Martin Bartkovský: Dva roky špatné vládní komunikace střídají dva roky rezignace
Vláda Petra Fialy se nachází v poločase. Její klady a zápory jsme v minulých číslech Reflexu popsali dopodrobna. V souboji se světovými krizemi hraje remízu. Něco se jí povede, něco méně. Kde však vláda naprosto selhává, je budování důvěry u vlastních občanů. A tím nemyslím špatnou komunikaci, která je jí konstantně vyčítána. Po dvou letech ve funkci už prostě nemůžete věci svádět na to, že děláte dobré věci a špatně o nich jen mluvíte. Zatímco hlasování o nedůvěře v Poslanecké sněmovně ustáli už třikrát, ve světě za parlamentní zdí prohrávají u vlastních voličů.
Andrej Babiš mezitím bodá do premiéra rohlíkem v přímém přenosu na TV Nova.
V současnosti se nejhlasitěji řeší kauza ministra Jurečky, který v den tragické střelby na filozofické fakultě po schůzce s Bezpečnostní radou státu zamířil zpátky na resortní vánoční večírek. Banální příhoda se rozmazává už čtrnáct dní. V době psaní tohoto editorialu je Jurečka stále poslancem i členem vlády. Není přitom nejhorší, že se ministr bavil se svými kolegy v době, kdy země truchlila. Každý prožívá trauma různě. V zemi se v tu dobu navíc konaly tisíce večírků, které se střelbou rázem neutnuly. To nejhorší je, že ministr lhal. A lhal opakovaně. Když jsme byli svědky plagiátorství u ministrů ve vládě Andreje Babiše nebo když se řešila kauza Prymula na Vyšehradě, sledovali jsme podobné jednání. Do očí bijící lhaní a vykrucování. Všichni tehdy přistižení ale nakonec na svých postech skončili. A následovat by je měl i Jurečka. Fialův tým sliboval změnu politické kultury, ale tím, že zůstává jen u slov, a ne u činů, opět ztrácí důvěru vlastních voličů.
Andrej Babiš se mezitím pokouší bruslit na ledové ploše v legračním postoji.
Je to přitom druhý případ ulhaného ministra. Není to tak dávno, kdy se Pavel Blažek vymlouval na déšť, kvůli kterému strávil několik hodin ve společnosti s proruským lobbistou Martinem Nejedlým. Petr Fiala se svými vyjádřeními tehdy zapsal kromě politické i do sportovní historie, protože v dějinách fotbalu nevystavil žádný rozhodčí jednomu hráči tolik žlutých karet jako premiér ministru spravedlnosti. V kárání pokračuje dál, stejně jako pokračuje propad důvěry v tuto vládu.
Andrej Babiš mezitím v Průhonicích přelepuje svůj obytňák.
A jak je na tom důvěra v řeči čísel? Podle společnosti CVVM celé vládě věřila v prosinci jen dvě procenta voličů. Spíše jí důvěřuje jen 15 procent. A vinny nejsou jen zjevné prohřešky proti dobrým mravům. Vláda ústy svých politiků vzdala i snahu o nějaké reformy, lidé je totiž podle nich nechtějí. Na začátku jí byla vyčítána nepřipravenost, teď ji můžeme vinit z rezignace. Rezignace na reformy, změnu politické kultury, rezignace na debatu s voliči i rezignace na odvahu věci měnit.
Andrej Babiš natáčí vánoční přání s manželkou a svými psy.
I když by to vůči celé koalici nebylo úplně fér. Rezignovanost je cítit hlavně z ODS a pánů Bendy, Stanjury a částečně i Vystrčila, kterým se do reforem nechce, protože voliči to prý nechtějí. To kritizuje šéf hnutí STAN Vít Rakušan, ale zatím s tím nic neudělal a ani to nevypadá, že by s tím sám něco zmohl. Pomoci by mu mohli Piráti v čele s Ivanem Bartošem, ale mám pocit, že se spíš se STAN hádají, co bude kdo vládě vyčítat. TOP 09 bojuje se svým vlastním expředsedou, lidovci stojí na barikádách kulturních válek a drží štít proti zdanění vína nebo proti manželstvím pro všechny. V průměrném voliči musí takto složená vláda vyvolávat pouze zmar. Očekával změnu kultury, reformy, vyřešení problémů, nastavení směru a dopadlo to jako vždycky.
Andrej Babiš hladí fialového mimoně a přemýšlí o novém podcastu.
Krize ve školství se vymlčela, krize ve zdravotnictví se zalila penězi. Někteří ministři lidem lžou, celá řada poslanců nechce pracovat, sněmovna je paralyzovaná nekonečnými proslovy lídrů opozice. I když se ekonomická situace zlepšuje, inflace klesá, rozpočet se jakž takž konsoliduje, dálnice se stavějí a domácnosti by neměly mít letos problémy s energiemi, není to dost. Alternativa současné vládní koalice je naznačena v tomto textu kurzívou a pomalu se začíná blížit. Za dva roky převezme správu země nový kabinet, o jeho složení se rozhoduje i dnes. Chyba není jen v komunikaci, ale v pojetí politické kultury a rezignaci na vlastní sliby. Bylo by proto dobré, kdyby si to současní vládní politici uvědomili. Protože ti opoziční to moc dobře vědí.
Andrej Babiš si hladí tučňáka Buřtíka.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete objednat v našem Ikosku >>>
