Hloupost má různé podoby, bývá mlčenlivá i upovídaná. Bývá líná i hyperaktivní. Hloupost umí být přitažlivá, nemívá hranice, umí vyvolávat sváry a rozbroje. Ostatně boj stvořila příroda, ale nenávist vynalezl člověk. Lawrence Ferlinghetti (1919–2021) kdysi pronesl i toto: „Z hlediska politiky a ekologie se ukazuje, že člověk je takový hlupák a chamtivec, že mu není pomoci.“ V historii lidstva se střídají různé příběhy, tak jako se střídá den s nocí, úspěch s neúspěchem a láska s nenávistí. Moudřejší prý ustoupí, on přeci nepovažuje slušnost za slabost, a většinou nevěda tak otevře hlouposti a zlu dveře dokořán. To pak bývá obratnou manipulací prezentováno jako slavné vítězství silnějšího nad slabším.
Hlupák může být i učený, to je zvláště nebezpečný druh, který bývá nezřídka snadno zneužitelný k různým účelům. Hlupáci o sobě nepochybují, bývají pyšní, jsou oslněni svým egem. Moudrý člověk o sobě a o světě pochybuje neustále, nehledá profit bez zábran, hledá odpovědi na nekonečné otázky. Naplnění jeho života je cesta. Cesta je cíl. Otevírá nové obzory. Je zvědavý a objevuje nejen svět, ale i sebe samého v něm. Je jedno, jaké konkrétní cíle si stanovuje. Trpělivě a pokorně pokračuje dál.
Kdežto hlupák už přeci všude byl a všechno zná. Hlupák je člověk, jenž má nedostatek společenské (interpersonální) inteligence, pochopení, rozumu, respektu k jinakosti, důvtipu a ochoty poznávání. Není zde přímá úměra s dosaženým stupněm vzdělání. Hlupák není jen nevzdělaný prosťáček. Hloupost je projevem omezenosti a nedostatku soudnosti. Hlupák bývá často nedbalým egoistou, který přeceňuje své schopnosti. Opírá se o falešné „ctnosti“ a často trpí specifickou iluzí o své nadřazenosti. Nemá zábrany. Nezřídka se uchyluje ke lžím a faulům všeho druhu, lest je jeho pracovním nástrojem. Jeho hloupost jej vlastně osvobozuje od pocitů odpovědnosti.
V knize knih najdeme i toto poselství starozákonního proroka Izaiáše (766–686 př. n. l.), který působil v izraelském království: „Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo nazývají tmou, kdo vydávají hořkost za sladkost a sladkost za hořkost!“ Lidstvo má od nepaměti trpké zkušenosti s agresivními hlupáky. Měli bychom v historii čerpat zkušenosti a nedopouštět se nových (či spíše staronových) chyb. Ale ne vždy se nám to daří. Spolčení hlupáků bývá silné a stále dokola zažíváme jejich recidivu. Realita života většinou předčí literární odkazy. Klademe si základní otázky, zda to či ono je vůbec možné, a pak s údivem konstatujeme, že bohužel je.
Říká se mládí vpřed, jenže ono platí to, že biologické mládí neosvobozuje od hlouposti, stejně jako stáří nezaručuje moudrost. Hloupost a moudrost můžeme potkávat ve všech generacích. Tak jako existují staří, nemoudří dědkové, tak se také můžeme setkat s moudrým a inspirativním mladým člověkem. V období dovolených máme všichni více času na své blízké, ale i na sebe samotné. Je to vhodný čas k základní bilanci či inventuře našich vztahů a vazeb. Může to být i čas pro odvážnou eliminaci hlupáků kolem nás. Stojí to za to. Naučme se zlu a hlouposti neustupovat, pokud je to možné. Je to naše volba. Náš vnitřní kruh by měl mít své nepřekročitelné hranice jako nezbytnou součást naši duševní hygieny. Hloupost je jako plevel, ale to ještě neznamená, že bychom se s tím měli navždy smířit.
