Tisíce zbytečných slov byly řečeny během sněmovních obstrukcí ohledně zákona o korespondenční volbě ze zahraničí. Vláda něco říkala, opozice něco říkala a každý myslel na úplně něco jiného. Proč?
Na posledním zasedání vlády kritizovala většina stran ministra vnitra Rakušana za to, že jeho úřad připravil legislativní paskvil. Smyslem zákona původně mělo být umožnit českým občanům v zahraničí, aby mohli po řádné registraci poslat volební lístky na ambasádu a nemuseli létat nebo jezdit stovky kilometrů.
Výsledná podoba zákona je tak neuvěřitelně přeregulovaná, že by to většinu potenciálních voličů muselo odradit. Navíc zákon přenáší příliš pravomocí pro rozhodování o zapsání do voličských seznamů do rukou úředníků. Vyvolává to dojem, že smyslem toho všeho bylo odškrtnout si povinnost z programového prohlášení vlády a vše nechat fakticky při starém. Ruku v ruce s kritikou Rakušana padl na vládě návrh, aby se formou komplexního pozměňovacího návrhu celý zákon v dalších kolech projednávání radikálně pozměnil.
Příklad ze Slovenska
Později se snad dozvíme, jestli to byl domluvený kompromis s opozicí ve stylu „my něco přijmeme a budeme se tvářit, že plníme, co jsme slíbili, a vy nebudete proti normě tak ostře vystupovat.“ Pokud ano, tak nevyšel. Opozice v čele s ANO a SPD se do zákona pustila s takovou vehemencí, že člověka musel mít dojem, že jde o zákon, „vyrábějící“ stovky tisíc nových voličů. To je samozřejmě něco, co Andreje Babiše budí ze spaní. Proč? Předseda ANO vnímá politické problémy skrze příklady zemí jako Slovensko a Maďarsko.
Slovenští občané už řadu let volí ze zahraničí korespondenčně. Jejich systém přihlašování a odesílání obálek je extrémně jednoduchý. Stačí se elektronicky registrovat u vnitra, to si prověří vaši identitu a vy pak dostanete lístky, které odešlete na určitou adresu. V posledních parlamentních volbách takto hlasovalo 59 tisíc občanů. U nás v posledních volbách jen 13 tisíc. A čeho se Babiš nejvíce lekl? Jeho spojenec Robert Fico dostal ze zahraničí 5 procent hlasů, zatímco jeho hlavní progresivističtí konkurenti šedesát.
Na rozdíl od jiných českých politiků má Andrej Babiš data a ví, že nových sto tisíc hlasů by mohlo rozhodnout příští sněmovní volby v roce 2025. Navíc Andreji Babišovi v parlamentní debatě ujelo, že by zrušil i volby na ambasádách. To je něco, co zde existovalo do roku 2002. Následně získali čeští občané v zahraničí možnost se dostavit na zastupitelské úřady a konzuláty, což je v zemích jako Spojené státy, Kanada nebo Austrálie časově i finančně náročný podnik.
Kde je dělící čára
Pro zavedení tohoto typu volby je několik důvodů. Každá doba má svůj životní styl. V éře, kdy platíme bez peněz, komunikujeme s úřady přes počítače a vykonáváme online práce z domova, je tento typ hlasování přirozenou věcí jako když dýcháte. Navíc rok od roku pracuje a studuje v zahraničí víc a víc lidí s českým občanstvím, kteří mají nějaký typ dlouhodobého pobytu. Je krajně problematické zbavit je hlasovacího práva jen proto, že jejich univerzita nebo zaměstnavatel není na území Česka.
Z unijní sedmadvacítky nemají korespondenční volbu, včetně Česka, jen čtyři země. Patří mezi ně i Francie, kterou občas leckdo cituje. Vtip je v tom, že tato země uplatňuje digitálně vyšší formu hlasování – elektronickou. Tak daleko ještě nejsme, to by zřejmě opozice páchala masové sebevraždy. Tady vláda přišla s kompromisním návrhem korespondenční volby, kdy přece jenom musíte dát lístky do obálky a odeslat na zastupitelský úřad. Teď se hraje jenom o to, jestli podoba nového zákona tento záměr odsabotuje nebo podpoří. Ze sněmovních debat by se mohlo zdát, že proti sobě stojí vláda i opozice. Ve skutečnosti jde dělící čára i uvnitř vládních poslanců.
