V nedělním televizním pořadu guvernér Aleš Michl řekl, že v polovině roku 2024 očekává inflaci již na hodnotě 2 procenta, což je dlouhodobý cíl České národní banky. Úroky letos ale rozhodně snižovat nehodlá. Za inflaci může minulá bankovní rada, která natiskla moc peněz. A přidušená ekonomika je prý daní za nápravu inflace. Pojďme si tyto teze guvernéra centrální banky rozebrat.
Je jasné, že měnová politika centrální banky má obrovský dopad na nás všechny. Na život a ekonomiku má ČNB stejně dalekosáhlý dopad, jaký na nás má rozpočtová politika vlády. Souhlasím s Alešem Michlem, že za vysokou inflaci může minulá bankovní rada, která v letech 2013–2017 natiskla obří množství peněz. „V roce 2016 a 2017 se vytisklo přílišné množství peněz, byla to jedna z největších národohospodářských chyb, co se stala v historii,“ uvedl Michl. Tehdy chtěla centrální banka bojovat proti deflaci, ale zjevně přestřelila.
Michl dále řekl, že současná politika ČNB v podobě trvale vysokých úrokových měr je daň za snížení inflace. V bankovní radě prý sedí jestřábi, kteří na měnové restrikci budou trvat, dokud nebude jasné, že inflace je zkrocená, uvedl Michl.
Měnová restrikce dusí ekonomiku
Moderátorka televizní diskuse se také ptala, proč Česko ekonomicky zaostává, zatímco okolním zemím narostl hrubý domácí produkt nad úroveň před covidem. Guvernér uznal, že za tím částečně stojí jejich měnová restrikce: „Jedním z důvodů je, že doopravdy máme extrémně přísnou měnovou politiku, přísnější než Evropská centrální banka, přísnější než Polsko nebo než Slovensko… Nese to s sebou i drahé hypotéky, drahé úvěry čili zamrzl trh nemovitostí, zamrzl úvěrový trh.“ Vysoká úroková sazba je „jeden z nástrojů, jak docílit nízké inflace.“
Jinými slovy, centrální banka si je vědoma toho, že měnovou restrikcí dusí ekonomiku, ale v zásadě je jim to v ČNB jedno.
Vedle úroků jsou dalším oblíbeným nástrojem centrální banky devizové intervence.
Když před sedmi lety centrální banka hloupě bojovala proti nízké inflaci, vyvolala tím nynější vysokou inflaci. Za Michla centrální banka dělá opak. Devizové rezervy rozprodává. Od konce roku 2021 centrální banka prodala 30 miliard dolarů devizových rezerv. To znamená stažení 700 miliard korun z oběhu. Taková léčba inflace ale připomíná řezníka na operačním sále.
Něco podobného zažívala naše země za první Československé republiky. Když chtěl Alois Rašín napravit válečnou inflaci a vrátit kupní sílu zpět stahováním peněz z ekonomiky, řekl mu jiný významný ekonom té doby Josef Macek: „Ty peníze tam nebyly rozmnoženy, nýbrž zředěny! Ale tak jako se zředěná polévka nespraví tím, že se jí polovička vylije, tak se nemohla spravit naše měna, když se dr. Rašín jal „přebytečné“ peníze odčerpávat.“
I naše dnešní centrální banka opět léčí inflaci vyléváním části zředěné polévky. Svět se přitom od 20. let minulého století mnohokrát přesvědčil a ekonomická teorie vysvětlila, že drsná měnová restrikce dusí ekonomiku.
Opusťme cílování inflace, vraťme se k monetarismu
První ponaučení je, že měnová politika devizových nákupů a tištění peněz let 2013–2017 byla chybná. Chybná byla ale i motivace. Centrální banka chtěla zarputile zvýšit inflaci na 2 procenta, i když k tomu nebyl racionální ani právní důvod. Ústava po ní chce inflaci nula, a ne dvě procenta. Kdyby tehdy ČNB nedělala nic, neměli bychom dnes ani obří inflaci, ani ekonomickou stagnaci.
Druhé ponaučení je, že měnová restrikce, tak jak ji ČNB dělá, ekonomice škodí. Existuje přitom způsob, jak přestat dělat inflaci i bez poškozování ekonomiky.
Centrální banka by měla oficiálně uznat, že „inflační cílování“ je mrtvé. Oprášit by se měla dávná doporučení Nositele Nobelovy ceny za ekonomii Miltona Friedmana. Centrální banka by se měla zdržet jak intervenování do devizového kurzu, tak do úrokových sazeb. Místo politiky brzda-plyn s extrémními dopady na ekonomiku jen udržovat stabilní množství peněz.
Autor vyučuje ekonomii na VŠFS a VŠE v Praze.
