Pamatujete ještě doby, kdy Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) byla mocnou, vlivnou a bohatou stranou? Z řad této partaje vzešlo několik premiérů, z nichž Miloš Zeman se stal i prezidentem, měla ministry, šéfy Poslanecké sněmovny i Senátu, hejtmany a další vlivné státní úředníky. Na dveře Lidového domu také hojně klepali různí nosiči vody, další podržtašky či rychlokvašky, aby „byli u toho“ a trošku si také lízli z plné misky smetany. To všechno je minulost, zlaté časy před třemi roky skončily. Vše navíc nasvědčuje, že už se žádný velký comeback konat nebude a strana se postupně rozpustí jako kostka ledu.
Před pár dny Česká televize v pořadu Reportéři ČT vysílala reportáž nazvanou „Příliš málo SOCDEM“. Předpokládám, že snad každý, kdo to viděl, musel u televize nevěřícně kroutit hlavou. Z kdysi slavné strany zůstalo jen torzo. Lidé, kteří ji drží zuby nehty při životě, připomínají spíš partu squatterů.
Pro úplnost je ještě potřeba dodat a uvést na pravou míru, že ona někdejší ČSSD, ve které po určitou chvilku tahali pilku i lidé jako Stanislav Gross, Petra Buzková, Bohuslav Sobotka, David Rath či Jiří Paroubek, se dnes už nejmenuje ČSSD, ale pouze Sociální demokracie. Název ČSSD ale nezanikl, jde však o úplně jinou, nicméně stejně obskurní a nevýznamnou stranu, jakou je nyní i Sociální demokracie. Tato strana se jmenuje Česká suverenita sociální demokracie a v jejím čele stojí někdejší poslankyně ČSSD, šéfka sociálnědemokratických žen a kamarádka Miloše Zemana Jana Volfová.
Ale zpět k Sociální demokracii. Její předchůdkyně Česká strana sociálně demokratická se poroučela ze sněmovny na konci roku 2021, kdy v podzimních volbách nedostala 5 procent hlasů. Ti, kteří stranu přivedli do politické stoky, se vesměs rozutekli, nikdo o nich ani neví a už po nich neštěkne ani pomyslný venkovský ořech. Výjimku tvoří jen předseda strany Michal Šmarda, lídr kandidátky do Evropského parlamentu Lubomír Zaorálek, hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a místopředseda strany Karel Machovec, který už patří k jakémusi inventáři ve vedení. Okolo Sociální demokracie pak levituje Vladimír Špidla, což je jeden z mála bývalých českých premiérů, který na svoji domovskou stranu nezanevřel a nevykopal s ní válečnou sekyru. Ale kde jsou ostatní?
Sociální demokracie má v současné době jednoho hejtmana, dva senátory a pak několik starostů. Nyní věří, že uspěje a prosadí se ve volbách Evropského parlamentu. Přitom v nich už před pěti lety totálně vybuchla. Nicméně víra hora přenáší, takže to strana zkouší znovu. Hlavně volební lídr Lubomír Zaorálek je velice aktivní, točí videa, píše články do novin a posty na sociální sítě. Zvou si ho do televizí. Vše vypadá, jako by Sociální demokracie byla nějaká významná strana, bez jejíhož hlasu by se to neobešlo. Ale ono to tak není. Je to spíš iluze či síla zvyku.
Každý, kdo viděl onu reportáž v České televizi, v celé nahotě viděl, že Sociální demokracie je vlastně velké nic zabalené ve vznešeně znějícím obalu. Pro stranu pracuje pár dobrodruhů. Když přišel předseda Šmarda ráno do práce, těch pár kanceláří bylo prázdných, všichni ještě asi vyspávali. Ne, takhle strana, která touží po politickém comebacku, rozhodně nevypadá. Příslovečnou třešinkou na dortu je pak spor s dědici advokáta Zdeňka Altnera o odměnu za vysouzený Lidový dům. Tento spor stále běží a jde v něm o nemalé peníze. Poněkud symbolické je, že ten, kdo to celé způsobil – tedy bývalý předseda ČSSD a prezident Miloš Zeman – si nad vším umyl ruce a vytrubuje, že se ho to netýká.
Podle různých volebních průzkumů má Sociální demokracie volební preference oscilující mezi 2,5 až 4,5 procenty. Je to zajímavý úkaz. Přitom nikde se nemluví o stranickém programu ani o tvářích partaje. Zkrátka o ničem. Vlastní nápad nula, lidé nic. Nebo víte, kdo je v jejím vedení? Kdo jsou místopředsedové? Asi nevíte, že. Vše tedy směřuje k dalšímu volebnímu debaklu. Nejprve si strana ani „nečuchne“ v evropských volbách na začátku léta a definitivní rána z milosti přijde na podzim, až se bude volit do třetiny Senátu a do krajských zastupitelstev.
