V politice se na mnoha místech světa k moci derou kandidáti, které bychom ještě relativně nedávno označili za podivíny. Dnes ovšem světu politiky vládne show a schopnost prodávat alternativní nápady, i když někdy mohou vypadat trochu bizarně. Lídři s těmito vlastnostmi nyní vyhráli volby v Argentině i Nizozemsku, přičemž oběma pomohly hlavně chyby některých zavedených politiků.
Argentina je země, která už měla v čele legendární „muzikálovou“ Evitu a v její nejvyšší funkci se už několikrát střídaly manželské páry. Teď se do jejího čela postaví muž, který z motorové pily udělal symbol své kampaně a ze svých psů údajné politické poradce. Nástup zdánlivého podivína ovšem zapadá do současné reality jihoamerického kontinentu, kde všude funguje demokracie, ale má hodně specifickou podobu.
Z politiky v Latinské Americe se v posledních letech stále více stává souboj politických okrajů a různých zvláštních kandidátů, kteří na sebe upozorňují nejrůznějšími extravagantními nápady. Evropská média se dlouhodobě o poznání smířlivěji stavějí k levicovým populistům, ať už jde o současného prezidenta Brazílie Lulu, jenž má za sebou dlouhý korupční proces, nebo politiky, kteří v poslední době udávali tón v Argentině a patřili k levicové frakci populistického perónismu. Tomuhle směru se teď v Argentině říká kirchnerismus, protože ho v nejvyšší argentinské funkci nedávno zastupovali postupně oba manželé Kirchnerovi.
Noční hlídač
Právě proti nim a jejich následovníkům se v letošní prezidentské kampani vymezil nově a pro mnohé hodně překvapivě zvolený prezident Javier Milei. Po jeho eskapádách v předvolební kampani může překvapit, že Milei je původním povoláním ekonom, jenž dokonce přednášel tento obor na vysoké škole. Proslulost u veřejnosti však získal spíše jako mediální hvězda, když se stal hostem řady televizních a rozhlasových pořadů. Média si nyní třiapadesátiletého ekonoma zvala pro jeho výrazně odlišné názory a schopnost dělat z jejich prezentace velkou show. V zemi, která je po desetiletí známá vysokou inflací, zhroucením měny, širokou byrokracií či neustálým rozdáváním peněz různým sociálním skupinám, působily Mileiovy názory jako zjevení. Dnes řada zahraničních médií označuje Mileie za krajního pravičáka, on sám sebe ale považuje za libertariána a zastánce rakouské ekonomické školy. V Argentině, jež se často chová jako stroj na rozdávání peněz, se Milei hlásí k anarchokapitalismu a také k ideologickému proudu, jemuž se říká minarchismus. Jako jeho symbol bývá často používán Rembrandtův obraz Noční hlídka, protože jeho vyznavači věří, že by stát měl fungovat jen jako noční hlídač, jenž dohlíží na pořádek v ulicích, a neměl by nijak jinak zasahovat do životů občanů a ekonomického vývoje země.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
