Svět od nedělní noci oblétla zpráva, že argentinským prezidentem se stal extravagantní ekonom Javier Milei. Jednotlivé zprávy se předhání v tom, jakou bizarnost z Mileiovy kampaně vytáhnou, aby dokázaly, že se novou argentinskou hlavou státu stal klaun. Zdůrazňuje se symbol jeho volební kampaně, kterým se stalo „máchání“ motorovou pilou na mítincích, čímž chtěl Milei zdůraznit, že opravdu „ořeže“ státní byrokracii a náklady na ni.
Ve zprávách najdeme samozřejmě i zmínky o jeho lásce k psům, z nichž jednoho si dokonce nechal naklonovat, a teď prostřednictvím takto vzniklých štěňat rozmlouvá s jejich předchůdcem, a snad dokonce konzultuje politická rozhodnutí. Pozornosti světových médií, ale neuniklo ani to, že se sám budoucí argentinský prezident označuje za zkušeného učitele tantrického sexu, popisuje, jak má rád „trojky“, a vážně navrhuje legalizovat obchod s lidskými orgány, či možná dokonce i s dětmi.
Mnohem méně ale v povolebních komentářích najdeme, proč tento politický klaun dokázal ve významné jihoamerické zemi přesvědčit celých 56 procent voličů, aby ho zvolili do čela státu. Odpověď je při tom docela jednoduchá. Argentinci se nezbláznili, jak bychom si snad z některých střípků Mileiovy kampaně mohli myslet. Zvolili totiž něco, co se v poslední době v celém světě stává rozhodujícím momentem voleb. Díky změně fungování médií poptávají voliči v politice stále více „jinakost“. Všichni zavedení politici se jim zdají stejní, a proto na sebe nejvíce upozorní „exoti“, kteří se něčím výrazným liší.
Noční hlídač
Proto je aktuálně taková poptávka po kandidátech z mimopolitické oblasti. Tím je ostatně právě i Javier Milei, který na sebe širokou argentinskou veřejnost upozornil jako extravagantní host televizních pořadů, kde nezvyklou formou propagoval své ekonomické a politické názory. Milei totiž sám sebe označuje za minarchistu, což je politická ideologie, která stát vidí jen jako „nočního hlídače“, tedy toho, kdo hlídá pořádek na ulicích, ale jinak do životů lidí nijak nezasahuje.
I v tomhle názoru je Milei ve své zemi naprostou výjimkou. Argentina je po opakujících se vládách peronistů, kteří kdysi vznikli i díky populární Evitě Pernové jako populistický proud prosazující zásahy státu ve prospěch širokých mas, hodně sociálním a byrokratickým státem. V přebujelém státě, který se navíc v posledních letech potácel za peronistického prezidenta Fernándeze v ekonomické krizi, proto voliči slyšeli na ultralibertariánské Mileovy názory v podobě návrhu na zrušení nejenom řady ministerstev, ale také třeba argentinské národní banky. Tu chce ostatně Milei nahradit jednoduchým, ale hodně neobvyklým tahem, kdy plánuje argentinské peso navždy nahradit americkým dolarem. Jinde by voliči na takto drastickou léčbu inflace asi neslyšeli. V měnově rozhárané Argentině to ale pro mnohé vypadá jako cesta z pasti.
Kandidát v kostýmu
Nový argentinský prezident zároveň pochopil, že politika je dnes v první řadě show. Může se nám to nelíbit, ale těžko se proti tomu bojuje. Milei tomuto trendu současné politiky šel tvrdě naproti. Stačí se podívat na jeho předvolební video, v němž má na bílé tabuli nálepky s názvy ministerstev a jednu po druhé strhává pro ta, která jsou podle něj zbytečná a stát může jejich zrušením ušetřit. Jinde zase vzal palici a v televizním studiu její pomocí rozmlátil maketu národní banky nebo trochu falešně zpíval v převleku za svoje alter ego „generála AnCapa“ – symbol anarchokapitalismu, v který věří. Argentince tohle všechno bavilo, a tak mu dali ve volbách většinu.
Překvapivý vítěz voleb Javier Milei je teď také často přirovnáván k Donaldu Trumpovi. V detailech jsou ale jejich názory dost odlišné. Americký exprezident je spíše ekonomický ochranář, Milei naopak propagátor volného obchodu. Spojuje je ovšem v kampaních ukázaná „jinakost“ od politiků hlavního proudu, vymezování se proti zavedeným elitám i schopnost dělat z politiky show.
