Vláda premiéra Fialy začíná mít vážný problém – čísla jsou jednoznačná: přestávají jí důvěřovat její vlastní voliči. A jen bloud by se tomu mohl divit. Po sérii menších či větších průšvihů, které postupně potkaly všechny koaliční strany, graduje situace v posledních týdnech přímo v ODS, která si ovšem dál hraje na nedotknutelnou elitu, jež se zdánlivě distingovaně nevyjadřuje, nechává toho co nejvíc vyšumět a přebít jinými skandály či ideálně krizemi zvenčí. Tato taktika ovšem už příliš nefunguje.
Nechvalně známý brněnský tandem, který za sebou Petr Fiala čím dál víc nepochopitelně táhne, Pavel Blažek a jeho ‘učnice' Markéta Vaňková spoléhal veskrze pragmaticky a zcela nemorálně (tedy stejně jako vždy) na to, že je přes všechny levárny političtí souputníci podrží, protože o posty/koryta jde všem (jak na magistrátu v Brně, tak ve vládě v Praze). Téměř to vyšlo.
Ovšem následné Blažkovo šlápnutí do kejdy kolem proruského lobbisty a bývalého hradního šíbra Martina Nejedlého už bylo příliš i pro ty, kdo před minulými volbami lanařili své příbuzné a známé, aby hodili hlas právě vládní koalici. A tak ti, co původně před lety svolávali občany do ulic proti Babišovi a jeho podnikatelsko-diktátorské formě vládnutí a plenění země, vyrazili před Úřad vlády vyzvat k odvolání ministra Blažka.
Příznak hniloby
O tom, že je komunikace Fialovy vlády žalostná, bylo napsáno mnoho. Zjevně zbytečně. Nyní se ovšem ukazuje, že nejde jen o nemilou slabinu. Dost možná se jedná o příznak závažnějšího dění uvnitř vlády. Nejen že neproudí informace ven k občanům, ony podle všeho nepronikají ani dovnitř. Vláda se neprodyšně uzavřela do bubliny moci, kdesi ‘tam’ rozhoduje o nás ‘tady' a je jí úplně jedno, co nás trápí, kašle na to, že porušuje své vlastní sliby, že se někteří její členové chovají stejně odsouzeníhodně (ne-li přímo trestuhodně), jako persony, proti nimž se ještě coby opozice ostře a jednoznačně vymezovala a volala po jejich potrestání/odvolání.
Potíž ovšem je, jak ví nejen každý lékař, ale i dítě znalé pohádek, že když se něco uzavře tak, že dovnitř neproudí čerstvý vzduch, slunce, informace… organismus ochoří, začne zahnívat, moci se chopí plísně a nemoci.
Vláda je organismus jako cokoliv jiného. Je tvořena živou hmotou a jako taková by měla reagovat na podněty zvenčí. Což ovšem od začátku téměř nečiní. Zprvu se to snad dalo omlouvat složitostmi v rámci uspořádání vztahů pětikoalice, poté válkou na Ukrajině, pak… už ničím.
Zdá se, že je naše vláda nemocná. Tudíž též ne mocná, neboť zjevně ztrácí zdroj své moci – podporu občanů a lidí, kteří ji volili.
Už to nepůjde
Pokud Petr Fiala nezačne rychle větrat, neotevře se realitě, nevpustí čerstvý vzduch, informace, názory, nálady a potřeby občanů, bude vláda zahnívat dál, a tedy ztrácet podporu svých voličů ještě víc a rychleji. Ano, může být hůř.
Neboť ti, kdo této vládní neschopnosti prohnilé kousky vlastního těla amputovat a nahradit zdravou tkání rádi využijí, se už začínají pozvolna šikovat. A nemusí se nijak snažit. Fialova vláda jim žene zklamané voliče do náruče sama.
To, co je ale tady nám dole zřejmé, asi do uzavřených vládních kruhů opravdu neproniklo. Možná je pětikoalice už tak zesláblá vdechováním zahnilého vzduchu vlastní bubliny, že pořád ještě pomýleně věří tomu, že ji lidé zase budou volit proto, aby nevolili Babiše nebo Okamuru nebo… Potíž je v tom, že tentokrát už to nepůjde. Tentokrát jim na to nikdo neskočí. A tak vyzývám toho z koaličního vedení, kdo je nejblíž nějakému funkčnímu oknu: rozbijte ho, nehleďte na nějaký ten střep a šrám a pusťte dovnitř čerstvý vzduch a realitu.
