Když Josef Baxa nastupoval do křesla předsedy Ústavního soudu, velmi dobře si uvědomoval, že jeho soud nebude profilovat řešení kulturních válek a progresivní témata, ale především sociální a ekonomická agenda. Že ho čeká rozhodování o nárocích na státní miliardy. Ve středu začalo při veřejném projednávání první klíčové dějství. Souboj mezi vládní koalicí a opozičním ANO o ústavnost snížení valorizace důchodů.
Fialova koalice loni ve stavu legislativní nouze rozhodla, že sníží mimořádné valorizace penzí. Senioři tak v průměru místo původně očekávaných průměrných 1770 korun dostali podle nového valorizačního schématu jen 760 korun. Vláda reagovala na situaci, kdy v lednu roku 2023 inflace během jediného měsíce vystřelila o šest procent. To nikdo neočekával a nepředpovídal. Valorizace by stála okamžitě přes 19 miliard. Do roku 2060 by to stát přišlo na 400 miliard korun. To považoval kabinet za finančně neudržitelné, a proto změnil vzorec, podle nějž se zvedají důchody v legislativní nouzi.
Babišovo hnutí ANO žaluje to, že sněmovna důchody změnila v legislativní nouzi. A také to, že zasáhla zpětně, proti něčemu, na co už lidé měli mít nárok a očekávali to. Považuje to za retroaktivitu, která je v rozporu s Ústavou.
Dobře, že Josef Baxa nařídil veřejné rozhodování. Důchody jsou největším výdajem státního rozpočtu, když spotřebují víc než každou třetí korunu, kterou stát utratí. Zároveň je to jedno z vůbec nejcitlivějších politických témat. Proto to také Babišovo hnutí, které se na seniory specializuje jako na svoji hlavní cílovou skupinu, před soud žene. Je důležité, že argumenty zazní otevřeně a zůstane co nejmenší prostor pro spekulace, kdo a jak rozhodoval.
Právě sociální a ekonomické spory jsou tím největším politikem. Proto o nich i v minulosti Ústavní soud rozhodoval veřejně. Především za vlády Mirka Topolánka, kdy se rozhodovalo o ústavnosti tak polarizujících témat jako poplatky u doktora nebo první dny neplacené nemocenské. Aktuální spor o důchody je podobně výbušný.
Před soudem už se tento týden při veřejném slyšení vystřídala řada svědků od ministrů práce a financí po předsedu Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla nebo experty České národní banky a Českého statistického úřadu.
Soudcem zpravodajem je Jan Svatoň. Poslední ústavní soudce, kterého si vybral bývalý prezident Miloš Zeman. Právě on bude tím, kdo bude formulovat stanovisko. U advokáta a bývalého děkana Právnické fakulty Masarykovy univerzity se těžko odhaduje jeho hodnotová orientace, která bude nakonec u rozhodování zásadní. Při rozhodování se hledá v zásadě odpověď na dvě otázky. Mohla vláda prosazovat změnu dřív, aby nemusela používat legislativní nouzi, která je vyhrazena skutečně pro mimořádné situace? A jak moc je retroaktivní zásah, který přišel až poté, co už v lednu ceny vyskočily tak, že byl nárok na mimořádnou valorizaci?
Soudci se detailně vyptávali expertů, jestli se tak prudké zdražení z měsíce na měsíc dalo v lednu očekávat. Odpověď v zásadě unisono zněla, že nedalo. Přesněji řečeno: nikdo to neočekával. Neexistuje žádná prognóza relevantní instituce, o niž by se dalo opřít. Jen pro osvěžení paměti, byla to doba, kdy kulminovala energetická krize. Ceny letěly prudce vzhůru a teprve měly začít platit vládní stropy na elektřinu a plyn. Shoda při výpovědích u soudu byla zřejmá. Tak prudké zvýšení cen se čekat nedalo.
Zásadní roli sehrála před soudem výpověď předsedy Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla. Respektovaný ekonom býval viceguvernérem České národní banky, takže je jako málokdo jiný schopen kompetentně mluvit o vývoji cen i rizik nekontrolovaných státních dluhů, což má v popisu práce ve své současné roli. Když Národní rozpočtová rada viděla čísla o inflaci za leden 2023, byla podle Hamplovy výpovědi před soudem v šoku. „Psal jsem ministrovi SMS, že mimořádná valorizace bude mimořádně vysoká. Konkrétní údaj, konkrétní inflaci v lednu 2023 podle mého názoru nebylo možné predikovat,“ řekl Hampl. Právě jeho výpověď je klíčová. Soudcům se proti ní budou špatně stavět argumenty, že se cenový skok odhadnout dal.
Hampl je dnes také se svou Národní rozpočtovou radou něco jako auditor hospodaření státu. Jeho slovo má váhu. Takže když říká, že by valorizace ohrozila stabilitu hospodaření státu, je to něco jiného, než kdyby totéž tvrdil před soudem třeba expert České národní banky.
Pak přichází debata o tom, nakolik už lidé očekávali, že vyšší valorizace přijde. A nakolik tím pádem vláda zasáhla do jejich „legitimních očekávaní“, a jednala tedy retroaktivně. Opět návrat o rok zpět. Každý si jistě vzpomene, jaká nejistota byla kolem cen energií. Takže slovo očekávání znamenalo v této době vzhledem k okolnostem něco jiného než v klidných časech.
Veřejným slyšením rozhodování ústavních soudců zdaleka nekončí. Na verdikt si ještě počkáme. V jednací síni to ale budilo dojem, že koalice střet o snížení mimořádné valorizace důchodů ustojí.
