Před třiceti lety začal vysílat titán české mediální scény, televizní stanice Nova. A byla to tenkrát velká sláva, šlo o vůbec první soukromou televizi v Česku. Slavnostní zahájení se vám sice snaží namluvit, že je vůbec první v někdejším východním bloku, ale to je dnes snadno ověřitelná lež. A na podobně vachrlatých základech se pak táhne celá slavnost.
Celé vysílání si můžete pustit na… nejrůznějších nosičích (rozumějte YouTube). Začínáme tiskovkou, kde Vladimír Železný vysvětluje, co to vůbec nova je, že je to vesmírné těleso, které září, vydává světlo, na orbitě má hromadu dalších vesmírných těles a chrlí energii do vesmíru. Člověk by si řekl, že i tohle je za metafory příliš, ale novopečený ředitel pak začne mluvit o supernovách, které jsou příliš těžké, příliš velké, příliš staré a zákonitě musí brzy zkolabovat.
Téměř to zní, že by si měl dnes co říct s Elonem Muskem na téma soukromých a veřejnoprávních kosmických objektů.
Na recepci se mihne Helča Vondráčková, která vypadá pořád stejně, a Gábina Osvaldová, která nevypadá stejně. A pak už se ale přejde na slavnost v Národním muzeu (!), již provází herečka a tehdy mimořádně populární hlasatelka Hana Heřmánková a pozdější morový zubař Roman Šmucler. Šmuclera Heřmánková představuje jako člověka, který pro novou televizi povede publicistické pořady. Tehdy jsme ještě neměli tušení, že to znamená „povídat si s lidmi v bedně“.
Devadesátkový orloj
Kromě drobného rozptýlení v podobě divácké soutěže a orchestru Ondřeje Havelky je slavnost v podstatě jen plejáda devadesátkových postav, které chodí popřát nové televizi všechno nejlepší do začátku. Všichni jsou mladí, krásní a mají devadesátkově oversize saka. Je to bžunda.
Přichází Marta Kubišová a nabízí bernardýna s velmi otevřenou výhrůžkou, že pokud si ho nikdo nevezme, bude pes utracen. Přichází Jan Tříska s fešáckým a mladistvým Janem Svěrákem. Nejen proto, že jsou oba naprosté ikony, ale hlavně proto, že hned jak se spustí vysílání, v osm poběží v té době na Oscara nominovaná Obecná škola. Přichází jazzový hudebník Jiří Stivín, který se slovy „hluboká puklina“ zahraje na dvě lahve od šampusu. A přichází samozřejmě i Marek Eben. Ten z nějakého důvodu mluví o tom, že žena má manželovi vařit a milenka by mu taky měla vařit.
Což… No. Marek Eben.
Objeví se i legendární kreslíř Adolf Born jako autor maskota nové televizní stanice, dnes zapomenutého psa Nováka. A s tím souvisela i ona divácká soutěž, která byla celá o tom, jestli osmiletá slečna Veronika zvládne uzvednout metr a půl vysokého plyšového Nováka. Zvládla. Za potlesku přítomných.
Následuje pásmo gratulantů, kteří se nechali natočit na kameru, jak přejí Nově úžasný start. A kromě českých velikánů, jako je tehdejší prezident Václav Havel (ve své nejhavlovitější formě, jako že je to Marek Daniel level Havel) a pozdější prezident Václav Klaus, objevují se i zahraniční jména, zcela viditelně na objednávku od zahraničních investorů.
Spousta dnes naprosto neznámých MTV postav, ale třeba i Larry King jako tehdejší vrchol světové publicistiky (jak se ty časy mění), naši rodáci Ivana Trumpová, Jarda Jágr a Valda Matuška, a dokonce Rudy Giuliani, už tehdy jako starosta New Yorku. Mimochodem zůstal starostou až do prosince 2001, proto byl tehdy heroicky překřtěn na „starostu 11. září“. Dnes se mu říká „11. září mezi starosty“.
Nakonec se slavnostně stiskne tlačítko ve studiu a na obrazovku jde legendární skleněnka v hedvábí, která pak zůstane jinglem televize na dlouhé roky.
Statická země
Jasně, z dnešního pohledu je jakákoli devadesátková sláva trochu bizár. To není to, co je na pořadu zarážející. Zarážející je to, jak se za třicet let naše země v podstatě vůbec neproměnila. Havel nemluví do politiky jen proto, že je už dekádu po smrti, ale stejně je jedním z ústředních politických témat současnosti. Klaus je na tom v podstatě podobně, ovšem s tím rozdílem, že se má rád příliš na to, aby zemřel.
Helena Vondráčková vypadá pořád stejně, Milan Šmucler si i po třiceti letech myslí, že může fušovat do povolání, o kterých vůbec nic neví, Marek Eben dodnes chodí vyprávět sexistické nesmysly na televizní obrazovky, Jan Svěrák i o tři dekády později točí filmy pro svého otce, Ondřej Havelka je už padesát let pořád jediný veřejný gentleman prvorepublikového střihu a Jágr s Trumpovou jsou pořád naši nejúspěšnější rodáci.
Když mi řekli „zrecenzuj zahájení vysílání Novy“, těšil jsem se na trochu devadesátkového bizáru, místo toho jsem se ocitl v lehké depresi z toho, jak jsme se kulturně ani politicky za třicet let vůbec nikam neposunuli a veřejnému diskursu dominuje pořád jedna a ta samá generace osob.
…
A televize Nova.
