Proč po revoluci před 33 lety nedošlo k obnově masové podoby skautského hnutí v Česku?
Podobně jako před časem u odpovědi na jinou otázku týkající se skautingu i nyní předesílám, že moje odpověď může být ovlivněna nejenom mou profesí politologa a historika, ale také tím, že jsem už více než 33 let aktivním skautem.
Začněme tím, co to znamená masová podoba skautingu. Když před 111 lety končil někdy touto dobou první skautský tábor v českých zemích, kousek od hradu Lipnice u Vorlovské myslivny, bylo na něm 13 kluků a jejich vůdce, Antonín Benjamin Svojsík – zakladatel českého skautingu. Veškeré potřebné vybavení si z Prahy vezli při pěším pětidenním putování na vozíku, který i s věcmi vážil přes 300 kilo. Loni proběhlo skautských táborů 1239, zúčastnilo se jich více než 35 000 dětí. Junák – český skaut, největší česká skautská organizace, jíž se tato čísla týkají, má v současnosti více než 75 000 členů a je největší českou mládežnickou organizací.
V porovnání s těmi 14 táborníky z roku 1912 je to jistě velké číslo. Koneckonců je i vyšší, než činil počet těsně před druhou světovou válkou – tehdy měla největší skautská organizace o deset tisíc členů méně než dnes. A je to i výrazně vyšší počet než před sedmnácti lety – v roce 2006 měl Junák jen téměř polovinu dnešního počtu členů (asi 40 000).
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
