Rok 2024 je supervolební rok. Hlasovat budou občané ve více než 40 zemích, které dohromady tvoří přes 40 procent světové populace, jsou to dvě miliardy lidí a společně vytváří polovinu světového HDP. Ještě nikdy v dějinách nešlo k urnám v jeden rok tolik lidí. Přispěla k tomu souhra volebních cyklů v lidnatých státech, ale také fakt, že v mnoha z nich rychle roste populace.
Supervolební rok 2024 přinese volby v sedmi z deseti nejlidnatějších zemí světa, navíc bude hlasovat i kompletní Evropská unie. Ze čtyř velkých světových hráčů – USA, Ruska, Číny a Indie – si nového lídra vyberou hned tři (v Číně ale žádná podoba připomínající volby neexistuje). Někteří komentátoři dokonce mluví o tom, že letošní hlasovací festival rozhodne o tom, jaké bude 21. století. To může být trochu nadnesené, ale každopádně platí, že letošní volby zásadně ovlivní mapu světové geopolitiky na řadu dalších let.
Volební vlna v sobě ponese řadu protikladů. Bude se totiž hlasovat jak v nejbohatších a nejmocnějších zemích, jako jsou Spojené státy nebo Spojené království, tak v chudém a v mezinárodní politice málo vlivném Jižním Súdánu. Volit se bude ve státech s nejvyšší mírou demokracie, jakými jsou například některé evropské státy, ale zároveň i ve „volebních despociích“ typu Ruska či Íránu.
Svět se zároveň stává stále rozdělenějším v otázce hodnot, takže bude velmi zajímavé sledovat také volby ve státech, které leží u zlomu obou hodnotových světů. Své prezidenty si totiž už za několik dní vybere jak důležitý Tchaj-wan, tak možná i Ukrajina.
BOJ O BÍLÝ DŮM
Jak bude vypadal svět na silvestra 2024, samozřejmě nejvýrazněji ovlivní konkurs na nejmocnějšího světového politika – prezidenta USA. Favoritem se stal deset měsíců před listopadovými volbami republikánský exprezident Donald Trump, který se v posledních týdnech osamostatnil v čele žebříčku preferenci a má aktuálně několikaprocentní náskok na úřadujícího prezidenta Joea Bidena. Soubojem dvou „staříků“, kteří už znají Oválnou pracovnu zevnitř, může ještě zamíchat nezávislý kandidát Robert F. Kennedy, jenž jede kartu odporu proti establishmentu, přestože nosí jméno jedné z nejmocnějších amerických politických dynastií. Teď se nezdá, že by mohl zvítězit, ale jeho zisk může vychýlit jazýčky vah buď více k Trumpovi, nebo k Bidenovi.
V celosvětovém měřítku by nástup Trumpa pravděpodobně neznamenal nějaké zásadní „přetočení“ Ameriky jinam. To Trumpovi na záda lepili oponenti už před osmi lety, ale jádro zahraniční politiky pod jeho vedením zůstalo stejné, ačkoli Trump upřednostňoval vymezování vůči komunistické Číně a teokratickému Íránu před konfrontací s Ruskem. V jeho Republikánské straně sice zaznívají i hlasy požadující omezení pomoci Ukrajině, ale většinou v rovině, že je třeba dát větší důraz na domácí, americké problémy a teprve pak podporovat ukrajinského spojence. Podobně ale mluví i levé křídlo Bidenových demokratů. Celkově ovšem kongresová většina v rámci obou stran zastává stále jasně proukrajinské názory. S Trumpem by se sice vrátily různé podivné show na některých summitech a kontroverzní výroky, ale přesto by nedošlo k otočení amerického kormidla na druhou stranu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
