Německá vláda Olafa Scholze chtěla lidem a firmám ulevit od zdražování energií státními dotacemi. Jenže kdysi z dluhů velmi úzkostní Němci mají v ústavě takzvanou dluhovou brzdu. Podle ní roční schodek německého federálního rozpočtu nesmí překročit 0,35 procenta HDP. Spolkové země se nemůžou zadlužovat vůbec. Pro lepší představu převedeno do našich poměrů. Pokud bychom měli stejnou brzdu jako Němci, nesměl by letos schodek státního rozpočtu překročit zhruba 26 miliard korun. Ten náš je s 252 miliardami skoro desetkrát vyšší.
Dluhový limit se může v Německu vypnout jen v krizových situacích. Za ty tam byla uznána doba pandemie covidu po roce 2019. Poté ve vypnutí dluhové pojistky chtěla německá vláda pokračovat s argumentem, že potřebuje odvrátit klimatickou krizi a zlevnit lidem a firmám elektřinu, kterou jim zdražují dotace na obnovitelné zdroje. Tedy přesně to, co i my letos vidíme ve vyšších účtech za elektřinu a eufemisticky se tomu říká „regulovaná složka cen energií“. Skládá se z dotací provozovatelům obnovitelných zdrojů plus investice do vyztužení přenosové soustavy, kterou si obnovitelné zdroje žádají, aby síť byla stabilní.
Německý Ústavní soud v Karlsruhe ale řekne: ne. Tohle žádná krize není a vládě zakázal dluhovou brzdu prolomit. Lidem a firmám tak zdražila elektřina.
My, na rozdíl o Němců, nemáme dluhovou brzdu se silou Ústavy. Máme jen zákon o rozpočtové odpovědnosti z roku 2017, podle nějž musejí být při překročení státního dluhu na úrovni 55 procent HDP všechny rozpočty od státu po obce vyrovnané. Národní rozpočtová rada, vedená bývalým viceguvernérem České národní banky Mojmírem Hamplem už opakovaně upozorňovala, že se dluhové brzdě blížíme. Konsolidační balíček, který loni prosadila vláda ten náraz o dva tři roky odložil.
Teď do vývoje veřejných financí zásadně zasáhl Ústavní soud vedený Josefem Baxou. Při projednávání stížnosti Babišova hnutí ANO fakticky formuloval to, že udržitelnost veřejných financí je důležitou ústavní hodnotou. Tím se stává součástí judikatury soudu, jíž se budou muset soudci řídit při dalších rozhodováních o příjmech a výdajích státu. „Tento nález je nálezem pro budoucnost. Jsme konzervativní institucí, která dbá na stabilitu práva. Ani my jsme ale nepřehlédli, že svět kolem nás se mění,“ řekl Baxa, když soud vyhlásil rozhodnutí. „Právo tvoří a udržuje systém. Systém musí být udržitelný, nesmí se stát nezvladatelným.“
Zásadního, ostře sledovaného výroku ústavních soudců, si samozřejmě všimli politici. Ministr financí Zbyněk Stanjura na přímý dotaz, k čemu ho soudní rozhodnutí motivuje, řekl.: „K tomu, že navrhnu co nejdříve ústavní dluhovou pojistku, abychom ji ještě do voleb stihli projednat a prosadit,“ řekl Stanjura. Detaily, na jaké laťce by měla brzda být a jak by měla konkrétně fungovat, zatím není. Začne o nich jednat ve vládě a koalici.
Na prosazení změny je potřeba ústavní většina. Ve sněmovně 120 hlasů a 49 senátorů. V Senátu ji současná vládní koalice v zásadě má. Ve sněmovně jí to dní chybí alespoň 12 hlasů. Bude tedy potřebovat, aby ji podpořil buď opoziční Andrej Babiš nebo opoziční Tomio Okamura a jeho SPD.
Líčení pasti
Začít ústavní dluhovou brzdu, tedy jakousi pojistku proti rozpočtovému populismu, je od koalice politicky velmi chytré. Opoziční politiky dostane do kouta. Především Andrej Babiš je na jedné straně závislý na hlasech lidí, kteří žijí z peněz od státu. Důchodců, státních zaměstnanců, příjemců sociálních dávek. Jejich přízeň si ve velkém právě zvyšováním výdajů tradičně kupoval. A vůbec se netají, že to chce dělat i dál. Na druhé straně si ale hraje na zodpovědného hospodáře, který plísní Fialovu vládu za velké schodky.
Když vláda pošle ústavní změnu do sněmovny, Bude si Babiš muset vybrat. Buď sebeomezení v rozhazování, pokud by náhodou po příštích volbách vládl. Nebo punc rozhazovačného finančního populisty.
Tomio Okamura to má jednodušší. Finanční rozdělování peněz z rozpočtu ke svým cílovým skupinám není jeho hlavním programem. Na rozdíl od Babiše. Profiluje se spíš na tom, že by chtěl brát dávky a dotace státu lidem, kteří je podle něj zneužívají. Hlasy do ústavní většiny může tak vládě dodat on. Postavit Babiše do kouta jako finančního populistu a rozhazovače dávek. A sebrat mu část hlasů.
Debata o ústavní dluhové brzdě může být politicky nesrovantelně zajímavější než většina témat, která v posledních měsících plní veřejný prostor.
