Jako kdyby prezident Biden neměl na stará kolena málo obtížných hlavobolů, vyvstává nyní další, obzvlášť tíživý problém. Stát Texas, jeden z největších a nejbohatších v Unii, ústy svého guvernéra Grega Abbotta odmítl poslušnost federální vládě Spojených států. Aby to měl z jedné vody načisto, vzepřel se přitom také verdiktu Nejvyššího soudu, který mu 22. ledna nařídil vpustit na území státu federální pohraniční službu. Ta měla na hranici s Mexikem odstranit ostnatý drát bránící volnému průchodu migrantů do Ameriky.
Dle platných zákonů totiž pohraničníci nesmějí vytlačovat, natož odsouvat zpět přes hranice lidi, jejichž noha se už dotkla půdy Spojených států. Stávající administrativa prezidenta Bidena má za to, že smyslem pohraniční služby není bránit narušitelům v nelegálním překročení hranice, ale pomáhat jim na břeh v případě, že se již ocitli ve vodách řeky Rio Grande. Na americké půdě pak má proběhnout vyšetřování, případně soudní řízení, které pak rozhodne o oprávněnosti jejich azylové žádosti. Proces se samozřejmě může protáhnout na měsíce až roky, po nichž se otázka jejich dalšího pobytu v zemi stane bezpředmětnou. Tato podivná logika způsobila, že za poslední tři roky se ve Spojených státech usadilo více než 6 milionů přistěhovalců, kteří se do země dostali nelegálně. Proč čekat na přistěhovalecké vízum na zahraničních velvyslanectvích, když stačí přeplavat Rio Grande s vědomím, že američtí pohraničníci vám sami nabídnou pomocnou ruku?
Ovšem poskytnout pomoc lidem v nouzi nyní brání zátarasy z ostnatého drátu, které tam zřídily mocenské orgány státu Texas, jehož guvernér Greg Abbott se vzepřel washingtonské vrchnosti a nařídil místní Národní gardě bránit se jakémukoli zásahu federálních služeb. Úřad guvernéra vydal prohlášení, v němž se odvolává na právo státu na sebeobranu a na povinnost bránit zájmy vlastního obyvatelstva. Guvernér Abbott měl tu drzost prohlásit, že „prezident Biden svým nezákonným jednáním, jímž zrušil pohraniční infrastrukturu státu, vyvolal nevídaný a nekontrolovatelný přísun nelegálních migrantů, čímž způsobil újmu všem obyvatelům Spojených států, která v dějinách země nemá obdoby“. Texas tudíž využívá svého ústavního práva na sebeobranu.
Postoj Texasu podpořilo 25 dalších států federace, kde jsou u moci republikánští guvernéři. Nejsou to ledajaké bezvýznamné státečky, mezi vzbouřenci jsou Florida, Oklahoma, Missouri, Jižní Dakota, Virginie a další. Prvních deset států již poslalo své oddíly Národní gardy na pomoc Texasanům. Ve svém součtu obyvatelstvo rebelujících členů Unie tvoří většinu Američanů.
Čistě teoreticky by armáda měla na rozkaz svého vrchního velitele zajistit obnovení „pořádku“ a vynutit plnění rozsudku Nejvyššího soudu vyneseného většinou jednoho jediného soudce. Jenže jak to udělat a nerozpoutat celonárodní občanskou válku? Někteří chytráci radí Bidenovi, aby zvláštním výnosem podřídil místní Národní gardu své moci. Naposledy se tak stalo v roce 1957, kdy prezident Eisenhower převzal velení Národní gardy Arkansasu, když místní vláda odmítla plnit verdikt Nejvyššího soudu o společné výuce bělochů a černochů ve školách. Jenže nyní se píše volební rok 2024.
Popularita prezidenta Bidena je nebývale nízká a jeho společenská podpora již dlouho nepřevyšuje 40 %. Veškeré paralely s dobou, kdy proběhla občanská válka mezi Severem a Jihem, selhávají: zatímco požadavek zrušení otroctví odpovídal „duchu doby“, dnes je situace přímo opačná. Ideologie pokrokářství a uvědomělosti označovaná termínem „woke“, zpochybňování národních států a práva občanů na státní území a na vlastní majetek, prosazování práva všech na všechno, ideové rozpojení práce a jejího ovoce, to vše působí zdaleka ne pomyslné problémy Američanům. Zatímco ještě v září loňského roku 55 % dotazovaných pokládalo za nutné zpřísnit migrační politiku, dnes, tudíž méně než za půl roku, jejich podíl vzrostl na 63 %. Před rokem jen 48 % Američanů si nepřálo, aby nelegální migranti byli ubytováváni v jejich čtvrti. Dnes je takových nespokojenců již 55 %.
Mohu se mýlit, ale mám za to, že si Bidenova vláda značně rozložená a zmítající se v nejrůznějších mezinárodních a vnitřních potížích sotva může dovolit otevřený konflikt s většinou států. Velkou neznámou zůstává také možná reakce armádních složek na jakýkoli útočný rozkaz ministerstva obrany. Napětí samozřejmě opadne, pokud v listopadových volbách zvolí Američané republikánskou administrativu. Pokud však u moci zůstane Biden nebo jakýkoli jeho nastrčený náhradník, lze počítat s nejhorším.
