura silněji než jiné, ale institucionální řešení na úrovni státu musí být konsenzuální. Platí přitom staré pravidlo, že dokud není v koalici na něčem shoda, není nic.
Proto se nelze ubránit dojmu, že ze strany STAN jde o záměrný šprajc v rámci nové agresivní předvolební strategie, která se víc než vůči opozici vymezuje vůči vládě, kde sedí její ministři. To je politický styl, který sympatie u kolegů neposbírá, ale jistě potěší politiky a sympatizanty opozice, ostatně jako každý závar ve vládě.
STAN stupňuje kampaň zahájenou v polovině ledna bizarním videem ze sportovní šatny, kde šéf hnutí Vít Rakušan vystupuje v roli trenéra. „Pánové, tohle nebylo dobrý. Lidi na nás koukají a vůbec nerozumí tomu, co děláme. Zbytečně taktizujeme, hrajeme při zdi,“ kritizuje své mužstvo.
„Přistupovali jsme na kompromisy. Je nejvyšší čas to změnit. Musíme naši politiku přitvrdit a důrazně dělat jen to, co je správné,“ apeloval ministr vnitra a slibuje, že to řekne i Fialovi, který ho několikrát podržel. Co je správné, to se ovšem nikdo nedozvěděl.
Opozice v koalici?
Hnutí STAN se přihodilo totéž co řadě jiných stran, které vsadily na virtuální marketingovou prezentaci. Vymezovat se v pětikoaliční vládě, že nebude přistupovat na kompromisy, je nesplnitelný nonsens, pokud nositelé tohoto sdělení nezamýšlejí vládu opustit.
Kontroverzní jsou i Rakušanovy výjezdy „Bez cenzury“ do míst, kde se hádá často s vulgárními účastníky, kteří ho stejně budou navždy považovat za hlavního cenzora a vlastizrádce. Kromě pochvaly několika komentátorů to může z druhé strany vypadat opět jen jako marketingový kalkul, který žádné body nepřinese.
Vážnější však je, že se vicepremiér v krátké době dopustil několika přešlapů, které dávají těmto výjezdům jiný rozměr. Pokud bude bez kompromisů a koaliční dohody vykládat, že výrazně zvýší mzdy policistům a hasičům, dostává se do babišovské pózy slibem nezarmoutíš. Spíš se od něj očekávají plány, kde v resortu ušetří.
Karikované citace z Rakušanova videa „tohle nebylo dobrý“ a „lidi vůbec nerozumí tomu, co děláme“ sedí i na jeho oznámení, že vláda chystá odkup podílu ČEZ a výplatu minoritních akcionářů. Ještě ten den musel tuto „nesprávnou informaci, kterou uvedl v zápalu debaty“, dementovat.
Distancovali se od něj nejen koaliční partneři, ale i jeho ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela a Danuše Nerudová, kandidující do europarlamentu. „Každému se někdy něco takového stane, že se užbleptne,“ komentovala jeho výrok.
Marketingový projekt
Lze sice pochopit, proč to STAN z jeho úhlu pohledu dělá. Už nikdy nebude opakovat úspěch v posledních sněmovních volbách, kdy díky kroužkování v koalici s Piráty dosáhl na 33 poslaneckých mandátů. Málem je tím vymazal z politické mapy, ale dnes se karty obrátily. Dvojkoalice se rozpadla a Piráti si v příštích volbách polepší, zatímco STAN osciluje kolem pětiprocentní hranice. Navíc se potýká s problémy kolem kauzy Dozimetr, kterou letos začne projednávat soud.
Pokud ale předvolební vymezování přesáhne únosnou mez a sklouzne do naschválů, může být kontraproduktivní. STAN se může dostat do pozice, do jaké se před dvanácti lety vmanévrovaly Věci veřejné.
Marketingový projekt Víta Bárty stupňoval programová i personální ultimáta a vydíral kolegy ve vládě. Nedodržoval dohody a nakonec po vleklé krizi vypověděl koaliční smlouvu. Věci veřejné se rozpadly a dnes už po nich neštěkne pes.
Hnutí STAN snad nebude následovat destruktivní Bártův spolek, je odlišné i svým založením. V poslední době ovšem vykročilo v jeho stopách. Zároveň zatím platí, že současné koaliční šarvátky jsou jen slabým odvarem proti minulosti, a to včetně poměrů v Sobotkově vládě.
Pokud by se však koaliční vztahy rozklížily víc, než je zdrávo, nota bene v době, kdy se má zlepšovat ekonomická situace, mohlo by se to odrazit už při sestavování krajských koalic. Nevypočitatelní troublemakeři nebývají moc v oblibě.
