Nic nemá v širších vrstvách společnosti tak špatnou pověst jako Karlovy Vary v době mezinárodního filmového festivalu. Neoprávněně.
Dominantní mediální obraz Karlových Varů, přesněji prostoru mezi hotely Pupp a Thermal, je zaplněn vrávorajícími opilci nebo polohvězdami s jejich provokativními gesty nebo šaty bez podprsenky. Těžko vysvětlit, že jde jen o jednu z mnoha poloh toho, co se ve Varech během festivalu děje.
Secesní dorty
Někdy se zapomíná, že Karlovy Vary jsou především staré lázně. V 19. století se jim říkalo šachovnice nebo salón Evropy. Od května do července se tu scházeli vlivní tehdejšího světa, od šlechty přes bohaté statkáře až po umělce. Právě tady navazovali kontakty, směňovali informace a uzavírali byznys. Vary byly v jistém smyslu sociálními sítěmi 19. století a legendární Mlýnská kolonáda, známá z filmu Vrchní, prchni!, byla Facebookem té doby.
Jasně že tu šlo také o to, vyřešit si problémy s játry, žlučníkem, střevy a zažíváním, možná proto spisovatel Kafka psal o nehezkých lidech, kteří jsou ve tváři žlutí, bílí a zelení. Šlo však jen o malou výseč dění.
Stejně důležití byli návštěvníci, kteří se chtěli jen tak potkávat, seznamovat a směňovat vliv. K oběma věcem výborně sloužila pohádková scenérie v údolí kolem říčky Teplá, o níž se architekt Le Corbusier vyjádřil jako o „sletu secesních dortů“.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
