Polsko si ještě musí počkat na střídání vlády. Země našich severních sousedů po divoké předvolební kampani i po napínavém sčítání výsledků trochu zmizela z radaru českých médií, přestože se v polské politice dějí klíčové kroky.
Prezident Andrej Duda se po třech týdnech konzultací rozhodl, koho pověří sestavením nové vlády. Nakonec zvolil tradiční cestu, která ale vzhledem k výsledku voleb vyvolala velkou kritiku dosavadní opozice kolem expremiéra Donalda Tuska. Ten totiž s trojlístkem středolevicových předvolebních koalic drží většinu v Sejmu i v Senátu, ale v prvním kole polským premiérem nebude.
Proti většině
Prezident Duda se totiž rozhodl, že jako prvního premiérem jmenuje kandidáta nejsilnější formace v nedávných volbách – úřadujícího premiéra Mateusze Morawieckého ze strany Právo a spravedlnost, kterou vede Jarosław Kaczyński. „Smutný vítěz“ tedy dostane první šanci, ačkoli s ním spolupráci dosud vylučují všechny další parlamentní subjekty, a to včetně nacionalisticko-libertariánské a protestní Konfederace.
Duda svůj krok zdůvodnil dosavadní tradicí, kdy byl vždy jako první sestavením vlády pověřen volební vítěz. Polští komentátoři se navíc shodují, že Dudův krok je třeba číst také v rámci celého národně-konzervativního tábora, jehož kandidátem v prezidentských volbách jako bývalý europoslanec za PiS byl. Prezident nechtěl být tím, kdo vezme Právu a spravedlnosti šanci na sestavení vlády a stane se pomyslným „hrobařem“ jeho osmiletého vládnutí. Jmenováním Morawieckého také reagoval na hlasy, že Právo a spravedlnost má stále šanci sestavit kabinet s většinou v Sejmu. Navíc Duda teď předal pomyslného „černého Petra“ právě Morawieckému, jehož šance na důvěru v Sejmu jsou naprosto minimální.
Sázka na lidovce
Politici Práva a spravedlnosti sázejí hlavně na možnou dohodu s Polskou lidovou stranou, což je v Polsku agrární a venkovská strana s tradicí sahající až do časů před první světovou válkou. Polští lidovci mají sice k PiS názorově a voličsky nejblíže, ale zatím jsou pevnou součástí bloku, který chce za premiéra Donalda Tuska a který má v Sejmu jasnou většinu. Lidovci si totiž zatím dobře pamatují, jak nesmiřitelná vůči nim byla vláda Práva a spravedlnosti v posledních osmi letech, kdy jim navíc PiS v parlamentu často přetahovala poslance.
Námluvy PiS vůči lidovcům ostatně odráží i další důležité prezidentovo rozhodnutí, kdy za tzv. maršálka seniora vybral poslance z Polské lidové strany Marka Sawického. Vyvrátil tím spekulace, že do role poslance, který bude předsedat ustavující schůzi nového Sejmu, jmenuje někoho z Práva a spravedlnosti. Ten by totiž prý mohl ustavující schůzi pod nějakou záminkou přerušit na neurčito a brzdit tím nástup nové vlády. Tahle konspirační teorie se nepotvrdila a Andrzej Duda zůstává politikem, který by se za rok a půl, kdy mu skončí druhý prezidentský mandát, mohl vrátit do stranické politiky a možná i stanout v čele celého národně-konzervativního tábora kolem Práva a spravedlnosti. I z něj totiž už zaznívají otázky, zda se jeho dosavadní nezpochybnitelný šéf Jarosław Kaczyński odebere po prohraných volbách do politického důchodu, nebo bude dál klíčovou postavou polské politiky. Hodně se také spekuluje o tom, zda se bez Kaczyńského případně vůbec udrží jednota velké a názorově široké strany.
Čekání na Donalda
Vývoj povolebního sestavování nové vlády bude i přes poslední vývoj asi poměrně jednoznačný. Morawiecki sestaví nový kabinet, který ale velmi pravděpodobně nezíská důvěru Sejmu a bude muset podat demisi. Po ní už druhého premiéra v pořadí nevybírá prezident, ale volí ho přímo dolní komora polského parlamentu. V ní by měl jasně uspět Donald Tusk s podporou vlastní středové Občanské koalice, postkomunistické Nové levice a koalice Třetí cesta, do níž patří lidovci a nová strana bývalého prezidentského kandidáta a středového křesťanského demokrata Szymona Hołowni. Polsko proto přes Dudovo „prodloužení“ nakonec čeká obrat doleva a směrem k liberální a více prounijní politice.
