Vážený pane profesore, zajímalo by mne, zdali může existovat homosexualita mezi zvířaty, potažmo u jakých druhů zvířat? S pozdravem Jamajčan.
Červenka je ptáček, který má tam, kde krček přechází v hrudníček, červenou skvrnu. Když sameček dozraje a potká samičku, začne se jí dvořit (courtship behaviour). Dvoření spočívá v jakémsi rituálním tanci, kterým samičku obkružuje a snaží se ji přivést do hnízda. Výsledkem má být zahnízdění, oplodnění, snesení vajíček a vyvedení mláďat. Jestliže je sameček vychován v izolaci, kde má všechno pohodlí a co k životu potřebuje, až na to, že nikdy nepozná, jak samička vypadá, nejenom že se také dvoří, ale dvoří se dokonce i mrtvé samičce vycpané na špejli v muzeu. Ba co víc, dvoří se i chomáčku vaty na špejli, je-li na něm někde v místech horní poloviny červená skvrnka. To by sameček se znalostí samičího vzezření nikdy neudělal.
Takové pokusy naznačují, jak etologie coby nauka o chování živočichů může přispět ke studiu sexuálních odchylek čí parafilií a poměru toho, co je v chování vrozeno (zde tedy červená skvrnka coby spouštěcí podnět dvoření) a co je naučeno (ostatní atributy samičky nutné ke spuštění sexuálního chování). Parafilie (dříve označované jako deviace) jsou odchylky od běžného sexuálního chování dané preferencí jiných než obvyklých objektů nebo způsobů sexuálního styku. Přitom je třeba rozlišovat pouhé deviantní chování, nouzové ukájení, jež může být způsobeno vlivem alkoholu či drog, nízkým IQ, absencí vhodného sexuálního objektu a podobně, od pravé deviace, jejíž nositel by si ten který objekt či způsob zvolil, i kdyby si mohl svobodně vybrat mezi jím a normální heterosexuální aktivitou. Z uvedeného vyplývá, že mezi zvířaty se vyskytuje nejenom homosexualita, která dnes za deviaci považována není, ale i parafilie, jež deviacemi jsou.
Pokud jde tedy o homosexualitu, tak ta je u zvířat mnohem běžnější, než by se mohlo zdát. Přírodovědci pozorovali homosexuální chování u více než 1500 druhů zvířat, včetně savců, ptáků, ryb, obojživelníků, plazů a hmyzu. Toto chování u zvířat může mít různé podoby od vzájemného mazlení a flirtování až po pohlavní styk. Někdy jde o náhodné chování, jež nemá žádný reprodukční význam, jindy jde o dlouhodobé vztahy, které mohou zahrnovat i péči o mláďata.
Například sloní samečci často vytvářejí s jinými samečky trvalé páry, které spolu cestují, spolu spí a společně pečují o mláďata. Samečci tučňáků se zase často ujímají opuštěných vajec a společně vychovávají mláďata. Delfíni jsou zase známí svými komplexními sociálními vztahy, jež zahrnují i homosexuální chování. Homosexuální chování bylo pozorováno u mnoha druhů ptáků, včetně albatrosů, labutí a plameňáků, a také u hmyzu, včetně včel, mravenců a motýlů.
Jedním z vysvětlení homosexuality u zvířat je, že to je prostě chování vedoucí k upevnění sociálních vazeb mezi jedinci ve skupině. U některých druhů primátů homosexuální chování vskutku pomáhá posilovat sociální sounáležitost. Tento aspekt může být obzvlášť důležitý u druhů žijících v komplexních společenstvích. Dalším možným vysvětlením je, že homosexualita může sloužit k testování partnerů pro reprodukci.
Některé druhy zvířat mohou v období, kdy jsou sexuálně aktivní, ale nejsou v období plodnosti, v homosexuálním styku získat zkušenosti s partnerstvím, jež mohou později zvýšit jejich schopnost reprodukovat se. I když homosexualita u zvířat nevede přímo k reprodukci, může mít významný vliv na dynamiku a sociální strukturu jejich společenství. Ten má ostatně i u lidí, jak o tom svědčí rozbouřené emoce kolem sňatků homosexuálních párů a exhibic LGBT komunit.
