Na návrh prezidenta Petra Pavla posvětil ve středu Senát Roberta Fremra jako ústavního soudce. Vzhledem k tomu, jaké šrámy z bývalého režimu si Fremr sebou nese a jak se při vysvětlování toho vykrucuje, považuji rozhodnutí hlavy státu i senátorů za chybné. Je to další relativizace zla, se kterým se nedokážeme vyrovnat ani desítky let po listopadové revoluci. Protože Ústavní soud je rozhodující institucí v zemi, nad kterou už nemá kontrolu ani vláda, ani parlament, měl by být ústavní soudce kromě své odbornosti i morální autoritou, protože jeho práce souvisí s uplatňováním spravedlnosti v České republice. A v tom směru Robert Fremr žádnou autoritou není, právě naopak.
Fremr byl součástí vykonstruované kauzy takzvaných pomníčků rudoarmějců anebo též případu Olšanské hřbitovy z roku 1987. K soudnímu přelíčení došlo v roce 1988 před pětičlenným senátem, a to právě pod vedením JUDr. Roberta Fremra. Jak v té době bylo v některých případech obvyklé, vyšetřování bylo vedeno i pod kuratelou Státní bezpečnosti (StB), která věc zmanipulovala. V kauze byl odsouzen na popud StB a za hlavu „záškodnické skupiny“ označen (ta slova jsou typická pro tehdejší bolševické pojímání práva) Alexandr Eret, který se ovšem ničení pomníčků rudoarmějců vůbec nezúčastnil. Že se nechal Fremr tehdy manipulovat pochybnými indiciemi StB, je zřejmé. Prezidentovi Pavlovi i senátorům a senátorkám, kteří ho do Ústavního soudu přesto poslali, to ale zjevně nevadí. A to je relativizace zla.
Musíme si u toho připomenout, že stále platí zákon č. 198/1993 Sb., který se jmenuje Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Kromě jiného se v něm praví: „Parlament konstatuje, že Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 - 1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody…“
Zopakujme si ještě jednou těch několik důležitých vět ze zákona, protože souvisí se soudcem Fremrem: „Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948-1989.“ Takže i bývalí členové jsou zodpovědní. A Robert Fremr byl od října do listopadu 1989 členem tehdejší totalitní komunistické strany, což opakovaně označil za šrám na své morální integritě, který prý léty vybledl, ale nikdy nezmizí.
Pokud nezmizí a Fremr má šrám na morální integritě, tak by ale neměl být ústavním soudem, který bude nevratně rozhodovat o osudech lidí.
Mnozí z těch, kteří byli kdysi členy komunistické strany, a to se týká i prezidenta Petra Pavla (ten byl v KSČ v letech 1985-89), říkají, že svými porevolučními postoji a prací si „odčinili“ hříchy minulosti. U někoho tomu lze věřit, u jiných nikoli. Podobní lidé by ovšem neměli být nositeli spravedlnosti v Ústavním soudu. Schválení Fremra je proto nonsensem.
Jak asi doktor Fremr přemýšlel, když do komunistické strany vstoupil v říjnu 1989? Netušil, co se kolem něj děje? Neregistroval desetiletí marasmu a nesvobody? Možnosti jsou dvě – udělal to z čiré vypočítavost, aby postoupil na kariérním žebříčku, nebo z hlouposti a naivity. Ani jedno není dobrá kvalifikace na ústavního soudce.
