Za pár dní odejde Miloš Zeman z funkce prezidenta republiky. Za 33 let v české politice vystřídal všechny nejvyšší politické pozice: funkci předsedy Poslanecké sněmovny, premiéra a dvakrát byl hlavou českého státu. Z čeho vyrůstal jeho nepopiratelný politický úspěch? Vším, čím byl, byl rád.
V jakékoli pozici se Miloš Zeman ocitl, dokázal v ní zformulovat pocity velké části lidí, kteří ho okamžitě vnímali jeho svého lídra. V době úpadku komunistické cenzury roku 1989 zveřejnil články, které vyjadřovaly pocity lidí, že žijí v éře civilizačního úpadku a jedinou šancí na lepší život je systémová změna.
V době prvních svobodných voleb roku 1990 zase obratně zformuloval volební program Občanského fóra. Šlo o umírněnou verzi změn, aby uspokojil rodící se pravici i levici v OF.
Když se v roce 1992 přidal k levici, okamžitě dal dohromady tým lidí, kteří požadovali sociální korekci reforem. Klíčovým heslem se stalo sociální tržní hospodářství a protikorupční akce Čisté ruce. Tenhle étos ve stylu více přerozdělujme a posviťme si na část úspěšnějších mu vydržel do první prezidentské volby (2013).
Na rozdíl od Andreje Babiše však jako premiér nikdy nerozvrátil veřejné rozpočty a za jeho vlády se naopak inflace snižovala.
Už jako prezident, přibližně od roku 2015, spoluvytvořil národně konzervativní program, založený na obraně národního státu, zastavení migrace a obraně tradičních hodnot proti levicovému progresivismu. Zahraniční politiku pak postavil na proruském sentimentu.
Dalo by se říct: vším, čím byl, byl rád, každou pozici využil ke svému prosazení a stal se lídrem „svého“ světa. To byla také jeho hlavní přidaná hodnota proti jeho soupeřům, kteří většinou měli prázdné ruce, anebo naopak zarputile trvali na určitých principech a postupech.
Pevná voličská koalice
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
