Když Izrael v reakci na vražedné útoky Hamásu zaútočil na konci října na palestinské pásmo Gazy, objevila se překvapivá zpráva, že krátce po zahájení vojenské operace na území sousedního Egypta zaútočily rakety a drony. Cílem útoku byla i mnoha Čechům známá přímořská letoviska Taba a Nuvejba na Sinajském poloostrově u Rudého moře. Po prvotních pochybnostech se nakonec ukázalo, že autorem útoku bylo jemenské uskupení, kterému se říká Hútíové (někdy do češtiny přepisováno i jako Husíové).
Zbraně Hutíů nemířily na Egypt, ale měly zasáhnout Izrael, který jemenští povstalci hodně nenávidí. Jenže Jemen je od Izraele více než 2 tisíce kilometrů vzdálený, takže chvilku trvalo, než Hútíové dobře zamířili a jejich střely začaly lítat na Izrael. Většinu jich „pochytá“ izraelská protivzdušná obrana, ale i tak na sebe v celosvětovém měřítku jemenští ozbrojenci hodně upozornili.
Útoky v Rudém moři
Ještě více o sobě v globální politice dali vědět, když následně začali útočit na obchodní dopravní lodě, které proplouvají průlivem Bab al-Mandab do Rudého moře a případně i do Suezu, protože podle Hútíů mohou mířit i do Izraele. Průliv ovšem leží mezi Jemenem a Afrikou, takže tady výhružky i útoky Hútíů způsobily větší škody. Část lodních společností v čele s dánským gigantem Maersk raději začala obeplouvat Afriku „za druhé strany“, další si najaly ochranku nebo se začaly spoléhat na mezinárodní námořní operaci, při níž některé západní státy, Bahrajn a Seychely k průlivu vyslaly vojenské lodě, aby pod vedením USA bránily svobodu námořní plavby.
V posledních dnech ale Spojené státy a Velká Británie dokonce pohrozily útokem na pozemní základny Hútiů, pokud ataky na civilní lodě nepřestanou. Zřejmě by se jednalo o letecký či raketový útok. Zároveň ale na podporu Hútíů vplul do Rudého moře iránský torpédoborec po tom, co americká helikoptéra palbou potopila tři čluny povstalců a zabila deset hútíjských bojovníků.
Šíitští povstalci
Právě Írán je totiž největším spojencem a finančním i vojenským podporovatelem Hútíů. Ti se jmenují podle severojemenského kmene, který pochází z vnitrozemí severní části Jemenu. Jeho příslušníci vyznávají zajdismus, což je sekta odštěpená v počátcích islámu od jeho šíitské větve. Právě to, že se obyvatelstvo v této části Jemenu hlásí, stejně jako Hútíové k náboženství šíitského směru je názorově spojuje s Íránem. Zajdisté do 60. let 20. století vládli severojemenskému státu a jejich duchovní vůdce byl dědičným králem. Po nastolení republiky se postupně nejviditelnější složkou zajdistické opozice proti sunity vedenému režimu stal právě kmen Hútíů, který dlouho vedl s vládou v Saná ozbrojený konflikt. Hutíové kontrolovali svá území, ale vláda autoritářského prezidenta Saleha na ně pořádala útoky.
Když se jemenský režim začal při Arabském jaru před více než deseti lety hroutit a v zemi vypukla občanská válka s mnoha znepřátelenými frakcemi, začali Hútíové nabývat na síle, a to hlavně díky otevřené podpoře Íránu. Postavili se do role bojovníků proti korupci, za ekonomický rozvoj chudé země a hlavně chtěli ukončit diskriminaci šítů v převážně sunitské zemi. Jemen se i díky tomu rychle proměnil v bojiště tzv. proxy války, tedy války v zastoupení, kdy Saúdové podporovali vládu sunitského prezidenta Hadiho a Teherán své souvěrce – Hútíe.
Vítězové občanské války
Hútíjské jednotky v jejím rámci dokonce ovládly hlavní město Saná, vyhnaly z něj prezidenta Hadiho a následně i zabily dřívějšího dlouholetého vládce země Saleha. Postup Hútíů, kteří začali kontrolovat i velkou část rudomořského pobřeží, měla zastavit vojenská intervence arabských sunitských států vedená Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty. Boje ale v zásadě přes nasazen saúdského a emirátského letectva skončily „plichtou“ doprovázenou velkou humanitární katastrofou. Hútíové si ale výsledek vyložili způsobem, že oni dokázali porazit i mocné Saúdy, a odtud se bere jejich současný ofenzivní styl chování vůči Izraeli i západním mocnostem.
Jemenský Hizballáh
Ideologii Hútíů nejlépe symbolizuje nápis, který zdobí jejich vlajku. Je možné si na ní přečíst: „Bůh je největší, smrt USA, smrt Izraeli, kletbu na Židy, vítězství islámu“. Jejich antiamerikanismus vznikl v době, kdy bojovali se (severo)jemenskou vládou, která za studené války byla spojencem USA. Zbytek ideologie vzešel z vývoje v šíitském světě.
Není proto divu, že Hútíové jsou významnou složkou tzv. Osy odporu, kterou vytvořil Irán ze svých regionálních spojenců. Patří k ní vedle nich také libanonský Hizballáh, Asadův režim v Sýrií, šíitské milice v Iráku a volněji i palestinský Hamás.
Hútíové po vzoru Hizballáhu vytvořili stranu Podporovatelé Boha (Ansar Aláh) a sami odmítají být označováni jako Hútíové, protože chtějí vystupovat jako širší hnutí šíitských Jemenců. Jejich podpora se dnes ostatně už rekrutuje i z dalších šíitských kmenů. Hútíové nemají sílu ovládnout celý Jemen, ale nadále kontrolují nejen hlavní město, ale také velkou část země, kde žije většina jemenského obyvatelstva. Hútíové, které dnes vede syn zakladatele hnutí Abdul-Malik Hutí, zvaný Abú Džibríl, na ovládaných územích perzekuují zbytky židovské menšiny i další jinověrce.
Vývoj jemenské občanské války udělal z hnutí, které má asi 100 tisíc podporovatelů a nejasný počet bojovníků, důležitého aktéra mezinárodní politiky na Blízkém východě.
