Jsme v ekonomické pasti. Jediná země Evropské unie, která je svým výkonem pod úrovní roku 2020, doby, než přišel covid. Čím dál víc se ukazuje, že se současným modelem ekonomiky, postavené z velké části na výrobě součástek pro německé firmy, už se k žádné velké prosperitě nerozjedeme. On se totiž vyčerpává i ekonomický model samotného Německa. Chce to posun na vyšší úroveň. K odborům s vyšší přidanou hodnotou. K vlastním značkám, nápadům a prodejům finálních výrobků. V ekonomice platí jasné a tvrdé pravidlo. Nejvíc vydělává ten, kdo vymýšlí a prodává. Nejméně ten, kdo to pro něj vyrábí. To jsme v mnoha případech právě my. Jsme ekonomikou, kde je nejvyšší míra zisků. Mimo jiné kvůli stále velmi levné práci. Diagnóza naší stagnace je zřejmá.
Vláda Petra Fialy má největší tým ekonomických poradců (NERV), jaký kdy kabinet měl. Setkávají se v něm nejen ekonomové zleva doprava. Od sociologa Daniela Prokopa, neustále volajícího po vyšším zdanění vyšších příjmů vlevo, po předsedu Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla vpravo. Pomyslným středem je Fialova osobní ekonomická poradkyně Helena Horská.
A jak je tým široký, tak jsou bohužel obsáhlé i jeho výstupy. Včerejší aktuální návrh NERV přináší 37 nápadů. Rozsáhle a detailně rozepsaných. Je to trochu slohové cvičení, co všechno je v Česku špatně a mělo by se změnit. V řadě věcí se dá s návrhy souhlasit.
Zásadní problém je právě v té mnohosti. Chybí tam jakékoliv priority. Jestli dnes vláda, které zjevně chybí ekonomický lídr a vyšší ekonomická kompetence, v něčem potřebuje poradit, jsou to ty jasné priority. Akční plán pár věcí, na něž by mohla upnout v těch necelých dvou letech do voleb energii a které by mohly přinést výsledky a nastartovat ekonomiku k rychlému růstu.
Chce to plán, který dá dohromady naše přednosti a slabiny, které je potřeba rychle změnit, abychom se mohli konečně rozjet k prosperitě. Těch předností vůbec nemáme málo. Od skvělé polohy přes to, že jsme stále nejbohatší a nejvíce ekonomicky svobodná země střední Evropy, po fakt, že jsme zároveň zemí velmi bezpečnou. Což všechno jsou velké přednosti. A pak máme ty velké slabiny, kterých je se potřeba zbavit. Dát dohromady rychlý akční plán „Česko – Švýcarsko střední Evropy“, kdy ukážeme investorům, v čem jsme tady a teď velmi rychle výrazně zlepšili podmínky pro podnikání.
Ty slabiny jsou zjevné. Popisují je všechny srovnávací mezinárodní studie. Naší největší slabinou je stát, který příliš zatěžuje lidi a firmy byrokracií, brzdí je v aktivitě. Kvůli tomu státu se tady staví výrazně méně nových bytů než jinde v Evropě. Proto tady tak málo lidí pracuje na částečné úvazky a nevyužívá svůj potenciál. A tak by šlo pokračovat.
Všechny tyto návrhy v aktuálním balíčku NERV jsou, jenže se utápí mezi řešením exekucí, omezováním počtu vězňů nebo školným na univerzitách. To všechno jsou jistě důležité věci. Nejsou to ale priority k rychlému návratu prosperity.
Ty priority, které by se daly rychle prosadit, jsou dvě. A nestojí žádné peníze. Naopak je můžou ušetřit. Tou první je výrazné zjednodušení pracovního práva. V první řadě napravit to, co způsobila sama Fialova vláda, když výrazně zkomplikovala dohody o provedení práce. Na ty pracovali právě lidé na částečných úvazcích. Studenti, senioři, rodiče malých dětí. A má smysl jít dál. V našem pracovním právu stále není ani možnost propustit člověka bez udání důvodu. Složitě se musí fingovat různé reorganizace.
Druhým pilířem akčního plánu prosperity má být vyřezání co nejvíce dotací a regulací, které stát na lidi a firmy uvaluje. Začít by se dalo tím, že se například zruší vyhláška o povinném hlášení dovozu čerstvých potravin ze zemí Evropské unie. Za ni už jsme skončili před unijním soudem.
Úspěšní reformátoři to většinou nepřehánějí s obřími katalogy, co všechno by se dalo a mělo dělat. Vyberou jednu dvě priority. Na ni napnou energii. A netříští pozornost.
Jedním z mála politiků v Evropě, který má skutečně reformní výsledky, je francouzský prezident Emmanuel Macron. V prvním mandátu po zvolení v roce 2017 se fakticky soustředil na jedinou věc. Uvolnění pracovního práva. Po získání druhého mandátu, když už slovy Miloše Zemana věděl, „že žádné volby už nikdy neprohraje“, protože už znovu na prezidenta kandidovat nemůže, se soustředil na reformu důchodů. Odsunul věk odchodu do penze. A vůbec to nebylo snadné. Francií pochodovaly miliony demonstrantů a opět při nepokojích hořela Paříž. Macron ale viděl dvě největší slabiny, které dusily francouzskou ekonomiku. A odstranil je. Zemi posunul jako málokdo z jeho předchůdců od Charlese de Gaulla.
Dobře věděl, že i v politice platí less is more, méně je více. Slavný výrok známého funkcionalistického architekta Miese van der Roheho pasuje na stavby, stejně jako na politiku.
Kdo nemá jasné priority, nezvládne většinou v těkání nic. Ekonomové z NERV tvrdí, že ten katalog nápadů je tak obsáhlý, aby si politici mohli vybrat. Že rozhodnutí je čistě politické.
Jistě ale vidí, že vláda Petra Fialy s velmi nízkou kompetencí v ekonomice by od nich spíš než dlouhý katalog na roky dopředu potřebovala nápad rychlého akčního plánu, pár reforem, které nám pomůžou nastartovat prosperitu a dostat se z ekonomické pasti, v níž už čtvrtý rok trčíme.
