Na nedostatek léků si zaděláváme dávno a nelze se divit, když to po covidové krizi takhle prasklo. A nejen v Česku. Vyřešit ho nepůjde do Vánoc a ani do jara.
Zdravotnictví není byznys. To bylo heslo především levicových odpůrců reforem financování a organizace zdravotní péče v dobách Topolánkovy a Nečasovy vlády, které se ještě pokoušely o nějaké racionální změny v systému. Dostaly napráskáno, protože veřejnost na toto heslo prostě slyšela a slyší stále. Proto se politici jakýchkoli reforem zdravotní péče dodnes bojí jako čert kříže. Zdravotní péči striktně reguluje vláda, a když někde vznikne problém, lepí se nikoli řešením jeho podstaty a povzbuzením tak jako tak existujícího trhu, ale nasypáním dalších peněz do nefunkčních institucí. Ale někdy to nefunguje – jako v případě aktuálního masívního nedostatku léků. Ten je už opravdu vážným politickým problémem. A nemá jednoduché a rychlé řešení.
VYHNÁNÍ VÝROBCŮ
Jenže zdravotnictví byl, je a vždy bude byznys. Velmi specifický, který se kvůli svým specifikům bez racionální regulace samozřejmě neobejde, ale pořád je to byznys. Když se farmaceutickým firmám nevyplatí léky vyrábět v Česku ani jinde v Evropě, vyrábějí je někde jinde. A Evropané je mohou dovážet. A také masově dovážejí. Ekologické regulace, cena pracovní síly, energie a mnoho dalších předpisů prostě zafungovaly.
Což o to. Nakonec banány si tady také nepěstujeme. Jenže u banánů si Evropa vystačila s pověstnou regulací jejich zahnutosti, ale u léků je to podstatně horší. Složitý a nákladný systém registrace každého přípravku, přísně licencované distribuční společnosti a úředně stanovované ceny úhrad, jejichž změna se horko těžko vyjednává. Leckdy se je výrobcům do různých zemí, mezi nimiž Česko často figuruje, ani nevyplatí vyvážet. A když se je už vyvážet do České republiky podaří, tak nízká cena motivuje lékárníky distribucí dodaný přípravek načerno a v rozporu se zákonem zase exportovat do nějaké země, kde se za něj platí víc. Přestože jim za to hrozí přísný trest.
Tento systém má logické důsledky, o nichž víme dávno. V roce 2020 se Evropský parlament zabýval zprávou o nedostatku léčiv na kontinentu. Podle tehdejšího průzkumu Asociace fakultních nemocnic se mezi roky 2000 a 2018 nedostatek léků v Evropě zvětšil dvacetkrát. Můžeme fakt nemít rádi ministra Válka, ale tohle se mu na triko přišít nedá.
Když se pak v covidové krizi rozpadly některé dodavatelské řetězce, dočasně přerušily dopravní toky z Asie, zdravotnictví zase začalo řešit něco jiného než covid a zvýšila se spotřeba léků, byl z toho pochopitelně malér.
PENICILÍNKA JAKO BUDVAR
Veřejností už rok cloumá hněv nad nedostatkem penicilínu, ale chybí i obrovské množství dalších přípravků, od léků na rakovinu, epilepsii, krevní tlak až po psychofarmaka či oční kapky. Ministr zdravotnictví i další politici slibují nápravu, chtěli nakupovat v Koreji, aniž jim došlo, že korejská antibiotika nejsou v Česku registrovaná a při ceně, kterou za ně výrobce obdrží, se registraci ani nevyplatí zkoušet. Nakonec se úřadům podařilo něco sehnat, a tak penicilín bude alespoň měsíc a pak snad zase něco seženou.
To ale není řešení. Stejně jako není řešením rozhodnutí EU z onoho tři roky starého jednání podporovat výrobu chybějících léčiv v Evropě. Kdo bude ty fabriky stavět a provozovat? Ti, co odešli, protože se jim to nevyplatilo? Vlády? Česko si jistě může pořídit penicilínku. Nakonec máme i státní pivovar. Jen má člověk strach, aby z toho nebylo spíš něco na způsob České pošty, čekající na miliardové dotace. A navíc chybějících léčiv je příliš dlouhá řada.
ZAPLATÍME
Každý stát řeší potíže po svém. Němci tradičně sáhli do peněženky a přeplatili ostatní. A mnoho z nich je evidentně napodobuje. Nedostatek léků určitě není stejný v celé Evropě. Leckde o něm ani nevědí. Češi se zatím brání, ale nakonec jim nic jiného také nezbude. Léky prostě podraží a nakonec budeme ještě vzpomínat na prostým lidem nenáviděných třicet korun za recept. Protože někdo to bude muset zaplatit a státní kasa je prázdná.
Ale kromě toho to chce i nějakou racionální reformu, která z našeho trhu s léčivy zase udělá atraktivní, ale také tvrdý a konkurenční cíl pro světové i tuzemské výrobce. Zjednoduší se registrace léků, usnadní vstup nových distributorů na trh a mnohem více se uvolní tvorba cen. Bez toho dostatek léků nebude. A těch nejmodernějších a nejúčinnějších, ale také nejdražších už vůbec ne. Letité odmítání jakýchkoli racionálních změn se ale nepochybně nedožene od Vánoc do Velikonoc. Navíc před volbami logicky nikdo žádné reformy nedělá. Takže si popřejme nyní hodně zdraví. A ještě více štěstí, když onemocníme.
Nouze o základní léky v Česku trvá už téměř rok. Velkou reportáž najdete již zítra v novém Reflexu >>>
