Angličtina zná takový hezký termín – guilty pleasure, do češtiny se dá přeložit třeba jako hříšná radost. To je něco, co si svým způsobem dopřává každý z nás, někdo po nocích vyžírá ledničku, někdo se dívá třeba na Otázky Václava Moravce, když jsou zrovna hosty hádaví politici.
Tuto neděli bylo bažení po hříšném potěšení učiněno opravdu za dost. Hosty první části otázek byli bývalí ministři financí. Totiž Alena Schillerová, Miroslav Kalousek a Jiří Rusnok. První dva jmenovaní z hostů jsou vždy zárukou dobré zábavy, protože mezi nimi tradičně probíhají zápasy verbálního kung-fu. Což by byl také jediný dobrý důvod, proč tuto debatu sledovat.
Na pořadu byly samozřejmě aktuální ekonomické kroky vlády, rozpočet, důchody a tak dále. No a Václava Moravce zajímalo, jak by současnou situaci řešili politici, kteří byli za tyto otázky odpovědní v minulosti.
Ačkoliv z politiky po zhlédnutí Otázek moudřejší nejsme, silných slov a hádek jsme viděli dost. Alena Schillerová by v kůži Zbyňka Stanjury rezignovala. Prý kdysi nezadlužovala zemi, ale jenom si výhodně půjčovala… Miroslav Kalousek by propouštěl státní zaměstnance. Máme prý moc policistů a asistentů ve školách. Jako kotva klidného rozumu se v debatě jevil Jiří Rusnok, přičemž tento výrok mi jde vzhledem k jeho dřívějšímu politickému angažmá těžko skrz ústa. Časem doznaná smířlivost se projevila nakonec i u Miroslava Kalouska, který si překvapivě často s Jiřím Rusnokem notoval, ačkoliv oba vždy stáli na opačných stranách politického spektra.
Těžko říct, jestli Václav Moravec čekal konstruktivní debatu, kde si lidé, jež sdílí podobné zkušenosti, popřemýšlí nad tím, jak současné vládě poradit, eventuálně ji pochválí či pohání. Debata se samozřejmě zvrtla úplně opačným směrem. Na nové podněty k zamyšlení, které přinesla druhá část Otázek s šéfem NKÚ Miloslavem Kalou, jsme čekali dobrou hodinu a půl, zatímco Miroslav Kalousek s Alenou Schillerovou šili hlavně do sebe a omílali své neustálé diskusní figury o tom, kdo za co může a kdo co kdy za své vlády způsobil. Jistě, připomenout si minulost někdy není od věci, to říkala teď i Alena Schillerová, ale v neděli v poledne by Česká televize mohla na prvním kanále vysílat i něco jiného než hledání ztraceného času.
