Evropa i Česko se potácejí ve vážných společenských, politických i ekonomických problémech, ale nemohu si za posledních několik let vzpomenout na nějaký zásadní projev či vystoupení jakéhokoli politika, na který bude historie jednou vzpomínat. Příležitostí bylo dost, ale obdobu britského expremiéra Winstona Churchilla, který dokázal svými slovy uhranout parlamenty i masy, nevidím a neslyším. Když Churchillovi Švédská akademie v roce 1953 udělila Nobelovu cenu za literaturu, v odůvodnění napsala, že je to i „za jeho mistrovství v historickém a biografickém líčení i za jiskřivé umění řečnické“. Jiskřivého umění řečnického je dnes pomálu, i když právě teď by se tolik hodilo. Najde se někdo takový?
Zkuste si poslechnout, jak vysvětlují stávající nesnáze či předkládají vize do budoucna lidi, kteří by měli formovat politiku Evropy. Nuda, šeď, nedostatek invence a nápadů. Žádné jiskření.
Francouzský narcista Emmanuel Macron je natolik zamilovaný sám do sebe, že nevnímá, co se děje kolem něj. Nevnímá to, ani když mluví s diktátory – s Putinem či čínskou reinkarnací povýšenosti Si Ťin-pchingem. Trudomyslný německý kancléř Olaf Scholz pak připomíná hlavní postavu Kafkova románu Proces, která často bloudí labyrintem chodeb a obtížně hledá cestu ven. U Britů pak nestačíme registrovat, kdo právě v kancelářích v Downing Street 10 sedí – od loňského září se tam vystřídali Boris Johnson, Liz Trussová a Rishi Sunak. V takovém fofru není čas na velké projevy. O Španělsku posledních let nevíme skoro nic, přitom tato velká země má už pět let stejného předsedu vlády, Pedro Sáncheze.
Lepší to není ani v bruselských vodách. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v druhé polovině března uvedla, že „špičkové jaderné“ projekty budou mít přístup pouze k některým pobídkám EU na podporu zelených odvětví, zatímco „strategické“ technologie, jako jsou solární panely, budou mít přístup k plným výhodám. Slova Leyenové v době, kdy Evropa končí s ruskými zdroji a stále hledá řešení z energetické krize, jsou naprosto nepochopitelná a vůbec nezohledňují různé názory členských států.
Ani v zemi, kde „voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách a v sadě skví se jara květ“ to churchillovsky nejiskří. Na zásadní projev prezidenta Petra Pavla o budoucnosti státu zatím čekáme. Zato jsme se v době Velikonoc z jeho Twitteru dozvěděli, co si myslí jeho kočka Micka…
Petr Fiala k národu už několikrát promluvil, ale nebylo to nic světoborného. A někteří ministři (předtím Jozef Síkela, momentálně především Marian Jurečka a Vít Rakušan) by raději měli mlčet. Jen dráždí veřejnost návrhy, které pak odvolávají a předělávají. Poslední diskuse o důchodové reformě, daních, zvyšujícím se dluhu nebo uvadlé České poště nepostrádají ze strany vlády i opozice prvky velké bizarnosti. Většina českých politiků buď nemá odvahu problémy jasně popsat a navrhnout rázná řešení (do toho se nikomu nechce), nebo blábolí nesmysly. Nijak neboduje ani opozice. Například herci ze stínovlády hnutí ANO neudělali roky v těchto případech nic podstatného a teď dělají chytré.
Paradoxní tak je, že když neslyšíme nic zajímavého od představitelů velkých evropských států a uskupení a myšlenkové a řečnické zázraky neservíruje ani domácí politická scéna, přicházejí s náznaky jasnějších vizí alespoň lidé, o kterých bychom v minulosti určitě tolik neslyšeli. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj naléhavě a často popisuje, jaká by měla být budoucí bezpečnostní architektura Evropy. Varuje u toho před pokračující putinovskou imperiální fantasmagorií. Otázkou je, zda ho skutečně evropští lídři poslouchají a zda si v zákulisí už znovu nehledají cestičky do Kremlu. Mnozí určitě ano.
Pokud jde o novou konstrukci starého kontinentu, občasné záblesky řešení předkládá rázná italská premiérka Giorgia Meloniová. Ale ani to není nic, co by pořádně zahýbalo Evropou. Snad nejlepší a nejhutnější projev posledních let na téma co dělat, tak „vystřihl“ na proslulé německé univerzitě v Heidelbergu 20. března polský předseda vlády Mateusz Morawiecki. Jeho podstatné části otiskl i náš web Reflex.cz. Doporučuji k přečtení. Ne se vším lze s Morawieckim souhlasit, ale jeho vystoupení mělo hlavu i patu, náboj i smysl, je v tom podrobná analýza i břitký komentář a také hluboké zamyšlení a jasná vize. Projev končí slovy: „Evropa má velký potenciál. Vyplývá z jejích dějin a z jejího dědictví, ale rovněž z jejích současných předností a trumfů. Ale Evropa dnes potřebuje vůli a odvahu. A jsem přesvědčen, že když budeme tvrdě pracovat… – tak Evropa zvítězí.“
To trochu churchillovské je. Jen té politické odvahy k činům se zoufale nedostává.
Text vyšel také jako úvodník nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
